O historii významné pražské kulturní památky, která slyšela hlas Enrica Carusa, kde osobně dirigoval i Gustav Mahler a prochází i dnes složitým vývojem.

Státní opera Praha sídlí v budově, která byla 5. 1. 1888 otevřena Wagnerovou operou Mistři pěvci norimberští jako pražská německá scéna. Divadlo mělo obdivuhodně široký repertoár, zahrnující i díla pražských německých skladatelů (F. Finke, T. Veidl, H. Krása). Vždy mělo k dispozici vynikající pěvce (R. Pauly, R. Stevens, K. Baum, H. Hotter a další). Mezi výjimečné umělecké osobnosti, které zde vystupovaly, patřili dirigenti Gustav Mahler, Richard Strauss, Felix Mottl, Arthur Nikisch a Felix Weingartner a sólisté Anna Bahr-Mildenburg, Berta Lauterer-Foerster, Maria Jeritza, Nellie Melba, Karl Burian, Enrico Caruso, Benjamino Gigli, Jan Kiepura, Richard Kubla a Tino Pattiera. Teprve v roce 1992 nabylo divadlo zpátky svou samostatnost jakožto Státní opera Praha. Od té doby navazuje na významné tradice Nového německého divadla a to nejen prostorem, v němž hraje, ale především dramaturgií a vybudováním vlastního dokumentačního centra, které chce zachytit činnost Neues Deutsche Theater, protože archiv tohoto divadla je bohužel nenávratně ztracen.

Napište nám