iVysílání

Historie.cs

• 00:00:02 Dnes na rozloučenou poběžím já
  a vy mi budete počítat.
• 00:00:20 Konráde, udělej mi čáru!
• 00:00:27 A ty, Maruško, mi dej start.
• 00:00:30 Připravte se!
• 00:00:32 Děti, ještě jsem vám chtěl říct,
• 00:00:35 abyste novou paní učitelku
  poslouchali,
• 00:00:38 abyste závodili poctivě.
• 00:00:41 A těm nejmenším abyste počítali
  vždycky pomaleji.
• 00:00:46 -Tak Maruško...
  -Připravte se!
• 00:00:49 Prosím, Henlein pláče.
• 00:00:51 Henleine,
  proč pláčeš, co je ti?
• 00:00:55 Já nevím.
• 00:00:59 Konráde, pláčem se nic nespraví.
• 00:01:03 Podívejte se, děti, touhle válkou
  neřekly dějiny poslední slovo.
• 00:01:07 Vy se ještě dočkáte
  jiných časů.
• 00:01:11 Tak já poběžím.
• 00:01:14 Připravte se, pozor, teď!
• 00:01:17 Jedna, dva, tři...!
• 00:01:19 Vážení přátelé,
• 00:01:22 génius Jára Cimrman
  měl jako vždy pravdu.
• 00:01:25 Dějiny doopravdy neřekly
  poslední slovo.
• 00:01:28 A malý Konrad Henlein se měl
  vskutku dočkat jiných časů.
• 00:01:32 I tady v Liberci na severu Čech,
  v této vile.
• 00:01:36 Jiných časů se dočkal i rodák
  z opačné strany Československa,
• 00:01:41 z jihočeské Dlouhé Stropnice,
  Wenzel Jaksch.
• 00:01:45 Také sudetský Němec,
  Henleinův vrstevník,
• 00:01:49 historický souputník a politicky
  nesmiřitelný protivník.
• 00:02:03 Jaroslav Kučera, Jan Kuklík
  a Jaroslav Šebek.
• 00:02:09 Konrad Henlein,
  poměrně známá osoba,
• 00:02:12 Wenzel Jaksch,
  méně známá osoba.
• 00:02:16 Kdo byl vlastně Wenzel Jaksch?
• 00:02:19 Wenzel Jaksch byl
  sociálně demokratický politik
• 00:02:23 v první Československé
  republice.
• 00:02:26 Patřil k mladší generaci
  sociálně demokratických politiků,
• 00:02:32 vedle Josefa Zeligera
  nebo Ludvíka Čecha,
• 00:02:35 který byl téměř po celou dobu
  první republiky
• 00:02:39 předsedou německých
  sociálních demokratů.
• 00:02:44 Narodil se v jižních Čechách.
• 00:02:47 Pocházel z chudé rodiny,
  jen pár let chodil do školy.
• 00:02:52 Pak se stěhoval do Vídně
  kvůli práci, stal se zedníkem.
• 00:02:59 Ve Vídni se začal
  angažovat politicky,
• 00:03:02 stal se členem
  různých spolků politických,
• 00:03:05 a tak začal
  jeho politický život.
• 00:03:09 V první světové válce
  byl zraněn
• 00:03:13 a po válce se vrátil do Čech
• 00:03:16 a stal se členem Německé sociálně
  demokratické strany dělnické.
• 00:03:22 Kromě toho, že byl sociálně
  demokratický funkcionář,
• 00:03:25 tak to byl i člověk, který působil
  v médiích, byl to novinář,
• 00:03:29 a byl to také intelektuál.
• 00:03:32 A tyhle všechny věci
  ho pak předurčovaly k tomu,
• 00:03:35 že ve 30. letech, ještě dřív,
• 00:03:37 než se stává předsedou
  sociální demokracie,
• 00:03:40 tak je výrazným mluvčím
  právě mladé politické generace,
• 00:03:44 a to byl řekl, že je další věc,
• 00:03:46 která ho spojuje
  s Konradem Henleinem.
• 00:03:49 Čili to byli lidé, kteří byli
  zásadními oponenty,
• 00:03:51 ale přitom jejich osudy
  se v mnohém potkávaly
• 00:03:54 nebo si byly podobné.
• 00:03:58 Oni byli generačně vrstevníci,
  ale každý jinde,
• 00:04:02 nicméně prožili zážitek
  první světové války,
• 00:04:06 který byl pro tuto generace
  hodně určující.
• 00:04:10 Oběma bylo v té době dvacet,
• 00:04:13 oba bojovali na frontě,
• 00:04:16 čili to byl určitě
  formující zážitek,
• 00:04:20 který ale současně mezi nimi
  rozšiřoval propast,
• 00:04:24 protože oba dva hledali odpověď
  na krizi moderní společnosti,
• 00:04:31 jak ji manifestovala
  první světová válka,
• 00:04:34 ale každý v jiných odpovědích
  a jiných filozofických systémech.
• 00:04:38 Ale já mám pocit,
• 00:04:41 že v něčem jsou ty dva politické
  osudy velmi podobné,
• 00:04:45 a sice v tom,
  že oni stáli proti silám,
• 00:04:49 které byly nad jejich možnosti.
• 00:04:54 Jak by se dal hodnotit vztah
• 00:04:57 sociálně demokratická strana,
  tedy Sudetoněmecká u nás,
• 00:05:01 a henleinovská strana,
• 00:05:04 tedy sudetoněmecká strana
  sama o sobě?
• 00:05:07 Určitým problémem pro německou
  sociální demokracii bylo to,
• 00:05:14 že ona v průběhu
  první republiky
• 00:05:18 v zásadě spíše ztrácela,
• 00:05:21 hlavně co se týkalo 30. let,
• 00:05:25 zatímco pro Henleina je
  především období po roce 1933
• 00:05:29 obdobím poměrně
  prudkého vzestupu,
• 00:05:34 a v zásadě potom jejich spor,
  Henleina a Jaksche,
• 00:05:39 nebo tedy Sudetoněmecké strany
  a sociální demokracie,
• 00:05:43 byl v tom, jaký by měl být vztah
  německých politických stran
• 00:05:48 k myšlence československého
  státu,
• 00:05:52 jaký by měl být jejich vztah
  k národnostní politice,
• 00:05:56 a samozřejmě že je
  velmi důležité vidět,
• 00:06:01 že je tady klíčový vztah
  především k Německu,
• 00:06:07 a jaká bude reakce
  na nástup Hitlera k moci.
• 00:06:14 A zatímco u Henleina
  je velmi dobře vidět,
• 00:06:18 že on si uvědomil,
• 00:06:21 jaké možnosti
  orientace na Německo
• 00:06:24 pro Sudetoněmeckou stranu
  skýtá,
• 00:06:27 a v zásadě to snažil využít,
• 00:06:30 ačkoli se snažil,
  zejména zpočátku,
• 00:06:33 demonstrovat určitou loajalitu
• 00:06:36 vůči myšlence
  československého státu,
• 00:06:40 tak postupně se dostal
  do závislosti
• 00:06:43 na Hitlerově politice.
• 00:06:46 U německé sociální demokracie
• 00:06:49 to byl právě spor o to,
  nakolik je možné,
• 00:06:53 aby její politika spolupráce
• 00:06:58 s českými politickými stranami
• 00:07:01 na udržení samostatnosti
  československého státu,
• 00:07:06 nakolik to bude také atraktivní
  pro voličstvo.
• 00:07:11 Volby v roce 1935 ukázaly,
• 00:07:14 že tady bude poměrně
  velký spor o to,
• 00:07:18 jakými cestami udržet právě
  pro německou sociální demokracii
• 00:07:23 její voličský potenciál
• 00:07:27 a nakolik zabránit
  rozšiřujícímu se
• 00:07:30 vlivu sudetoněmecké strany.
• 00:07:53 Situace společenského nátlaku
  na demokratické síly v pohraničí
• 00:07:57 a to, jak těžké bylo mu odolat,
  ukazuje velmi krásně knížka
• 00:08:02 Josefa Holuba
  Červený Nepomuk,
• 00:08:06 která popisuje přátelství
  dvou chlapců,
• 00:08:09 českého a německého,
• 00:08:12 německý je původně ze sociálně
  demokratické rodiny
• 00:08:15 a komentuje nejdříve tu situaci:
• 00:08:18 Jediní, kdo slábnou,
  jsou socani,
• 00:08:24 zatímco henleinovců naopak
  valem přibývá,
• 00:08:27 což dost názorně ukázal i případ
  pana učitele Grosskopfa.
• 00:08:30 Jestli to takhle půjde dál,
• 00:08:32 bude po socanech za chvíli veta,
  povídal táta.
• 00:08:36 Řekl bych,
  že ho to docela žere,
• 00:08:38 protože tuhle si stoupl
  před domovní dveře
• 00:08:41 a držel názornou přednášku,
• 00:08:44 aby sousedi viděli, že socani
  nejsou žádní lidozrádci.
• 00:08:47 Ale maminka mu do toho
  pořád něco povídala,
• 00:08:50 a dokonce mi nakázala,
  ať naši kočku tahám za ocas,
• 00:08:53 takže mám pocit, že tatínkově řeči
  zas tak moc rozumět nebylo.
• 00:08:57 Ale něco možná přece,
• 00:09:00 protože když jsme nedávno
  zavřeli v kuchyni okno,
• 00:09:03 že vyvětráme, hodil nám kdosi
  suchý kravinec přímo na kredenc,
• 00:09:07 a pár dnů na to hodili dva kluci
  henleiňáčtí dokonce mě do jámy,
• 00:09:12 kam řezník vyhazuje
  koňské vnitřnosti.
• 00:09:17 Když se podíváme na tvrdá čísla,
  tak v roce 1920 měla ve volbách
• 00:09:21 sociální demokracie německá
  u nás 31 mandátů
• 00:09:25 a v roce 1935
  to bylo 11 mandátů.
• 00:09:28 A naopak Sudetoněmecká strana
• 00:09:31 v roce 1935
  získala přes 15 % hlasů,
• 00:09:34 nejvíc ze všech stran
  v Československu tehdy,
• 00:09:37 i když na mandáty zůstala druhá
  za agrárníky.
• 00:09:40 Ale hlavně je důležitý
  její procentuální podíl
• 00:09:43 na německém voličstvu,
• 00:09:47 což je odhadem více než 67 %,
  což je velké číslo.
• 00:09:51 Volby v roce 1935 byly zároveň
  katastrofální,
• 00:09:58 protože německá sociální
  demokracie ztratila mnoho hlasů.
• 00:10:02 Důvody jsou asi, že už byl
  silný vliv z Německa,
• 00:10:07 silný vliv nacistů, Hitlera,
• 00:10:11 a zároveň byl silný vliv Henleina,
  tedy Sudetoněmecké strany.
• 00:10:17 A oni měli, Henlein a Hitler,
• 00:10:21 měli nejlepší argument,
  že byla práce.
• 00:10:26 V pohraničí za světové
  ekonomické krize nebyla práce,
• 00:10:31 ale v říši byla práce, což byl
  opravdu silný argument.
• 00:10:37 Znamená to tedy, že Němci,
  tehdy naši, čeští Němci,
• 00:10:42 měli smysl spíše pro iredentu,
  pro odtržení,
• 00:10:47 nebo minimálně pro autonomii,
• 00:10:51 oproti aktivistické politice
  československého soužití?
• 00:10:58 Německá sociální demokracie
  si uvědomila ve 30. letech,
• 00:11:02 v roce 1936, 1937,
• 00:11:05 že autonomie by hrála do ruky
  Henleinovi
• 00:11:09 a jeho velmi silným
  autoritářským sklonům.
• 00:11:12 Strana byla nedemokratická
  a bylo jasné,
• 00:11:16 že autonomie by znamenala konec
  demokracie pro sudetské Němce,
• 00:11:19 a to je moment, kdy právě
  sociální demokracie říká,
• 00:11:23 tak teď není čas na autonomii,
• 00:11:26 teď se to musí řešit
  jinými prostředky,
• 00:11:29 ale jinak vezmeme-li
  20. a 30. léta,
• 00:11:33 cíl autonomie větší nebo menší,
• 00:11:38 kulturní, politické,
  správní a tak dále,
• 00:11:41 ten sledovaly v podstatě shodně
  všechny německé politické strany.
• 00:11:46 V roce 1937 Jaksch poskytl
  rozhovor Peroutkově Přítomnosti,
• 00:11:51 tak tam říká: Musíme i své vnitřní
  a zejména národnostní věci řešit
• 00:11:55 pod zorným úhlem potřeb
  evropské demokracie.
• 00:11:59 Jen tehdy můžeme spoléhat
• 00:12:02 také na účinnou pomoc
  této demokracie.
• 00:12:27 Co se týká příklonu
  německého obyvatelstva
• 00:12:30 k protičeskoslovenské politice,
• 00:12:34 tak v tom určitě hrálo roli
  několik faktorů,
• 00:12:38 které se velmi nešťastně sešly
  právě v první polovině 30. let.
• 00:12:44 A to byla určitě sociální
  a hospodářská krize,
• 00:12:48 to znamená obrovská
  nezaměstnanost,
• 00:12:51 která bohužel ze strukturálního
  hlediska
• 00:12:54 postihla především
  německé oblasti,
• 00:12:57 a dále pak v Německu
  nástup Hitlerova nacismu,
• 00:13:01 který najednou se stal
  vůdčí ideologií
• 00:13:04 pro většinu německých menšin
  i ve střední Evropě,
• 00:13:09 a pak samozřejmě i ten faktor,
  který souvisí s Henleinem,
• 00:13:13 a to je jeho umění dát Němcům
  v českých zemích jednotící ideu.
• 00:13:19 A právě v době jeho formování
  Sudetoněmecké vlastenecké fronty,
• 00:13:25 to byla první strana,
  kterou Henlein zakládal,
• 00:13:30 dal jednotící program právě
  v rámci sudetských Němců.
• 00:13:34 To znamená, ta jednotící idea
  tady najednou vznikla
• 00:13:39 jako takový do jisté míry
  účelový konstrukt politický,
• 00:13:43 protože skutečně do té doby
  čeští Němci
• 00:13:47 se hlásili spíše
  ke svým regionům,
• 00:13:50 ale nehlásili se k jednotícímu
  sudetoněmeckému národnímu prvku.
• 00:13:56 A to vlastně udělal až Henlein.
• 00:13:59 A to skutečně byl geniální tah,
  který pak získal pod prapory
• 00:14:03 lidi různé sociální i názorové
  orientace.
• 00:14:08 Já bych k tomu dodal ještě jednu
  možná zajímavou záležitost,
• 00:14:14 která se týká Wenzela Jaksche
• 00:14:17 a jeho vývoje
  ve 30., 40. i 50. letech,
• 00:14:20 a to je jeho schopnost reagovat
  na změněnou situaci.
• 00:14:26 Právě třeba na rozdíl od vedení
  německé sociální demokracie
• 00:14:31 myslím si, že Jaksch
  právě velmi dobře vycítil,
• 00:14:35 v čem spočívaly silné stránky
  Henleinovy politiky,
• 00:14:40 a snaží se přijít s nějakou reakcí,
  s nějakým konceptem.
• 00:14:56 Co je pro Jaksche typické,
• 00:15:00 je hledání jiných teoretických
  východisek.
• 00:15:03 A právě v druhé polovině 30. let
• 00:15:07 je to model lidového, někdy
  se říká národního socialismu,
• 00:15:12 který ale měl být reakcí
  na nacionální socialismus,
• 00:15:18 který přicházel už přes hranice
  k nám z Německa.
• 00:15:21 A tady je zajímavé,
• 00:15:24 že Jaksch velice úzce
  kooperoval s člověkem,
• 00:15:28 který do jisté míry z toho
  nacistického hnízda vyšel,
• 00:15:31 a to s Ottou Strasserem,
• 00:15:35 protože jeho bratr Georg patřil
• 00:15:38 k nejbližším Hitlerovým
  spolupracovníkům v době 20. let,
• 00:15:41 ještě předtím, než se Hitler
  dostal k moci.
• 00:15:45 A právě Otto Strasser
  a Wenzel Jaksch
• 00:15:48 vypracovávají koncepci
  lidového socialismu,
• 00:15:51 který měl hlavně pomoci
  sociální demokracii v tom,
• 00:15:54 aby získala na svou stranu
  vrstvy, které dosud neoslovila,
• 00:15:58 a to jsou vrstvy střední,
  řemeslnické a intelektuální,
• 00:16:02 protože do té doby
  sociální demokracie
• 00:16:05 se orientovala
  výhradně na dělníky.
• 00:16:09 A v tomto směru se měla posunout
  i ke středním vrstvám,
• 00:16:13 které tvořily hlavní rezervoár
  voličstva Henleinovy strany.
• 00:16:36 Německý historik profesor
  Detlef Brandes říká,
• 00:16:40 že jestli by něco hlavně vyčítal
• 00:16:43 československé politice
  na sklonku 30. let
• 00:16:46 a prezidentu Benešovi,
• 00:16:49 tak by to bylo to,
  že vycházela natolik vstříc
• 00:16:54 snahám o autonomii německých území
  v Československu,
• 00:16:58 že ponechala vlastně společnost
  v pohraničí moci tehdejší většině,
• 00:17:02 což byla už
  pronacistická většina,
• 00:17:05 a nebránila dostatečně
  demokratické síly
• 00:17:08 loajální Československu
  nebo vůbec demokratické síly,
• 00:17:12 které by se stavěly na odpor
  nacistickému hnutí.
• 00:17:18 Český karikaturista levicový
  Bidlo prezentuje tu situaci
• 00:17:23 touto krásnou karikaturou,
  kde ukazuje,
• 00:17:27 jak tři policisté si zakrývají
  oči, uši, pusu,
• 00:17:31 aby neviděli, jaké boje
  v německé společnosti probíhají,
• 00:17:35 a nechali je, ať skončí tak,
  jaký je poměr sil.
• 00:17:42 Dělali, že to nevidí, a že není
  jejich úkolem do toho zasahovat.
• 00:17:59 Politický boj mezi sudetoněmeckou
  stranou Konrada Henleina
• 00:18:03 a Německou sociálně demokratickou
  stranou dělnickou měl dvě úrovně.
• 00:18:12 Jedna úroveň byla politická,
• 00:18:15 to znamená, že byly debaty
  ve Sněmovně,
• 00:18:18 že byly debaty v zastupitelstvích
  ve městech a tak dále.
• 00:18:22 Na druhé straně
  už byly násilné střety,
• 00:18:26 že často zkusili
  příznivci Henleina
• 00:18:30 například rušit shromáždění
  sociální demokracie.
• 00:18:36 A na konci první republiky
  můžeme říct,
• 00:18:39 že často v pohraničí
  zavládla občanská válka,
• 00:18:43 že státní orgány už nezvládly
  udržet pořádek.
• 00:18:51 A proto vlastně byla situace
  jako v občanské válce.
• 00:19:19 Po konci března 1938
  se konflikt mezi silami,
• 00:19:23 které v německé politice zůstaly
  loajální k československému státu
• 00:19:28 a Henleinově
  Sudetoněmecké straně,
• 00:19:37 se vyostřil a do značné míry
  se i personifikoval.
• 00:19:40 A Wenzel Jaksch sehrál
  velmi významnou roli
• 00:19:44 právě jako ta osobnost,
  do které byly vkládány naděje
• 00:19:47 i československé vlády
  v průběhu mnichovské krize,
• 00:19:52 že je možné ukázat,
  a to je poměrně důležitá věc,
• 00:19:56 ukázat také zahraničí,
• 00:19:58 že existují v Československu síly
  v rámci německé menšiny,
• 00:20:03 které se neztotožňují
  s Henleinovým programem.
• 00:20:07 Tady je potřeba vidět,
  že Henlein sehrál
• 00:20:10 velmi výraznou roli
  od konce roku 1935
• 00:20:14 v souboji o mezinárodní
  veřejné mínění
• 00:20:19 v problému ohledně
  Československa
• 00:20:22 a jeho menšinové problematiky.
• 00:20:26 Henlein několikrát
  navštívil Londýn,
• 00:20:29 mimo jiné na pozvání Královského
  institutu pro mezinárodní otázky,
• 00:20:32 a přednesl několik přednášek,
• 00:20:35 setkal se s celou řadou
  významných britských diplomatů,
• 00:20:39 politiků a veřejných činitelů,
• 00:20:42 a jeho cestám byla věnována
  poměrně velká pozornost.
• 00:20:46 On také měl poměrně
  dobré kontakty
• 00:20:49 s britským vyslanectvím v Praze
• 00:20:53 a poměrně přesvědčivě hovořil
• 00:20:57 o problémech německé menšiny
  v Československu
• 00:21:02 a získal na svou stranu
  v Británii
• 00:21:06 poměrně velkou část
  dokonce i veřejného mínění
• 00:21:10 a samozřejmě velkou část
  politické elity.
• 00:21:14 Wenzel Jaksch se tomuto snažil
  určitým způsobem čelit,
• 00:21:19 ukázat, že to, co se Henlein
  snažil prezentovat navenek,
• 00:21:24 není záležitost všech Němců
  žijících v Československu.
• 00:21:29 Samozřejmě se to pak snažila
  nějakým způsobem využít
• 00:21:33 i československá vláda
  a pak to prezentovala i v rámci
• 00:21:37 výsledků i pokusů o změnu
  menšinové politiky,
• 00:21:41 která měla dostat i podobu
  nových zákonů
• 00:21:45 v takzvaném národnostním
  statutu.
• 00:21:48 Před rokem byla sjednána
  mezi vládními stranami
• 00:21:52 dohoda o národnostních
  otázkách.
• 00:21:55 Považujeme tuto dohodu
  z 18. února za šťastný obrat
• 00:21:59 v soužití všech národností
  Československé republiky.
• 00:22:04 Nepřehlížíme obtíže,
  které se naskytly politikům
• 00:22:09 zastupujícím myšlenku dorozumění
  v obou národnostních táborech.
• 00:22:15 A je pravda, co se říká,
• 00:22:18 že Henlein dlouho nebyl
  příznivcem Adolfa Hitlera
• 00:22:22 nebo neměl k němu tak hluboký
  vztah, jaký se později vyvinul?
• 00:22:29 Přívrženec jo a ne.
• 00:22:33 Tady je potřeba rozlišovat
  několik rovin.
• 00:22:36 Jednak Henlein vyšel skutečně
• 00:22:39 z myšlenkově trochu jiného
  prostředí,
• 00:22:42 ne z okruhu sudetoněmeckého
  nacionálního socialismu.
• 00:22:47 Byl spíše přívržencem vídeňského
  sociologa Othmara Spanna,
• 00:22:52 jehož přednášky navštěvoval
  na počátku 20. let ve Vídni,
• 00:22:56 ale v každém případě řada
  jeho bližších spolupracovníků
• 00:23:00 a spoluzakladatelů Sudetoněmecké
  vlastenecké fronty
• 00:23:04 i on sám patřili ke spolku,
• 00:23:08 který se jmenoval
  Kamaradschoftbund
• 00:23:12 a který si kladl za cíl
  šířit ideje Othmara Spanna,
• 00:23:17 které ovšem se spíš ubíraly směrem
  ke stavovskému státu,
• 00:23:22 autoritativního systému
  tohoto typu,
• 00:23:26 který do jisté míry existoval
  třeba v Rakousku
• 00:23:29 nebo který se blížil
  v některých ohledech
• 00:23:33 italskému fašismu
  a Mussolinimu režimu,
• 00:23:36 takže tady myšlenkový základ
  odlišný byl.
• 00:23:39 Na druhou stranu
  je třeba vidět,
• 00:23:43 že Kamaradschoftbund
  a sudetoněmecký autoritatismus
• 00:23:47 byl někde mezi Spannem
  na jedné straně
• 00:23:51 a německým nacionálním
  socialismem na straně druhé.
• 00:23:56 Oficiálně se Henlein
  zřekl Spanna v roce 1935.
• 00:24:02 Existuje dopis, velmi uctivý,
  dopis žáka svému mistrovi,
• 00:24:06 téměř že musí prominout,
• 00:24:10 ale že už není možné,
  aby se k němu hlásil,
• 00:24:13 a nechce, aby se Spann
  jakýmkoli způsobem dotýkal jeho,
• 00:24:18 ale to už zase mělo
  své pozadí v tom,
• 00:24:21 že v té době myšlenky
  Othmara Spanna v říši
• 00:24:25 a vůbec myšlenka
  stavovského státu
• 00:24:28 se dostala takříkajíc
  na černou listinu.
• 00:24:31 A Sudetoněmecká strana v této době
  je už masivně financovaná z říše.
• 00:24:35 A zpívá písničku toho,
  kdo platí.
• 00:24:55 Existují v berlínském archivu
  ministerstva zahraničí dokumenty,
• 00:24:59 které už v roce 1934
  upozorňují na to,
• 00:25:03 že právě v Sudetoněmecké
  vlastenecké frontě
• 00:25:07 jsou tyto síly,
  tedy spannovské síly,
• 00:25:10 které nejsou říši
  příliš přátelsky nakloněny,
• 00:25:13 a je snaha tyto síly
  eliminovat.
• 00:25:16 A právě tehdy do jisté míry
  začíná konflikt,
• 00:25:22 vnitřní konflikt v Sudetoněmecké
  vlastenecké frontě
• 00:25:26 mezi přívrženci spannismu,
• 00:25:29 kolem Konrada Henleina
  a jeho nejbližších spolupracovníků,
• 00:25:32 a mezi K. H. Frankem.
• 00:25:35 A tam právě bych chtěl ukázat,
• 00:25:38 že Henlein není zcela jednoznačně
  chápaná osobnost,
• 00:25:41 aby se řeklo, že už od počátku
  byl nacistou,
• 00:25:45 protože on vlastně se ocitá
  v sevření různých vlivů a sil
• 00:25:49 a on sám vidí, že pragmaticky
  pro něj bude jednodušší
• 00:25:53 rozhodnout se
  pro nacionální socialismus.
• 00:25:57 Ale asi vnitřně o tom zpočátku
  přesvědčen není.
• 00:26:01 Ale pak najednou
  po roce 1935, 1936,
• 00:26:05 kdy ten konflikt vrcholí,
  tak tam už je zcela jednoznačný,
• 00:26:09 vyplývá to i z jeho
  korespondence s Hitlerem,
• 00:26:12 i jeho vnitřní příklon
  k nacionálnímu socialismu.
• 00:26:50 Je dobré si uvědomit,
  že hlavně v období 1934, 1935
• 00:26:55 byl na Konrada Henleina
  veden trestní spis
• 00:27:01 podle zákona na ochranu republiky,
  v té době novelizovaného,
• 00:27:05 a spis dospěl k závěru,
• 00:27:09 že by bylo možné Henleina
  postavit před soud
• 00:27:12 dokonce pro nejtěžší zločiny
  podle zákona na ochranu republiky.
• 00:27:16 A samozřejmě i v té době
  bylo nutné
• 00:27:20 z Henleinovy strany reagovat
  na tuhle jistou hrozbu,
• 00:27:24 a samozřejmě tady byla i hrozba
  rozpuštění Sudetoněmecké strany,
• 00:27:29 a ta otázka se řešila především
  před volbami roku 1935.
• 00:27:36 Nakonec byla rozhodnuta
  ve prospěch
• 00:27:40 v té době demokratického řešení
• 00:27:43 nezasahovat mocensky
  ani proti Henleinovi,
• 00:27:46 ani proti Sudetoněmecké straně,
• 00:27:50 ale na druhou stranu to vedlo
• 00:27:53 k určitému uhlazení
  nebo umírnění
• 00:27:56 v některých veřejných
  projevech,
• 00:27:59 a pak tady byla ještě
  stránka vystupování
• 00:28:02 směrem k mezinárodní
  veřejnosti,
• 00:28:06 takže u Henleina je možné vidět
  některé další aspekty,
• 00:28:09 které se mohly promítat
  do jeho vystupování.
• 00:28:39 Pak přichází rok 1938,
• 00:28:42 kdy Jaksch je nucen odejít,
• 00:28:45 a Henlein by měl být
  na vrcholu kariéry.
• 00:28:48 Jak to s nimi bylo?
• 00:28:51 Rozhodujícím okamžikem je
  přijetí mnichovské dohody.
• 00:28:55 Pro Jaksche je to potom otázka,
• 00:28:59 jak bude reagovat na to,
  co se stalo v Mnichově,
• 00:29:02 a co viděl,
  co vedlo k Mnichovu,
• 00:29:05 v jeho další části politické
  kariéry, která začíná tím,
• 00:29:09 že po vytvoření protektorátu
  Jaksch odchází do exilu
• 00:29:13 a snaží se pokračovat
  v politické činnosti v Londýně.
• 00:29:22 A samozřejmě pro něj se potom
  podstatně mění situace
• 00:29:26 a především pak s vypuknutím
  druhé světové války,
• 00:29:30 protože až do vypuknutí
  druhé světové války
• 00:29:33 to byla spíš otázka
  zachránit co nejvíce
• 00:29:37 německých sociálních demokratů
  v pomnichovském období.
• 00:29:41 Tady velmi pomohla
  britská diplomacie
• 00:29:44 a také skutečnost,
  že Československo získalo
• 00:29:49 poměrně velkou částku britského
  daru pomoci pro uprchlíky.
• 00:29:53 Pomoc pro uprchlíky
  po Mnichovu
• 00:29:57 zpočátku měla být směřována
• 00:30:00 také na pomoc německým
  sociálním demokratům,
• 00:30:03 ale i ostatním uprchlíkům
  z odstoupeného území
• 00:30:07 a také židovským uprchlíkům.
• 00:30:10 Po Mnichovu se jedná
• 00:30:14 o jednu z tragédie
  česko-německých dějin.
• 00:30:18 Hodně z nich museli se vrátit
  do pohraničí,
• 00:30:21 kde už bylo německé vojsko,
• 00:30:28 a vlastně byli vydáni nacistům,
  a to úřady druhé republiky.
• 00:30:35 A to je dnes i pro pamětníky,
  kteří ještě žijí,
• 00:30:40 je to trauma, že hodně z nich
  bylo vydáno nacistům
• 00:30:46 a tím vlastně ještě horšímu
  osudu,
• 00:30:51 kdy často následoval
  koncentrační tábor nebo vězení.
• 00:31:02 Jsou tři osudy německých
  sociálních demokratů.
• 00:31:08 Jeden osud, ten nejlepší,
  to byl exil.
• 00:31:13 Destinacemi pro exil byla Kanada
• 00:31:17 nebo Švédsko, částečně i Anglie.
• 00:31:23 Další osud, to je právě,
  co jsme řekli,
• 00:31:27 že byli ve vězení nebo
  v koncentračních táborech,
• 00:31:31 kde zahynuli.
• 00:31:37 A poslední možný osud je,
• 00:31:41 že zkusili přežít nacismus
• 00:31:45 a zkusili nějak zůstat
  v kontaktu mezi sebou.
• 00:31:52 A byly i snahy odporu
  mezi nimi.
• 00:31:56 To jsou ty tři osudy.
• 00:32:01 Abychom se vrátili k Henleinovi,
  on se ocitá v roce 1938
• 00:32:05 na vrcholu své moci,
  ale současně v této chvíli
• 00:32:08 se projevují první stíny
  nebo první stinné stránky.
• 00:32:15 Už proces včleňování Sudet
  do říše
• 00:32:19 neodpovídá představám
  nejen Henleina samotného,
• 00:32:23 ale do jisté míry
  i Sudetoněmecké strany.
• 00:32:30 Hitlerovi jde o vytvoření
  homogenního německého národa,
• 00:32:34 totalitně ovládaného,
• 00:32:38 a tím do jisté míry popírá
  specifika sudetských Němců,
• 00:32:42 jak se vytvářela
  v průběhu staletí,
• 00:32:47 a mimochodem tím do jisté míry
  je popřeno i Henleinovo dílo.
• 00:32:51 My jsme hovořili o tom,
• 00:32:54 že jeho činnost a vůbec
  Sudetoněmecká strana
• 00:32:58 přispívají k vytvoření politického
  sudetoněmeckého národa,
• 00:33:02 nebo dílčího národa, chceme-li,
• 00:33:05 ale vytvoření sudetských Němců
  jako samotné politické entity
• 00:33:09 s poměrně jednoznačným cílem
  společným,
• 00:33:13 kterým bylo vyrovnání s Čechy,
  později iredenta otevřená,
• 00:33:17 a to všechno končí.
• 00:33:20 Velkým zklamáním je to,
  že Sudety,
• 00:33:23 jen z části území je vytvořena
  nová Sudetoněmecká župa,
• 00:33:26 oblasti v jižních Čechách
  a na jižní Moravě
• 00:33:30 jsou přičleněny k župám
  v Bavorsku a Rakousku.
• 00:33:36 Pochopitelně jsou to
  i některé další jevy,
• 00:33:40 například že příslušníci
  Sudetoněmecké strany
• 00:33:43 nebyli automaticky přijati
  do NSDAP,
• 00:33:46 ale museli projít prověřovacím
  řízením několikastupňovým,
• 00:33:50 což také bylo chápáno
  jako náznak toho,
• 00:33:54 že sudetští Němci v Třetí říši
• 00:33:59 přece jenom budou občany
  druhého řádu.
• 00:34:03 A ono to mělo celou řadu
  dalších projevů,
• 00:34:07 takže v této hvězdné hodině
  Henleinovy politické kariéry
• 00:34:11 jsou současně zakódovány
  některé problémy,
• 00:34:14 které potom vrhnou stín
• 00:34:17 na jeho další politickou kariéru
  a na jeho osobní život.
• 00:34:21 Henlein do jisté míry se stává
  jen loutkou, která je ukazována,
• 00:34:25 ale i faktickou výkonnou moc
  v rámci Sudetoněmecké župy
• 00:34:29 mají lidé, kteří projevovali
  od počátku loajalitu
• 00:34:33 vůči nacismu a vůči Třetí říši,
• 00:34:40 takže skutečným vládcem Sudet
  se stává Hans Krebs,
• 00:34:44 představitel nacistické části
  Sudetoněmecké strany.
• 00:34:49 A Henlein skutečně slouží
  pouze jako určitá stafáž.
• 00:34:53 A tam je také důležité
  zmínit i to,
• 00:34:57 že začínají trestní zásahy
  proti lidem,
• 00:35:01 kteří byli spojeni
  s Kamaradschoftbundem,
• 00:35:04 takže řada jeho spolupracovníků
  se ocitá před soudy
• 00:35:08 a někteří jsou dokonce odvezeni
  do koncentračních táborů.
• 00:35:45 Jaksch odešel do Londýna.
• 00:35:48 Stal se tedy automaticky
  souputníkem Edvarda Beneše
• 00:35:52 a československé exilové vlády?
• 00:35:56 To byla velmi složitá otázka,
• 00:36:00 která je na jednu stranu součástí
  česko-německého vztahu,
• 00:36:04 na druhou stranu je součástí
  mezinárodní politiky.
• 00:36:08 Konstelace vypadala zhruba tak,
• 00:36:11 že oba dva pánové,
  které jsme zde zmínili,
• 00:36:14 začínají jako soukromé osoby.
• 00:36:18 Nicméně oba dva jdou díky určité
  konstelaci politiky svými cestami
• 00:36:22 a dosahují určitých cílů.
• 00:36:25 Beneš a Jaksch.
• 00:36:28 Beneš je uznán jako hlava
  československé prozatímní vlády
• 00:36:32 a Jaksch je uznán jako hlava
• 00:36:35 sudetoněmecké sociálně
  demokratické emigrace,
• 00:36:39 do jisté míry emigrace
  sudetoněmecké vůbec.
• 00:36:45 A v tomto momentu
  a v těchto pozicích se setkávají
• 00:36:49 a dochází tam
  k těžkému konfliktu,
• 00:36:53 který končí jejich
  definitivním rozchodem,
• 00:36:57 ačkoli by se dalo říct,
  jsou to oba demokrati,
• 00:37:00 šlo jim o vítězství
  nad nacismem,
• 00:37:03 o demokracii, o liská práva,
  svobodu a tak dále,
• 00:37:07 ale jejich cesty se definitivně
  rozcházejí,
• 00:37:11 rozcházejí se právě
  na tom přístupu
• 00:37:15 k řešení německé otázky
  v Československu.
• 00:37:21 Po uznání prozatímní vlády je tady
  poměrně zajímavá záležitost,
• 00:37:25 že Beneš nabídne Jakschovi
• 00:37:28 a dvěma dalším zástupcům
  německých sociálních demokratů
• 00:37:34 místo nikoli ve vládě,
  ale ve Státní radě,
• 00:37:37 a jejich jednání o účast
  alespoň v tomto orgánu
• 00:37:41 exilového prozatímního
  státního zřízení
• 00:37:44 končí jejich prvním sporem,
• 00:37:48 který je ale v zásadě možná
  poněkud překvapivě vyvolán
• 00:37:52 Jakschovým odmítnutím
  tohoto postu,
• 00:37:56 protože Jaksch podle mě
  vsadil na to,
• 00:38:00 že Benešova teorie,
  kterou rozvíjel v té době,
• 00:38:04 že se obnoví Československo
  v předmnichovských hranicích
• 00:38:08 a že se podaří dosáhnout
  uznání exilové vlády
• 00:38:11 nikoli jako prozatímní,
• 00:38:14 tak si podle mě Jaksch
  vyhodnotil,
• 00:38:18 že je to nerealistický postoj
  v situaci roku 1940,
• 00:38:21 a klíčovou je potom otázka
  od uznání mnichovské dohody,
• 00:38:26 protože Britové podmínili
  své prohlášení
• 00:38:29 o neplatnosti mnichovské
  dohody tím,
• 00:38:32 že Beneš vezme Jaksche
  do Státní rady,
• 00:38:36 což Beneš nechtěl udělat
  a odmítal tento požadavek.
• 00:38:43 Zajímavé bylo, že Jaksche dokonce
  označoval za nového Henleina.
• 00:38:48 Říkal, že Jakschova politika
  vůči exilové vládě
• 00:38:52 mu připomíná strategii Henleina
  v roce 1938,
• 00:38:56 což bylo samozřejmě
  nadnesené,
• 00:38:59 ale myslím, že to docela dobře
  ukazuje na to,
• 00:39:02 jak se Beneš díval
  na svůj vztah k Jakschovi
• 00:39:05 a na jednání s Jakschem.
• 00:39:08 Celá ta situace
  se samozřejmě změnila
• 00:39:12 po atentátu na Heydricha,
  po Lidicích.
• 00:39:15 Tam Britové nakonec přistoupili
  k tomu,
• 00:39:19 že se distancovali
  od mnichovského řešení.
• 00:39:23 A zajímavá je
  Jakschova reakce.
• 00:39:26 Jaksch den poté, co bylo oznámena
  výměna nót, která toto řešila
• 00:39:30 mezi československou exilovou
  vládou a britskou vládou,
• 00:39:34 šel na Foreign Office,
  ministerstvo zahraničí,
• 00:39:38 a podal poměrně ostře
  formulované memorandum,
• 00:39:41 které nesouhlasilo
  s tímto krokem.
• 00:39:45 To vedlo potom k tomu,
  že dosah tohoto kroku
• 00:39:48 byl britskou diplomacií
  zmírňován.
• 00:39:52 Britové nechtěli, aby došlo
  k nějaké roztržce
• 00:39:55 mezi Jakschem a Benešem,
• 00:39:58 ale podle mne to byl
  pro Beneše důkaz,
• 00:40:01 že Jakschova politika
  směřuje proti jeho zájmům
• 00:40:05 obnovy československého státu.
• 00:40:08 V tomto okamžiku
  si Wenzel Jaksch
• 00:40:11 špatně vyhodnotil
  symbolickou roli Lidic,
• 00:40:16 protože v tuto chvíli
  Lidice se staly pojmem,
• 00:40:19 který ovlivnil nejen to,
  co se stalo u nás,
• 00:40:23 ale ovlivnil i pohled
  evropských politiků
• 00:40:26 na další osud Československa.
• 00:40:29 A on neustále i potom,
  co se stalo v Lidicích,
• 00:40:32 vystupoval s tím,
  že německé zájmy
• 00:40:35 budou stále zohledňovány
  britskou vládou.
• 00:40:39 A to už vlastně po červnu 1942
  nebylo možné.
• 00:40:43 Problém byl tedy,
  co tady zaznělo už,
• 00:40:46 ale ne tak zcela výrazně,
  o chystaném transferu, odsunu.
• 00:40:52 Jaksch tomu říká transfer,
  z roku 1942 je dopis Benešovi:
• 00:40:56 Transfer obyvatelstva
  byl by pomstou bez rozdílu,
• 00:41:00 a to znamená, pane prezidente,
  rád bych mluvil zcela otevřeně,
• 00:41:04 zničit každou základnu
  demokratické spolupráce
• 00:41:07 na jednu generaci.
• 00:41:10 Čili problém odsunu byl v tomto
  případě mezi nimi zásadní.
• 00:41:15 Nejen problém odsun,
• 00:41:18 protože Jaksch v zásadě
  proti odsunu nebyl,
• 00:41:22 ale chtěl ho omezit pouze
  na fašistické živly
• 00:41:27 nebo zdiskreditované a tak dále,
• 00:41:30 čili pravděpodobně
  relativně malou část
• 00:41:33 sudetoněmecké populace,
  případně na politické elity,
• 00:41:37 ale ono šlo právě i o to,
  jaký bude osud
• 00:41:40 zbytku německého obyvatelstva
  v Československu,
• 00:41:44 a tady Jaksch chtěl začít tam,
• 00:41:48 kde skončila jednání
  mezi vládou,
• 00:41:51 potažmo prezidentem Benešem,
  a Henleinem v roce 1938,
• 00:41:55 to znamená, že on chtěl vzít
  jako základnu
• 00:41:59 pro národnostní vyrovnání
  v poválečném Československu
• 00:42:03 ten takzvaný čtvrtý plán,
• 00:42:06 ale Beneš mu řekl
  při jednom z prvních setkání
• 00:42:10 na jaře 1939 v exilu,
• 00:42:13 že čtvrtý plán není základnou
  pro nějaké vzájemné jednání.
• 00:42:17 Co je to čtvrtý plán?
• 00:42:20 To bylo v podstatě přikývnutí
  československé vlády
• 00:42:23 na program sudetoněmecké
  autonomie,
• 00:42:26 včetně správní autonomie.
• 00:42:29 To byla poměrně
  velkorysá nabídka,
• 00:42:32 o níž se dodnes spekuluje,
  jestli ji Beneš myslel vážně,
• 00:42:36 nebo jestli chtěl jen Henleina
  vehnat do úzké uličky
• 00:42:39 a ukázat i mezinárodnímu
  společenství,
• 00:42:42 že Henleinovi vůbec nejde
  o nějaké národnostní vyrovnání,
• 00:42:45 ale o to, aby vyvolal krizi,
• 00:42:48 do níž by pak vstoupil Hitler
  jako Deus ex machina.
• 00:42:51 Prezident republiky
  Edvard Beneš
• 00:42:54 podepsal dne 2. srpna 1945
  ústavní dekret
• 00:42:56 o úpravě československého státního
  občanství Němců a Maďarů.
• 00:43:00 Tímto historickým dekretem
  je dán právní předpoklad
• 00:43:03 k odsunu Němců a Maďarů
  a k vybudování národního státu.
• 00:43:07 Co udělali v roce 1945,
  Henlein a Jaksch?
• 00:43:11 Henlein prohrál nejen svůj
  osobní osud, ale i svůj život,
• 00:43:14 protože 10. května, poté,
  co se snaží jednat s Američany,
• 00:43:21 spáchá sebevraždu, protože vidí
  bezvýchodnost své situace.
• 00:43:26 On tu bezvýchodnost
  nepochybně viděl
• 00:43:29 už několik měsíců předtím.
• 00:43:36 Viděl, jak se nejen hroutí
  německá fronta,
• 00:43:40 ale viděl i to, že tady narůstá
  neklid i v protektorátu.
• 00:43:47 A z tohoto hlediska si myslím,
  že si musel být vědom,
• 00:43:51 že jeho osud se tak jako tak
  naplní tragicky.
• 00:43:56 -A Jaksch?
  -No pro Jaksche...
• 00:44:01 Já bych ještě jednu
  malou připomínku.
• 00:44:05 Totiž my nemáme
  skutečně dobrou moderní
• 00:44:08 politickou biografii Jaksche
  po roce 1945,
• 00:44:11 což je škoda, protože to je
  nesporně zajímavé
• 00:44:15 a v řadě ohledů
  asi i jímavý osud.
• 00:44:18 Jaksch se v tomto momentu
  prakticky ocitá na dně.
• 00:44:23 On je v Londýně, tam už má
  minimální politickou podporu,
• 00:44:27 což mimo jiné souvisí s tím,
• 00:44:30 že po tom všem, co vyšlo najevo
  o nacistickém režimu
• 00:44:33 v závěru války
  a po jejím skončení,
• 00:44:38 ani v Londýně není možné
  se angažovat pro zájmy německé,
• 00:44:42 byť sudetoněmecké,
  byť v jakékoli podobě,
• 00:44:46 takže tato záležitost se dostává
  tak trošku na odstavnou kolej,
• 00:44:50 Jaksch se nesmí vrátit
  do Československa,
• 00:44:53 Beneš jasně říká,
  toho tady nechceme prostě.
• 00:44:56 Jakschovi a celé řadě lidí
  z jeho skupiny
• 00:45:00 je odepřeno vízum,
  vstup do Československa.
• 00:45:04 Do Německa se vrátit nemůžou,
• 00:45:08 protože také nemají
  žádný právní důvod,
• 00:45:11 tím méně politický
  se tam vracet,
• 00:45:15 takže pro Jaksche nastává
  takové podivné období čtyř let,
• 00:45:18 kdy sedí v Londýně s řadou
  některých dalších bývalých
• 00:45:23 sociálně demokratických
  československých poslanců,
• 00:45:27 se snaží mobilizovat
  světovou politiku
• 00:45:31 a veřejné mínění
  proti odsunu,
• 00:45:34 on je vlastně autorem
  první velké petice OSN,
• 00:45:38 která upozorňuje nejen
  na samotný akt odsunu,
• 00:45:43 ale i na četné případy
  bezpráví a násilí,
• 00:45:47 ke kterým došlo během odsunu.
• 00:45:54 Petice je podána v roce 1947,
  ale nedosáhla vůbec ničeho.
• 00:45:58 Jaksch se v Londýně oženil,
  měl dvě děti,
• 00:46:06 takže měl důvody,
  proč v Londýně setrvat.
• 00:46:11 V roce 1949 se vrátil do Německa,
  odešel do Německa.
• 00:46:16 Nakonec odchází
  do Spolkové republiky,
• 00:46:20 což je zajímavé v tom,
• 00:46:23 že celá řada bývalých poslanců
  sociálně demokratických,
• 00:46:27 německé sociální demokracie
  v Československa,
• 00:46:30 zůstala ve Velké Británii.
• 00:46:33 Oni prostě tento práh
  nedokázali překročit.
• 00:46:36 Nevím přesně proč, protože na to
  také dnes neexistují žádné studie,
• 00:46:40 ale Jaksch ten krok udělal.
  Proč, přiznám se, že nevím.
• 00:46:45 Působení Wenzela Jaksche
  ve Spolku vyhnanství
• 00:46:50 v poválečném
  Spolku vyhnanství,
• 00:46:53 a v Sudetoněmeckém
  krajském sdružení
• 00:46:57 je samozřejmě docela divné,
  když se podíváme na osud Jaksche,
• 00:47:00 když se podíváme,
  že byl soupeřem nacismu,
• 00:47:04 a když se podíváme, že právě
  v těch spolcích a v tom svazu
• 00:47:08 na začátku bylo hodně nacistů
• 00:47:12 nebo lidí, kteří měli minulost
  nacismu.
• 00:47:19 Důvod pro toto působení
  Wenzela Jaksche je,
• 00:47:24 že Sudetoněmecká sociální
  demokracie v Bavorsku
• 00:47:29 nebo na západě Německa
• 00:47:33 i německá sociální
  demokracie, SPD,
• 00:47:37 už nechtěla vytvořit
  vlastní spolky,
• 00:47:40 už nechtěla vytvořit prostředí,
  jak vytvořila ještě před válkou,
• 00:47:46 ale chtěla být faktorem
  v celé společnosti.
• 00:47:52 A proto byla vlastně strategie
• 00:47:56 angažovat se ve spolcích,
  co jsou,
• 00:47:59 a proto Wenzel Jaksch
  se angažoval v těch spolcích.
• 00:48:04 Samozřejmě to byla vždycky
  silná debata
• 00:48:08 a samozřejmě ne všichni sociální
  demokrati souhlasili s tím.
• 00:48:15 A co říká jiný sudeťácký
  harcovník, známý Wenzel Jaksch?
• 00:48:28 My jsme ještě tady a vrátíme se
  v daleko větším počtu,
• 00:48:31 bude-li toho třeba.
• 00:48:35 Tam musela padnout
  spousta ostrých slov,
• 00:48:37 ale nakonec se dohodli.
• 00:48:40 To, že se Jaksch potom stává
  šéfem Svazu vyhnanců,
• 00:48:44 tam musela být z jeho strany
  nějaká kapitulace
• 00:48:48 a musel leccos překousnout
  z minulosti.
• 00:48:52 Já bych řekl, to nebyl totiž
  případ jenom Wenzela Jaksche.
• 00:48:56 Ale je to případ vůbec
  německých demokratů,
• 00:49:01 kteří odešli
  do Spolkové republiky.
• 00:49:04 Například bych jmenoval
• 00:49:07 významného katolického politika
  Hanse Schütze,
• 00:49:10 který byl velmi loajálním
  pročeskoslovenským politikem
• 00:49:14 mezi Němci za první republiky,
  a on si vlastně také sedá s lidmi,
• 00:49:18 kteří byli naladěni
  proti aktivistům.
• 00:49:22 Řada německých politiků
  si sedá za stůl
• 00:49:26 s otevřeně pronacisticky
  orientovanými politiky.
• 00:49:30 Poslední roky
  Jakschova života...
• 00:49:33 Na počátku 60. let patřil
  k užšímu kruhu politiků
• 00:49:40 německé sociální demokracie,
  která myšlenkově koncipovala,
• 00:49:44 připravovala první kroky
  k nové východní politice.
• 00:49:48 Dokonce se proslýchá,
• 00:49:51 že Jaksch v tomto měl hrát
  obzvláště důležitou roli,
• 00:49:54 ale zasáhl osud
  a Jaksch v roce 1966 umírá
• 00:49:58 na následky zranění
  při autonehodě.
• 00:50:05 Jeho pohřeb je tečkou za jeho
  bohatou politickou kariérou.
• 00:50:13 Okolnost, jakou hodnotu
  a jaké postavení měl
• 00:50:17 v německé sociální demokracii,
• 00:50:21 bylo, že na jeho pohřbu
  hovořil Willy Brandt,
• 00:50:25 zanedlouho ministr zahraničí
  Spolkové republiky Německa.
• 00:50:30 Čili jistá náhoda osudu
  způsobila,
• 00:50:34 že oba sudetští Němci,
  o nichž jsme dnes mluvili,
• 00:50:37 Konrad Henlein i Wenzel Jaksch,
  nezemřeli přirozenou smrtí.
• 00:50:42 Děkuji vám, pánové,
• 00:50:45 že jsme si popovídali
  o jejich osudech,
• 00:50:49 které se prolínaly,
  byly většinou v rozporu,
• 00:50:52 nicméně zažili stejné nebo
  podobné pády a vítězství.
• 00:50:56 Na shledanou.
• 00:50:59 A vám, divákům, děkuji,
  že jste se na nás dívali,
• 00:51:02 a také na shledanou.
• 00:51:36 Skryté titulky Blažena Stráníková
  Česká televize 2011