iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
14. 1. 2009
19:00 na ČT2

1 2 3 4 5

302 hlasů
41956
zhlédnutí

Život bez škatulky

Ze života dvou lidí, kteří rozumějí zvířecí řeči více než té lidské a jedné maminky, která ráda nosí kožichy.

26 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Život bez škatulky

  • 00:00:07 ŠTĚKÁNÍ PSA
  • 00:00:29 Jméno Rudolf ve staroněmčině
    znamená šťastný, nebo slavný vlk.
  • 00:00:33 Nevím přesně, který ten
    výraz k tomu je přesný.
  • 00:00:36 Já s těma vlkama
    mám hodně společnýho.
  • 00:00:42 Šťastný i slavný. Protože mě
    zná hodně psů i po letech.
  • 00:00:47 Když se setkám s některými psy,
    kteří mě prošli rukama,
  • 00:00:51 tak si mě hodně pamatujou.
    A většina těch psů, které tady
  • 00:00:55 u sebe mám tak měli být
    utraceni z jakéhokoliv důvodu.
  • 00:00:58 Kvůli agresi, nebo strachu.
    Prostě se vymykali tomu normálu.
  • 00:01:02 A mě baví dávat je dohromady
    a do toho normálu je dostat.
  • 00:01:07 A tím pádem jim potom
    najít nové majitele.
  • 00:01:10 A zařídit jim lepší život.
  • 00:01:12 Tak, jak jsem si ho
    dokázal zařídit já.
  • 00:01:30 Ikin. Toho mám úplně odmalička.
    Od hříběte.
  • 00:01:33 To jsem dělala u soukromníka.
    On byl těžký kolikář.
  • 00:01:37 Měl nemoci, že jsem do pěti let
    vůbec nevěděla, jestli to přežije.
  • 00:01:41 Přežil. A žije.
  • 00:02:06 Hugo!
    Nech toho.
  • 00:02:15 Oni jsou tady víceméně všichni,
    co měli skončit někde na jatkách.
  • 00:02:19 Byli na tom zdravotně špatně
    a jsou to takoví vysloužilci.
  • 00:02:23 Ať už mladí nebo starší.
  • 00:02:25 Mají buď nějaké psychické poruchy,
    nebo fyzické po úrazech.
  • 00:02:30 Já mám prostě tendenci
    pomáhat těm slabším tvorům.
  • 00:02:34 Většinou za to,
    že se stali slabšími,
  • 00:02:37 nebo handicapovanými, může člověk.
  • 00:02:39 Mám pocit, že by jim zase nějaký
    člověk měl pomoci aspoň žít dál.
  • 00:02:45 Aby se vrátila
    ta důvěra k tomu člověku.
  • 00:02:50 Lidem nevěřím.
    Zvířatům věřím.
  • 00:02:54 Zvířata jsou taková upřímnější.
  • 00:02:56 Když chtějí, tak tě kousnou,
    nedokáží se přetvařovat.
  • 00:03:03 Každé stádo je postavené
    jako žebříček pod sebou.
  • 00:03:07 Vždycky je tam vedoucí
    a jsou koně pod ním.
  • 00:03:10 Nejlíp to poznáš na žrádle,
    když jim do ohrady dáš.
  • 00:03:14 Kdo jde žrát první, druhý, třetí.
    Vidíš to postavení.
  • 00:03:20 Člověk, co je krmí,
    by měl dokázat projít
  • 00:03:23 i mezi těmi žeroucími koňmi
    a oni by tě neměli napadnout.
  • 00:03:28 Neměli by po tobě kopnout,
    nebo vystartovat, protože
  • 00:03:31 musí chápat, že tě mají
    respektovat nějakým stylem.
  • 00:03:35 Tak takové postavení.
  • 00:03:42 Já mám rád svoje pejsky.
    Můžou spát se mnou v posteli.
  • 00:03:45 Prominu jim i spoustu
    škodolibostí, které mi dělají.
  • 00:03:48 Pokud to nejsou nějaké hodně
    výchovně brutálně závažné věci.
  • 00:03:53 Ale nejsou na úrovni, kde jsem já.
    Nemůžou.
  • 00:03:56 Lidi, kteří to mají postavené
    takhle, to už mi přijde lehce mimo.
  • 00:04:02 Na mojí úrovni nemůže být pes,
    protože mi nemůže vládnout.
  • 00:04:06 Je to pořád pes.
    Je vždycky níže řazené zvíře.
  • 00:04:10 Tady u té, kdybych ji dostal
    na svoji úroveň až tak nahoru,
  • 00:04:14 tak jí seberu osobnost psa.
    Já jí nechci sebrat osobnost psa.
  • 00:04:19 Já chci, aby byla pes,
    aby nosila balónky, orala krátery,
  • 00:04:23 když objeví nějakou myšičku.
    To je psí život.
  • 00:04:27 Já ji nemůžu dostat do svého.
  • 00:04:29 Sebrat psovi osobnost považuji
    za nejbrutálnější kruťárnu
  • 00:04:33 napáchanou na tom zvířeti.
    To je horší, než ho týrat hlady.
  • 00:04:41 V podstatě ten můj životní
    styl je práce s hafanama,
  • 00:04:44 víceméně těma problémovýma.
  • 00:04:47 Protože já jsem byl
    vždycky taky problémovej.
  • 00:04:50 Nebo žil jsem v tom.
    Já jsem byl hroznej rebel.
  • 00:04:53 Dokonce jsem byl
    cholerickej agresor.
  • 00:04:56 Dokonce i vím,
    co je šikana a podobný věci.
  • 00:04:59 Že jste to sám dělal?
    Hm.
  • 00:05:01 A hlavně díky těm psům,
    těm vlastně vděčím za to,
  • 00:05:04 že mě naučili ovládat se.
    Sebekontrolu, sebereflexy.
  • 00:05:10 Jestliže mně bouchne někde saze,
  • 00:05:12 jak se říká, to znamená,
    trošičku jsem spustil víc
  • 00:05:15 na ty psy, než bylo zdrávo,
    tak mi to dali zpátky.
  • 00:05:18 Vždycky se to vrátilo
    hned v reálným čase.
  • 00:05:20 Takže více méně těm hafanům
    vděčím za to, že mě vychovali.
  • 00:05:24 Což nezvládli ani mí rodiče.
  • 00:05:42 Besenský, dobrý den.
  • 00:05:44 Jak jsem řekl,
    odstraníte to jenom tehdy,
  • 00:05:48 když uvidí, že se nemusí
    sama bránit a nemusí to řešit.
  • 00:05:54 Když bude žít v tom, že se
    kdejakej vořech po ní může svést,
  • 00:05:57 protože vy jí tam dáte nějaký
    čekej, tak prostě bude hysterčit.
  • 00:06:01 Vždyť jste řekla, co je spínač.
    Vždyť ho víte.
  • 00:06:05 To, že se ten vořech do ní navez.
  • 00:06:08 Já mám u svých psů
    jedno zásadní pravidlo.
  • 00:06:11 Moji psi mají zakázáno
    tyhle psy řešit.
  • 00:06:14 Ale všichni psi okolo
    mají zakázáno řešit moje psy.
  • 00:06:17 A pokud se o to pokusí,
    tak mají co dělat se mnou.
  • 00:06:22 No, tam byla chyba,
    že jste nechala toho druhýho psa,
  • 00:06:25 aby se do ní mohl trefit
    a kousnul si do ní.
  • 00:06:29 Vy si taky necháte
    od cizího člověka zmlátit děti?
  • 00:06:34 Tak byste vzala šutr
    a napálila ho po něm.
  • 00:06:38 Když zjistíte,
    že váhově na něj nemáte.
  • 00:06:40 Prostě si poradíte.
  • 00:06:43 V pohodě.
  • 00:06:46 Hm. Dobrá.
    Hm. Nashle.
  • 00:06:51 To není způsobené
    tím psem ten problém.
  • 00:06:54 Ten je způsobený tím,
    že ho paní neuchránila.
  • 00:06:57 On teď žije v dojmu, že kdejakej
    punťa, kterej jde okolo,
  • 00:07:01 si do něj může legálně kousnout.
  • 00:07:03 Proto potřebuju, aby ta paní
    to měla na vysoké prioritě
  • 00:07:07 toho psa odtam dostat dřív,
    než si kousne.
  • 00:07:12 Já se s lidmi
    zas až tak moc nemazlím.
  • 00:07:14 Zvlášť když nevědí,
    že vlastně si to způsobili sami.
  • 00:07:18 Že je to průšvih,
    kterej pochází od nich.
  • 00:07:21 Aby věděli, že příště nemůžou
    nechat psa, aby si to vyřídil sám.
  • 00:07:24 Zvlášť když na to nemá.
    Pokud jim to budu říkat zlehka,
  • 00:07:28 tak po 4-5 větách mě nebudou vnímat
    a nebudou vědět, co jsem řekl.
  • 00:07:32 Kdežto když tam lehce zvýším hlas,
  • 00:07:35 tak všechno, co řeknu
    potom, tak už vnímají.
  • 00:07:42 Ten kůň mě opravdu nezná.
    A majitelka tady není.
  • 00:07:45 A je v cizím prostředí.
    Teď přijel. Byl týden v ohradě.
  • 00:07:51 Majitelka se ho
    bojí vodit, že utíká.
  • 00:07:58 Utekl s ní i pod sedlem ven.
    Musím ho vyčistit, to je základ.
  • 00:08:04 Jestli se ten kůň
    nechá všude ošahat,
  • 00:08:06 jestli na něco nereaguje špatně,
    jestli někde není lechtivej.
  • 00:08:10 Jestli se něčeho nebojí.
    Vlastně to čištění je taky takový...
  • 00:08:15 Člověk zkusí,
    jestli mu nevadí to bříško.
  • 00:08:18 Zkusíme, jak koník
    reaguje na couvání.
  • 00:08:24 Potřebuju vidět, jak se hýbe.
  • 00:08:26 Jak vysoký musím použít tlak,
    aby ode mě ustoupil.
  • 00:08:34 Abychom se pochopili.
  • 00:08:36 Tady je prostě taková jakože řeč.
    Naše.
  • 00:08:42 Pokud se z toho koně stane
    zlej kůň, nebo problémovej,
  • 00:08:45 tak většina lidí to řeší jatkama.
    Nebo ten kůň jde z ruky do ruky.
  • 00:08:49 Tím pádem už taky nemá žádnou
    důvěru v určitého člověka.
  • 00:08:53 Tak je lepší, když si toho koně
    člověk pořídí, tak mu radši pomoct.
  • 00:08:58 Protože pomáháš vlastně tomu koni.
  • 00:09:00 Pomáháš vlastně i tomu člověku,
    aby s tím koněm vyšel.
  • 00:09:03 A tím pádem si ho
    třeba nechá dalších 30 let.
  • 00:09:07 Co to bylo?
    Sakra!
  • 00:09:17 Zrovna po mně chňapl
    a kousl mě do palce.
  • 00:09:23 Ale myslím, že...
  • 00:09:35 Pájo, ke mně!
  • 00:09:37 Proto vychovávám lidi,
    proto jsem napsal knihu,
  • 00:09:40 proto vedu webový stránky,
    abych vychoval co nejvíc lidí
  • 00:09:44 smýšlejících podobně jako já.
  • 00:09:50 Já netvrdím, aby mysleli
    stejně jako já, to ani nechci.
  • 00:09:53 Protože kopie není to správné.
    Lepší je najít si ten správný směr.
  • 00:10:05 No, není ti fajn ! Viď?
    Mně jo.
  • 00:10:07 Kterej z nás tady bude vládnout?
    Ty nebo já?
  • 00:10:11 Ty tady nehuč na čuby
    obzvlášť březí.
  • 00:10:14 Ty jsi chráněnej pes!
  • 00:10:16 Běž!
  • 00:10:19 Ke mně!
  • 00:10:24 Vidíš! Rychlej pejsek!
    Umí krásně běhat! Kam jdeš!?
  • 00:10:31 Ani nedejcháš, viď!?
  • 00:10:32 To sis před chvílí hrál
    na frajera a najednou nejseš.
  • 00:10:36 Tak nemachruj, ne,
    když na to nemáš. Blbounku.
  • 00:10:41 Všimli jste si, že netahá?
    Pojď!
  • 00:10:46 A víte, proč netahá?
    Protože nechci.
  • 00:10:49 To je častej problém lidí.
    Že přeskakujou lekce.
  • 00:10:52 Chtěj, aby pejsek běhal na volno,
  • 00:10:55 ale nemají naučenou
    ani ovladatelnost na vodítku.
  • 00:10:58 Oni chtějí teď hned
    honem všechno naráz.
  • 00:11:01 To je jako by chtěli,
    aby děcko řekněme tříletý,
  • 00:11:04 zvládalo diktáty z češtiny.
  • 00:11:06 Sedni.
  • 00:11:08 Co řeknu, to uděláš.
  • 00:11:11 Když to udělá, budu na něj hodnej.
  • 00:11:13 Když to neudělá,
    tak ho tím vodítkem donutím udělat.
  • 00:11:16 Pak teprve na něj budu hodnej.
  • 00:11:24 Já bych do města vůbec nejezdila.
    Ale jsem ráda, že jsem blízko.
  • 00:11:28 Že můžu jezdit častěji za mamkou,
    abych ji viděla.
  • 00:11:31 A i potřebuji, přiznám se,
    potřebuji si vyprat.
  • 00:11:35 Ráda si vyperu tady.
  • 00:11:47 Dobrý den!
    Vítám vás. Pojďte dál.
  • 00:11:49 Já se omlouvám,
    já jsem indisponována.
  • 00:12:13 Třeba tady ten stůl,
    to jste si všimla minule,
  • 00:12:16 ten byl úplně stejnej,
    jak je teďka.
  • 00:12:19 Akorát tam přibylo
    jenom piškoty a cukr.
  • 00:12:22 Ale jinak byl úplně stejný.
    V pokoji je to taky.
  • 00:12:25 Tam je to prostě neměnné.
    Všechno stejný.
  • 00:12:36 Tady je to taky pořád stejné.
    Neměnné.
  • 00:12:40 Prostě každá ta věc má svoje místo.
  • 00:12:43 Ale třeba i Zlata,
    když leží na gauči, posune vázu,
  • 00:12:46 dá to nazpět, ale vždycky poznám,
    že tady někdo byl. Pochopitelně.
  • 00:12:56 No, když se Zlata narodila,
    tak tatínek o ni nejevil zájem.
  • 00:13:00 Musím to říct bohužel,
    ale Zlata to ví.
  • 00:13:03 Mezi námi už to neklapalo.
    Vlastně Zlatka nebyla plánovaná.
  • 00:13:09 A spělo to ke zdárnému konci.
  • 00:13:12 Nakonec když Zlatě byly
    dva roky, tak jsme se rozvedli.
  • 00:13:16 Já si pamatuju tady jednu hádku...
  • 00:13:18 Ale my jsme se rozvedli
    ve tvých dvou letech!
  • 00:13:20 Tak možná ze dvou je to.
    Já nevím, kolik mi bylo.
  • 00:13:23 Vím, že tys byla opřená o televizi
  • 00:13:25 a otec stál ve dveřích
    a řvali jste na sebe.
  • 00:13:28 To si pamatuju.
  • 00:13:29 To je jediný, co si totiž
    pamatuju jako svýho otce.
  • 00:13:32 To si nepamatuju takový drobnosti.
  • 00:13:34 Ale ona poslouchala do té doby,
    nebo neprojevovala se do té doby,
  • 00:13:39 než si uvědomila svoji osobnost.
  • 00:13:43 První, co si pamatuju,
  • 00:13:44 když mě přiváželi asi ve
    dvou letech do dětskýho domova.
  • 00:13:48 To je první, co si pamatuju.
  • 00:13:50 To byl natolik silnej
    emotivní zážitek,
  • 00:13:53 že se mi z hlavy nevymazal.
  • 00:13:55 I když ve dvou letech se říká,
    že se nemůže pamatovat.
  • 00:13:58 Může. Pokud je to tak silný stres,
    tak se to tam hluboko zapíše.
  • 00:14:03 Dodneška si umím přehrát jakoby
    ten kus filmu toho zážitku,
  • 00:14:07 kterej se tam děl.
    Jako by to bylo teď.
  • 00:14:12 A pamatujete si svoji matku?
  • 00:14:13 Ne. Pamatuju si otce, když mě
    navštěvoval v dětským domově.
  • 00:14:17 Dokonce i detaily
    těch různých návštěv.
  • 00:14:20 Protože to bylo
    taky hodně stresující.
  • 00:14:24 Bráchu odvezli jinam,
    takže my jsme se neznali.
  • 00:14:27 Mně byly nějaký čtyři roky a něco,
  • 00:14:30 kdy mě vlastně ta nová matka
    s tímhletím vlastním otcem
  • 00:14:34 vyzvedli z toho děcáku
    a pár dní potom vyzvedli
  • 00:14:38 i toho mýho bráchu,
    takže od té doby si ho pamatuju.
  • 00:14:42 Předtím vůbec.
  • 00:14:44 Těšíte se na Vánoce?
  • 00:14:47 -Ne.
    -Ne.
  • 00:14:50 Proč ne?
    To je takový rodinný. .
  • 00:14:52 Mě to vůbec neoslovuje.
    My žádnou rodinu nemáme.
  • 00:14:55 My jsme jenom tři.
    My jsme jenom čtyři holky.
  • 00:14:59 Jinak nikoho nemáme.
  • 00:15:01 Ale to už je rodina, ne?
  • 00:15:03 Ale my to neslavíme společně.
    Neslavíme.
  • 00:15:06 Zlata nemůže přijet.
    Proč?
  • 00:15:08 Já bych mohla přijet, ale nechci.
    Já chci být se svejma.
  • 00:15:12 No, to mně říkala už minulý rok.
    Ano. Že chce být se zvířaty.
  • 00:15:17 Tak jako tam s nima žiju,
  • 00:15:19 tak s nima mám trávit
    tady ty chvilky.
  • 00:15:21 Jsou ti bližší než máma třeba?
  • 00:15:24 Tak bych to neřekla.
  • 00:15:25 Ale co by jsme tady
    dělaly my s mámou na Vánoce?
  • 00:15:28 Jsou jí bližší zvířata?
  • 00:15:30 No, vypadá to, že asi ano.
    Ale já to tak neberu.
  • 00:15:33 To se tak nedá říct.
    To se nedá zobecnit.
  • 00:15:38 V rodině nám to moc nefungovalo.
  • 00:15:40 Tam prostě naši se hádali
    dost brutálně a padalo to
  • 00:15:43 i na nás s bráchou.
  • 00:15:45 Na mě teda především,
    protože jsem byl starší.
  • 00:15:48 Takže neprošel jsem si
    úplně optimálním dětstvím.
  • 00:15:51 Takže vím,
    co znamená chyba v socializaci.
  • 00:15:54 Protože u lidí to znamená,
    mě se to dotklo osobně,
  • 00:15:57 tak vím, jak se to dotýká u zvířat,
    protože jsem si tím prošel.
  • 00:16:02 O to líp do těch zvířat vidím,
    který mají tady ten problém.
  • 00:16:05 Ty fobie různý nebo strachy.
    Pocit tísně.
  • 00:16:08 Jako adrenalin ze strachu
    to byl můj denní chleba.
  • 00:16:12 Protože jsem žil v tomto.
    Není to nic moc, ale jak se říká,
  • 00:16:16 všechno zlý k něčemu dobrý.
    Mně se to hodí k tomu,
  • 00:16:20 že líp vidím do těch zvířat.
    Cítím s nimi.
  • 00:16:44 Co se takových nějakých
    citových výlevů týče,
  • 00:16:47 o tom jsem přemýšlela.
  • 00:16:49 Já si myslím,
    že jsem já poznamenaná
  • 00:16:52 zase ze svého dětství.
  • 00:16:55 U nás se vůbec nikdo
    nikdy nepusinkoval doma.
  • 00:17:01 Maminka mě taky
    nikdy nedávala pusu.
  • 00:17:04 O tatínkovi ani nehovořím.
    A prostě ve mně to přetrvává.
  • 00:17:08 A říkám vám,
    já jsem o tom přemýšlela
  • 00:17:10 a myslím si, že je to
    opravdu následek jakéhosi
  • 00:17:13 trauma i z mého dětství.
  • 00:17:15 Prostě mě to tehdy tak, jak říká
    Zlata, nepřipadlo divný vůbec.
  • 00:17:19 Protože se tak naši
    chovali celý život ke mně.
  • 00:17:22 Tak jsem si myslela, nepřipadlo mi,
    že nějak citově holky strádají.
  • 00:17:28 Mně to ani nepřipadne,
    že bych citově strádala.
  • 00:17:31 No to nevím. Ale tak....
  • 00:17:34 Jak o tom přemýšlím
    teď v poslední době,
  • 00:17:37 tak si myslím, že jste
    asi trochu citově strádaly.
  • 00:17:41 Pokud chci nějakou
    zděděnou kolej změnit,
  • 00:17:45 tak ji musím změnit sám v sobě.
  • 00:17:50 Odříznout veškerý řetězy
    starých zvyklostí.
  • 00:17:54 Naučit se určitý formy vlastních
    zvyklostí a žít sám sebe.
  • 00:17:59 I když na úkor, nebo ne na úkor,
    i když je to proti vůli něčí.
  • 00:18:08 Můj otec proti mně psal petice,
    že chovám mraky psů.
  • 00:18:13 Já mám spoustu povahy,
    nebo ta povaha, kterou mám,
  • 00:18:16 mám zděděnou po otci. Znám ho.
  • 00:18:19 My jsme natolik stejní,
    že je to až neskutečný.
  • 00:18:22 V hodně věcech jsme stejní.
    Ale nejsme stejní ve smyslu života.
  • 00:18:28 Protože já jsem objevil
    smysl svýho života.
  • 00:18:31 On ho možná ještě dodnes hledá.
  • 00:18:34 To, co dělám,
    tak se snažím o něco, že jo.
  • 00:18:36 Takže prostě bych se chtěla
    dostat do toho stádia,
  • 00:18:39 abych měla svoje pozemky,
    svůj srub a svůj klid s těmi koňmi.
  • 00:18:44 A mohla bych dělat dál a dál
    a víc a víc pro ta zvířata.
  • 00:18:48 Tak za tím jdu.
    To je moje idea.
  • 00:18:54 A vy takovou ideu,
    kdybyste měla popsat...
  • 00:18:56 Nemám.
    Já nemám žádnou ideu.
  • 00:19:00 A měla jste ji třeba někdy?
  • 00:19:06 Takovou asi jako každej.
    Že jsem chtěla hezky žít.
  • 00:19:09 Ale prostě nějak
    se mně to nepodařilo v životě.
  • 00:19:12 Já mám takovej krásnej kožíšek.
  • 00:19:20 No ještě aby tys mně ho postříkala
    sprejem, nebo žvýkačkou zalepila.
  • 00:19:26 To jsi někdy dělala?
  • 00:19:27 Říkala, že by to na mě
    nalepila v elektrice.
  • 00:19:31 A co to je teda?
    Toto je prosím pes.
  • 00:19:36 Vypadá to jako liška, hromada
    lidí si to spletla s liškou.
  • 00:19:40 Ale je to pes. Takovej nějakej
    ten sibiřskej. Ne. Nevím.
  • 00:19:46 Vymýšlela bych si. Ale je to pes.
  • 00:19:48 Co pod tím vidíte, pod tím kabátem?
  • 00:19:50 Ježíši, je krásnej!
  • 00:19:52 Mně se strašně kožešiny líbí.
    Já vím, že Zlata to odsuzuje.
  • 00:19:56 Že je to zabíjení zvířat.
    Není sama, na celým světě
  • 00:19:59 je hromada takových lidí.
    Ale to mně zase nevadí tohle.
  • 00:20:03 Prostě kožešiny
    se používaly podle mě odjakživa.
  • 00:20:06 Ale nechovala se ta
    zvířata jenom na to, ne?
  • 00:20:09 Teď mají zavřený zvířata
    v klecích jenom kvůli tomu,
  • 00:20:12 aby se z nich stáhla kožešina.
  • 00:20:14 Nad tím já takhle nepřemýšlím.
  • 00:20:16 Jinak.
    To zvíře se přece zpracovalo celý.
  • 00:20:19 No, ale byly kožešiny odjakživa.
    Takhle já o tom nepřemýšlím.
  • 00:20:23 Já jsem chtěla kožíšek,
    tak ho mám.
  • 00:20:25 Já jsem takovej malej
    jedinec v tom množství,
  • 00:20:28 že když mám já kožíšek, tak si
    myslím, že to není zas tak strašný.
  • 00:20:33 Mně to přijde zbytečný,
    když se dá nahradit něčím jiným.
  • 00:20:37 V dnešní době
    je tolik různých materiálů,
  • 00:20:40 že se člověk zahřeje i bez toho.
    Jenom paráda a....
  • 00:20:44 A teplej je strašně.
  • 00:20:51 Nepustím na volno psa,
    kterej nemá přivolání.
  • 00:20:53 Pes je ovladatelnej pouze
    a jenom dvěma způsoby.
  • 00:20:57 Buď šňůrou nebo povelem.
    Povelem neumí, tak holt šňůrou.
  • 00:21:02 Pane, povelem, jdeme
    na procházku, povelem všechno.
  • 00:21:05 Ale z toho mu prostě
    přeskočí a ne a pryč.
  • 00:21:09 Za chvilku přiběhne, jo, ale...
  • 00:21:11 Je to tak složitý pochopit,
    že pes, kterej nemá přivolání,
  • 00:21:14 bude chodit se šňůrou?
    A vždycky tu šňůru bude mít . .
  • 00:21:17 Ale my už umíme chodit i bez šňůry.
  • 00:21:20 Jestliže nemá přivolání,
    nemůže být bez šňůry.
  • 00:21:23 Má přivolání.
    Už má prostě všechno...
  • 00:21:25 Má? Tak ho pusťte.
    A schválně, jestli ho zavoláte.
  • 00:21:33 Beny, Benečku, sem!
    Beny!
  • 00:21:35 Nemá přivolání.
    O čem se tady bavíme?
  • 00:21:38 Tak musíme trénovat přivolání.
  • 00:21:41 Když říkám, že přivolání
    nemá, tak ho nemá.
  • 00:21:43 Buď ho má, nebo má šňůru.
  • 00:21:45 Tak ho nějak uvolejte
    a dejte si ho na tu šňůru.
  • 00:21:48 Ono je to taky tím prostředím.
    Když jsme sami...
  • 00:21:51 To je fuk, jak to je.
    Buď přivolání má, nebo nemá.
  • 00:21:55 To je stejný jako s autem.
    Buď brzdí, nebo nebrzdí.
  • 00:21:58 To, že brzdí někdy,
    tak to auto brzdí?
  • 00:22:01 Půjdete do takovýho auta?
    Pojedete s tím? Ne.
  • 00:22:04 To, že funguje jenom někdy,
    prostě nefunguje.
  • 00:22:06 Už ho to učím rok.
  • 00:22:07 Už tím, že jste si teď
    tolik fandil, že to přivolání má
  • 00:22:12 a nepřišel vám,
    vy jste si podělal právě přivolání.
  • 00:22:15 Proto takový psy
    nikdy nepustím ze šňůry.
  • 00:22:18 Já je nikdy nepustím.
  • 00:22:21 Ta šedivá, co je tamhle
    v kleci s tou bílou,
  • 00:22:24 půl roku za sebou tahala tu šňůru.
  • 00:22:26 Vždycky jsem byl v dosahu té šňůry.
  • 00:22:29 Aby když jsem si ji chtěl přivolat,
    tak aby vždycky přišla.
  • 00:22:32 Stokrát zavolám, stokrát přijde.
  • 00:22:34 Mezi tím tam může být 30 srnek,
    40 psů, bůhví kolik háravek, koček.
  • 00:22:40 Vždycky, když nechce přijít,
    přitáhnu si ji.
  • 00:22:44 Takže jenom ta šňůra.
    Pořád ta šňůra...
  • 00:22:46 Povel evidentně nefunguje.
    To znamená šňůra.
  • 00:22:50 Já jsem se vykašlal na všechny
    šablony, který byly dosud daný.
  • 00:22:54 Už proto mi jde
    spousta lidí po krku,
  • 00:22:56 že nepatřím do žádný škatule.
  • 00:22:58 Když se mi pokouší dát nálepku,
    tak tam nepasuje skoro žádná.
  • 00:23:03 Mně to dodneška znepříjemňuje
    život, že nemám žádný nálepky.
  • 00:23:06 Tak mě spousta lidí až nenávidí.
    Jde mi po krku za to.
  • 00:23:09 A mně to nevadí.
    Já si pojedu pořád to svoje.
  • 00:23:12 Protože jsem přesvědčený
    a mám čistý svědomí v tom,
  • 00:23:15 že si myslím, že to,
    co dělám, dělám dobře.
  • 00:23:19 U Zlaty.
    Tak teď jsme byly u sousedky. Ahoj.
  • 00:23:22 Postavila jsem se hrudí,
    ale bylo to málo platné.
  • 00:23:26 Nevyprovokovaly jsme ji vůbec.
  • 00:23:28 Uvědomte si, že my máme
    pronajatou cestu
  • 00:23:31 a necháváme ji přijít k pozemku.
  • 00:23:33 ...to nebyla pravda.
  • 00:23:34 My to platíme a ona přes to chodí.
    -No jistě.
  • 00:23:37 My nemáme žádný trauma,
  • 00:23:39 akorát byste si měli
    svoji dceru líp vychovat.
  • 00:23:42 Vypadáte poměrně dost solidně
    a slušně jako vážená dáma.
  • 00:23:45 A to, že se zastáváte toho,
    co je tady okolo,
  • 00:23:47 je mně vás upřímně líto.
  • 00:23:48 Jaký vy máte postoj k mé dceři?
    Já jsem její maminka.
  • 00:23:52 Co vám na ní vadí, mě zajímá.
  • 00:23:54 Takovej postoj mám, vážená paní.
  • 00:23:56 Podívejte se kolem sebe,
    jak tady bydlí.
  • 00:23:59 Zničila nám tady pozemek,
    okusovala stromy.
  • 00:24:03 Všechno je tady vlastně
    nahlášený na policajty.
  • 00:24:06 Zlata okusovala stromy?
    Koně.
  • 00:24:08 Ale nemají ty koně co běhat
    po našich pozemcích.
  • 00:24:13 Ježišmarja. Promiň!
  • 00:24:15 Ještě po nich šlapej.
    Promiň.
  • 00:24:19 Určitě jsem si nepředstavovala,
    že Zlatka takhle bude někdy žít.
  • 00:24:23 Věděla jsem, že s těmi zvířaty,
  • 00:24:25 to už jsme si to už
    říkali včera, se hnout nedá.
  • 00:24:28 Ale hlavně vedle ní
    jsem si představovala partnera,
  • 00:24:32 který jí bude oporou nějakou.
  • 00:24:34 I když ona ji nechce,
    tu oporu, svým způsobem.
  • 00:24:37 Ale když jsou dva, tak se to
    lépe táhne všechno, si myslím.
  • 00:24:41 Teď je na všechno sama
    a je toho na ni moc podle mě.
  • 00:24:47 Všude samý chlupy.
  • 00:24:52 Je to složitý všecko.
  • 00:24:53 Ale má tady teda teplíčko,
    to je fakt.
  • 00:24:58 Skryté titulky
    Martina Vrbská
  • 00:24:59 .

Související