iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
17. 10. 2010
11:40 na ČT2

1 2 3 4 5

68 hlasů
1612
zhlédnutí

Čtenářský deník

Kateřina Rudčenková: Noci, noci

12 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Čtenářský deník... Kateřina Rudčenková: Noci, noci

  • 00:00:34 Já jsem tu vaši knížku
    Noci, noci
  • 00:00:36 přečetla v roce 2006, když vyšla.
  • 00:00:41 A říkala jsem si,
    to je takový báječný, zralý talent,
  • 00:00:44 taková skutečně
    báječná spisovatelka,
  • 00:00:46 která tady vstoupila do literatury.
  • 00:00:49 A vzápětí ta kniha byla
    strašlivě strhaná kritikou.
  • 00:00:53 A já jsem si říkala,
    to je úplně neuvěřitelné,
  • 00:00:56 co těm lidem na tom vlastně vadí.
  • 00:01:01 Já si skutečně myslím,
    že tato společnost
  • 00:01:03 je bazálně velmi antifeministická.
  • 00:01:06 Prostě že tisk a všechny tyto
    posty jsou ovládány muži
  • 00:01:12 ve věku třicet až pětačtyřicet let.
  • 00:01:15 -Tak to je asi ono.
  • 00:01:16 Když se drze vysloví
    nějaká mladá žena.
  • 00:01:20 -Kteří prostě strašně
    špatně na to nahlížejí,
  • 00:01:23 když ty ženy, které jsou ve věku
    těch erotických objektů,
  • 00:01:26 které je zajímají,
    to znamená kolem pětadvaceti,
  • 00:01:29 když ještě ke všemu také myslí.
  • 00:01:40 -Ale je pravda,
    že mě opravdu ty kritiky zdrtily.
  • 00:01:44 A já už jsem hodně
    inklinovala k divadlu
  • 00:01:48 a vlastně o tom
    to i v té knížce je.
  • 00:01:51 O vztahu k herci.
  • 00:01:52 A tak mě to hrozně zajímá,
    psát pro divadlo.
  • 00:01:55 Takže já jsem začala
    psát divadelní hry.
  • 00:01:57 Takže já jsem hrozně byla ovlivněná
    v druhé polovině devadesátých let
  • 00:02:01 v divadle Na zábradlí vším,
    co tam dělal Pitínský a Lébl.
  • 00:02:07 A třeba moje první sbírka Ludvík,
  • 00:02:09 byla inspirovaná
    právě těmi představeními
  • 00:02:12 od Thomase Bernharda
    Ritter, Dene, Voss.
  • 00:02:15 A právě tím, že jsem se
    skoro jako zamilovala
  • 00:02:18 do toho představitele,
    Jiřího Ornesta, ale ve skutečnosti
  • 00:02:22 do té postavy v té divadelní hře.
  • 00:02:28 Takže mě vlastně přitahuje
  • 00:02:31 to prolínání toho života
    a toho divadla.
  • 00:02:39 -A toho imaginárna.
    -A toho imaginárna, samozřejmě.
  • 00:02:42 To, kde je jakoby
    ta neznatelná hranice,
  • 00:02:45 kde je ještě ta skutečnost
    a kde je to smyšlené.
  • 00:03:11 -Necítila jsem se dobře
    v životě mezi lidmi,
  • 00:03:14 v ustavičných úzkostech,
    v neurčitosti a pochybách.
  • 00:03:17 Jediný snesitelný svět
    byl svět umělecký.
  • 00:03:21 Svět divadelních her,
    hudby, literatury
  • 00:03:24 a zřídka kdy i výtvarného umění.
    Svět umění předem daný,
  • 00:03:28 ve vší obsahové mnohoznačnosti
    formálně přesně vymezený.
  • 00:03:33 Svět, který tudíž nemohl ohrožovat.
    Leda tím, že mu propadnu natolik,
  • 00:03:38 že ho budu považovat za skutečný
  • 00:03:41 a požadovat na něm odezvu,
    již mi nebyl sto poskytnout.
  • 00:03:49 -Mě právě zaujalo, a to je
    na tom asi to nejdůležitější,
  • 00:03:53 jak zacházíte se svým já.
  • 00:03:55 Že vy máte tenhle velmi silný
    egocentrismus literární.
  • 00:04:01 -Tak já dokážu psát jenom o tom,
    co se mě jakoby jenom osobně týká.
  • 00:04:05 A co jsem prožila.
    Protože mám pocit,
  • 00:04:07 že jinak bych si vymýšlela
    a že by to ti čtenáři poznali.
  • 00:04:10 -A není to, Kateřino tak,
    že vy se spíš zajímáte o to,
  • 00:04:13 co jste vy prožila vevnitř?
  • 00:04:15 -No to určitě. Taky.
  • 00:04:19 -Ve snu má matka vážně onemocněla
    a proto jí muselo být
  • 00:04:21 odštípnuto celé tělo,
  • 00:04:23 takže z ní zbyla jenom hlava.
  • 00:04:25 Já jsem tu hlavu
    dostala na starost.
  • 00:04:27 Někdo mi poradil,
    že jí mám předčítat z Wericha.
  • 00:04:30 Což mě nekonečně nudí.
  • 00:04:33 -Tak tady už prostě máme
    takový ten vnitřní váš svět,
  • 00:04:36 kde se dějí nejrůznější,
  • 00:04:38 vesměs tedy velmi strašlivé,
    sadistické věci.
  • 00:04:41 -Ale to je jenom
    v té první povídce.
  • 00:04:43 -Ne, ne, ne.
    Ono se to tam všude projevuje.
  • 00:04:45 Že ta autorka, nebo ta postava
    má nějaký vnitřní svět,
  • 00:04:49 čímž vlastně se povyšují
    ty její zážitky s těmi muži,
  • 00:04:54 které, jak říkám, mě připadají
    vlastně jako banalita.
  • 00:05:00 To jsou vaše fotografie,
    tady to všechno.
  • 00:05:03 Velmi krásné a profesionální.
  • 00:05:04 Vy fotíte odjakživa,
    nebo co vás vlastně k tomu vede?
  • 00:05:08 To určitě neděláte proto,
    abyste byla jenom fotografkou.
  • 00:05:11 -Ne, já jsem měla vlastně
    někdy v roce 2000 takový sen,
  • 00:05:15 kde se mi zdálo, že fotím.
  • 00:05:17 Že prostě musím
    zachytit to, co vidím.
  • 00:05:20 A nakonec jsem nejvíc fotila akty.
  • 00:05:24 -Co vás zajímá na lidském těle?
  • 00:05:26 -No, ta krása a zároveň pomíjivost.
    Vlastně já jsem to tady napsala.
  • 00:05:30 Tak bych to mohla
    ocitovat z té knihy.
  • 00:05:35 -Fotím, abych zadržela čas.
  • 00:05:37 Abych věci, co se rozpadají
    uchovala v dnešním stavu
  • 00:05:41 jen v polotmě,
    nebo v jasném světle.
  • 00:05:44 Náhodnosti i uspořádané
    geometrie fotím,
  • 00:05:48 protože vím o mizernosti své
    paměti, která mi zatajuje i to,
  • 00:05:51 co jsem dělala včera večer.
    A konečně fotím proto,
  • 00:05:55 abych si věci a lidi
    teprve na fotce prohlédla
  • 00:05:58 a uviděla je v jejich
    zastaveném pohybu a nasvícení.
  • 00:06:04 -Tak abych si to mohla prohlédnout.
    A zadržet.
  • 00:06:09 -Co si myslíte o čase?
  • 00:06:35 -A co je to tedy za knížku?
    -To je knížka Noci, noci.
  • 00:06:38 A my, když jsme viděli,
    že tady jsou herci,
  • 00:06:40 tak jsme vás chtěli poprosit,
  • 00:06:42 jestli byste nám hereckým
    přednesem nepřečetli ukázky.
  • 00:06:45 Protože je to vlastně
    z divadelního prostředí.
  • 00:06:48 A je to o vztazích
  • 00:06:49 mezi mladými ženami
    a starými herci.
  • 00:06:53 -Tak tady ten jeden kousek přečtu.
  • 00:06:55 A budu se snažit,
    aby to bylo nějak slušné.
  • 00:07:00 -Jestli to není zrovna
    sprostý, ten text.
  • 00:07:03 -Ne, není.
  • 00:07:07 -Divadlo, to je jako
    když je slavnost a přijdou vlci
  • 00:07:12 převlečení za lordy.
    Jsou zvlčilí, jsou krásní.
  • 00:07:17 Vlci mají schopnost tě sežrat.
    Jako když se díváš na měsíc,
  • 00:07:22 jako když se miluješ
    a chceš se udělat,
  • 00:07:25 jsi nedočkavá a teď to přijde.
    Až hrůza.
  • 00:07:30 Zároveň je to prostinké.
    Jako když krájíš chleba.
  • 00:07:39 -A já jsem zrovna nedávno,
  • 00:07:40 to jsme psali pro Filina
    divadelní stránky. . .
  • 00:07:43 A já jsem tam měla napsat profil
    a já jsem normálně tam uvedla,
  • 00:07:47 že divadlo je moje
    taková divoká milenka.
  • 00:07:51 Ale milenka, že ne jako manželka,
    nebo jako poslání.
  • 00:07:54 Normálně že to vlastně
    vnímám jako milenku.
  • 00:07:58 Prostě úplně mě to
    k ní táhne, jako k milence.
  • 00:08:01 Jako kdybych byla
    ženatý chlap a měla milenku.
  • 00:08:03 Úplně si říkám, mě to zničí,
    tady to, tenhle vztah.
  • 00:08:08 A pak je to zase dobré
    a zase jsou zážitky.
  • 00:08:13 No a pak bych se jí
    zase chtěla zbavit.
  • 00:08:16 -Mně se líbí, že to vypadá
    tak skutečně. Jako život, že jo.
  • 00:08:20 A zároveň je to fikce.
    Mě fascinuje, že tam jsou
  • 00:08:23 ti živí lidé, člověk se na ně
    dívá a má pocit, že je zná,
  • 00:08:28 a třeba se do nich zamiluje.
  • 00:08:32 Ale ani potom přijdou
    do baru a jsou někdo jiný.
  • 00:08:37 -A lup!
    -Au!
  • 00:08:40 -A ta mu vrazíš facku.
    -Normálně? Jo?
  • 00:08:42 -No.
  • 00:08:46 -A ještě ti dám na druhou stranu.
  • 00:08:48 A jedeme.
  • 00:08:53 -Já jsem dočista brečela.
    Poslouchám a najednou?
  • 00:08:57 Co mě to teče po tváři?
    A já brečím!
  • 00:09:00 Brečím!
  • 00:09:03 -Dobrý. Pojďte si to dát znovu.
  • 00:09:06 -Šel jsem si to
    za kulisy poslechnout.
  • 00:09:08 A řeknu vám,
    že v člověku se to celé třese.
  • 00:09:12 -Co?
    -Že v člověku se všechno třese.
  • 00:09:15 Když ona zpívá.
  • 00:09:19 -Ta role je největší maska.
  • 00:09:23 Já tam můžu naopak všechno,
    co si vůbec v civilu nedovolím.
  • 00:09:27 A v té knize,
    ty se odhaluješ jako úplně,
  • 00:09:30 že to je naprosto upřímné?
  • 00:09:32 -No v podstatě je to
    skoro celé pravda.
  • 00:09:41 -Jednou přišel tak kolem
    šesté ráno a smrděl cibulí,
  • 00:09:45 nebo ještě něčím horším.
    Chtěl se přiblížit.
  • 00:09:47 Říkám mu, smrdíš.
    Chci, aby ses mě nedotýkal a spal.
  • 00:09:53 Proč?
    Protože se mi hnusíš.
  • 00:09:55 Nato vzkypěl. Tak proč tady jsi?
    Proč tu ležíš?
  • 00:09:58 Nutí mě k odpovědi,
    stahuje mi peřinu.
  • 00:10:01 Tak si seber věci a vypadni.
    Řekne vážně, skláněje se nade mnou.
  • 00:10:07 To si budu pamatovat, řeknu.
    Ty vole, já taky.
  • 00:10:32 -Udělá ti to dobře,
    když jsi to napsala?
  • 00:10:35 -Jo, tak to jo.
  • 00:10:36 Ale pak, když to vyšlo,
    tak mi to udělalo problémy.
  • 00:10:39 -Že jsi chtěla ještě
    něco dodělat, nebo . . ?
  • 00:10:41 -Ale to ne, ale že to lidi,
    o kterých jsem psala,
  • 00:10:44 že se tam poznali.
    A cítili se hrozně dotčení.
  • 00:10:48 -Mě je právě sympatické,
    už jenom z té věty, ta upřímnost.
  • 00:10:52 Protože dneska je to
    všechno tak zaobalený,
  • 00:10:54 málo kdo ti řekne něco narovinu.
    Nebo řekne, jak se cítí narovinu.
  • 00:10:58 A přitom když někdo se jako odhalí,
  • 00:11:01 řekne něco narovinu,
    tak ty si to dovolíš taky.
  • 00:11:06 Takže já tam nevidím tebe nahou.
    S roztaženýma nohama.
  • 00:11:09 Anebo brečící,
    protože tě bolí srdce.
  • 00:11:11 Ale vidím obraz,
    který jsi mi předala
  • 00:11:14 jako spisovatelka
    a dám si tam svoje emoce.
  • 00:11:18 -No, tak by to mělo být.
  • 00:11:21 -Chystáte se napsat nějakou
    novou knížku? Jako román?
  • 00:11:24 -Myslím, že až za čas.
    Ještě potřebuji víc zkušeností.
  • 00:11:28 -A víte, co se říká?
  • 00:11:30 Že prózu člověk začíná psát
    až kolem čtyřicítky.
  • 00:11:33 -Tak to už přijde.
    -Já si to také myslím.
  • 00:11:50 Skryté titulky M.Vrbská
    Česká televize Brno 2010
  • 00:11:52 .

Související