iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
12. 9. 2017
23:35 na ČT art

1 2 3 4 5

2 hlasy
3067
zhlédnutí

Artmix

Nová Tate Modern - rok poté

52 min | další Magazíny »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Artmix

  • 00:00:32 Dokážete si představit babí
    léto bez umění?
  • 00:00:35 My ne. A tak jsme tady
    po prázdninách znovu s Artmixem
  • 00:00:38 a v jeho prvním podzimním
    vydání
  • 00:00:40 jsme pro vás připravili
    překvapení -
  • 00:00:42 ikonu současné světové umělecké
    scény,
  • 00:00:44 londýnskou Tate Modern,
  • 00:00:47 která před rokem
    otevřela novou budovu!
  • 00:00:56 Tate Modern je jedno
    z nejpopulárnějších
  • 00:00:58 světových uměleckých muzeí.
  • 00:01:00 Změnilo Londýn už při svém
    otevření v roce 2000.
  • 00:01:03 Přední světoví architekti
  • 00:01:05 Jacques Herzog
    a Pierre de Meuron
  • 00:01:07 přeměnili budovu bývalé
    elektrárny
  • 00:01:09 Bankside Power Station
    na moderní sídlo britské sbírky
  • 00:01:13 mezinárodního moderního
    a současného umění.
  • 00:01:29 Otevření Tate Modern
    zásadním způsobem ovlivnilo
  • 00:01:31 kulturní, společenský
    a umělecký život města.
  • 00:01:35 A především výrazně oživilo
    zdejší stranu nábřeží,
  • 00:01:38 což navíc podpořila i stavba
    ocelového pěšího mostu.
  • 00:01:42 Millenium Bridge byl jeden
    z architektonických projektů
  • 00:01:45 nového tisíciletí,
    který byl v Londýně odstartován
  • 00:01:48 a slavnostně otevřen v témže
    roce jako Tate - tedy 2000.
  • 00:01:55 Tím, že spojuje hlavní čtvrť
    City a Bankside,
  • 00:01:57 část Southwarku,
    znamená velkou změnu,
  • 00:02:00 zejména v přístupu na jižní
    nábřeží.
  • 00:02:03 A tak všichni, kdo přicházejí
    na tento břeh Temže,
  • 00:02:05 doslova vlétnou do náruče
    Tate Modern.
  • 00:02:20 Původní budovu, která se nazývá
    Boiler House - tedy Kotelna,
  • 00:02:22 Herzog a de Meuron přeměnili
  • 00:02:24 na galerie, studia, učebny
    a veřejný prostor.
  • 00:02:28 Dominantou galerie
    je Turbine Hall,
  • 00:02:31 tedy hala, kde se kdysi
    nacházel
  • 00:02:33 elektrický generátor původní
    elektrárny.
  • 00:02:35 Z té architekti vytvořili
    nový otevřený prostor
  • 00:02:37 určený pro speciální projekty.
  • 00:02:40 Tahle dech beroucí hala
    je dlouhá 152 metrů,
  • 00:02:43 vysoká sedm poschodí
    a její plocha měří 3 400 m2.
  • 00:02:48 V minulosti tu přestavili
    své instalace
  • 00:02:51 umělci jako je například
    Louise Bourgeois, Anish Kapoor,
  • 00:02:53 Olafur Elliason, Bruce Nauman
    a mnozí další.
  • 00:03:09 75% vystavených děl
    bylo zakoupeno během 15 let.
  • 00:03:13 Nová prezentace sbírky
    jde daleko
  • 00:03:15 za tradiční chronologicky
    uspořádané žánry a ismy.
  • 00:03:19 Nabízí rozšířené dějiny umění.
  • 00:03:22 Klade důraz na to, jak umělci
    pracují,
  • 00:03:24 jaká je jejich motivace,
  • 00:03:26 jaké materiály a metody
    používají
  • 00:03:28 a jak jejich umění vnímáme
    dnes.
  • 00:03:31 Najdete tu obrazy, sochy,
    instalace,
  • 00:03:34 fotografie a nová média více
    než 300 umělců z celého světa.
  • 00:03:39 Světová díla Légera, Picassa,
    Matisse, Dalího,
  • 00:03:42 Ernsta, Magritta, Miroa,
    Vasarelyho,
  • 00:03:45 Kandinského, Caldera,
    Lichtensteina, Warhola,
  • 00:03:48 Rothka a mnoha dalších,
    se setkávají
  • 00:03:51 s novými akvizicemi současných,
  • 00:03:54 pro veřejnost možná méně
    známých umělců.
  • 00:03:57 A tak jednotlivé expozice,
    většinou uspořádané tématicky,
  • 00:04:00 umožňují divákům
    udělat si komplexní představu
  • 00:04:03 o historickém i současném
    zároveň.
  • 00:04:11 4 patra nabízejí 4 rozdílné
    přístupy k modernímu umění.
  • 00:04:15 Jednotlivé expozice zkoumají
    nejen umění
  • 00:04:18 Evropy nebo Spojených států
    amerických,
  • 00:04:20 ale ukazují i umění velkých
    metropolí
  • 00:04:23 jako je Tokio, Buenos Aires,
    ale třeba také Záhřeb,
  • 00:04:26 čímž dokumentují mezinárodně
    propojenou uměleckou scénu.
  • 00:04:31 Najdete tu také výstavní
    prostory pro sólo projekty.
  • 00:04:47 A kromě toho samozřejmě Tate
  • 00:04:49 pořádá několikrát do roka
    rozsáhlé výstavy.
  • 00:04:52 Jednou z nich je například
    právě probíhající
  • 00:04:54 retrospektiva
    Alberta Giacomettiho.
  • 00:05:24 A protože Tate Modern přivítá
    ročně
  • 00:05:26 více než 5 milionů návštěvníků,
    což je zhruba 2x tolik,
  • 00:05:29 než na co byla projektována,
    rozhodlo se její vedení
  • 00:05:32 rozšířit galerii o novou
    budovu.
  • 00:05:35 V roce 2006 zadalo tento úkol
    opět švýcarské dvojici
  • 00:05:38 Herzog - de Meuron.
    A o deset let později,
  • 00:05:41 v červnu 2016 pak byla tato
    nová futuristická
  • 00:05:44 originální přístavba v podobě
    desetipatrové pyramidy
  • 00:05:48 zpřístupněna veřejnosti.
  • 00:05:50 A tak se zrodila další ikona,
    která povýšila galerii,
  • 00:05:53 architekturu a vylepšila okolní
    veřejný prostor.
  • 00:06:02 Věž ve tvaru zprohýbaného
    trojúhelníku
  • 00:06:03 je 64 a půl metru vysoká.
  • 00:06:06 Má unikátní fasádu, na kterou
    bylo použito 336 000 cihel
  • 00:06:10 a dovoluje světlu
    pronikat dovnitř během dne
  • 00:06:13 a vyzařovat ven večer.
  • 00:06:16 Horizontální dlouhá okna
  • 00:06:18 nabízejí zajímavé pohledy
    do různých stran.
  • 00:06:21 Londýňané ji ihned začali
    přezdívat Switch House,
  • 00:06:23 protože stojí v místě,
    kde původně byla rozvodna.
  • 00:06:27 Oficiálně nese název
    Blavatnik Building -
  • 00:06:29 tedy po svém mecenášovi,
    kterým je bývalý
  • 00:06:32 ukrajinský rodák z Oděsy -
    miliardář Len Blavatnik.
  • 00:06:35 Ten je v současnosti jedním
    z nejbohatším mužů
  • 00:06:37 Velké Británie a vznik nové
    budovy významně podpořil.
  • 00:06:58 Použití cihel v návrhu
    bylo šťastné rozhodnutí,
  • 00:07:01 protože v původní verzi
    to měla být skleněná budova.
  • 00:07:05 Pak se ale architektům i vedení
    Tate zdálo,
  • 00:07:07 že vypadá spíš jako sídlo
    nějaké firmy,
  • 00:07:10 a tak začali studovat původní
    budovu elektrárny
  • 00:07:13 a snažili se přijít na způsob,
  • 00:07:15 jak její cihlové stěny využít
    u nové stavby.
  • 00:07:18 Záměrně tedy modernizovali
    cihly z 30. let.
  • 00:07:28 Stará a nová budova skvěle fungují
    jako celek.
  • 00:07:32 Switch House byla vyhodnocena
    nejlepším
  • 00:07:34 novým evropským muzeem
  • 00:07:36 a nejzajímavější dokončenou
    stavbou roku 2016.
  • 00:07:53 Unikátní je betonové podzemí
    nové budovy zvané Tanks.
  • 00:07:56 Tady skutečně bývaly
    obří tanky,
  • 00:07:59 nádrže na ropu
    určenou k pohonu turbín.
  • 00:08:03 Dnes poskytují obrovské
    možnosti pro živé umění.
  • 00:08:06 Pořádají se tu performance,
    divadelní i taneční představení
  • 00:08:10 a prostory umožňují
    představit rozměrné instalace.
  • 00:08:32 A právě tyto bývalé nádrže
    se staly základem nové budovy,
  • 00:08:34 která se z nich vytáčí nahoru.
  • 00:08:44 Prostor mezi patry nabízí
    zajímavé průhledy
  • 00:08:46 mezi betonovým pláštěm
    a cihlovou fasádou.
  • 00:09:11 Obě části Tate Modern pak
    uvnitř spojuje železná lávka.
  • 00:09:30 Nový Switch House
    má deset podlaží,
  • 00:09:32 kde jsou umístěny výstavní
    sály, kavárny, bary,
  • 00:09:35 restaurace, přednáškové sály,
    učebny,
  • 00:09:38 místnosti pro členy klubu,
  • 00:09:40 prostory pro projekce a další
    akce.
  • 00:09:43 Původní prostory stávající
    Tate Modern
  • 00:09:45 se tak rozšířily o 60%.
  • 00:10:06 A úplně nahoře vás čeká
    nejkrásnější panorama Londýna.
  • 00:10:10 Uznejte, že tenhle výhled
  • 00:10:13 a k tomu spousta umění
    ke shlédnutí zdarma,
  • 00:10:16 za výlet do Londýna určitě
    stojí.
  • 00:10:33 Zdejší vyhlídka umožňuje
    prohlédnout si Londýn
  • 00:10:36 ze všech světových stran.
  • 00:10:48 A byla to ona, která se stala
    předmětem velké kritiky,
  • 00:10:51 protože miliony návštěvníků
    shlížejí
  • 00:10:54 přímo naproti do soukromých
    bytů,
  • 00:10:57 které tu máte jako na dlani.
  • 00:11:27 -Jednou z ústředních myšlenek
    Tate jako muzea
  • 00:11:31 je propojit film, fotografii,
    instalaci,
  • 00:11:34 malbu i sochu, protože je to
    součástí širší praxe.
  • 00:11:42 Nechceme mít prostor jen pro
    fotografii
  • 00:11:44 a prostor jen pro film,
    například.
  • 00:11:48 Může to působit trochu složitě,
    ale je to také důležité.
  • 00:11:54 Dává vám to představu
  • 00:11:56 o složitosti kultury,
    v níž žijeme.
  • 00:12:11 Zde stojíme v jednom
    z největších
  • 00:12:14 výstavních sálů v Tate Modern.
  • 00:12:18 Tohle je dílo
    Magdaleny Abakanowicz,
  • 00:12:21 vytvořila ho pro benátské
    Biennale.
  • 00:12:24 Je vyrobené z neuvěřitelně
    široké škály různých materiálů,
  • 00:12:27 včetně například sisalu
    či nylonu.
  • 00:12:31 Jsou to všechno různé způsoby,
    jak tyto podivné tvary
  • 00:12:33 takříkajíc zabalit.
  • 00:12:36 S ohledem na naši sbírku
    je důležité
  • 00:12:38 mít prostor a kapacitu
    k vystavování děl
  • 00:12:40 takovýchto rozměrů.
  • 00:12:43 Ale také, a to jsme říkali
    obzvlášť hodně veřejně,
  • 00:12:46 dát přímo v ohnisku našich
    expozic prostor
  • 00:12:49 umělkyním-ženám.
  • 00:12:55 Tradičně měli převahu
    umělci-muži
  • 00:12:57 a my jsme přišli s programem,
  • 00:12:59 který má tuto disproporci
    vyvážit.
  • 00:13:03 Tento sál je tedy svým způsobem
    symbolem tohoto přístupu,
  • 00:13:06 i našeho širšího pohledu
    na svět.
  • 00:13:10 V tomto smyslu je tato výstavní
    síň
  • 00:13:14 jednou z mých nejoblíbenějších.
  • 00:13:29 Když jsme otevřeli poprvé,
    v roce 2000,
  • 00:13:34 byla to velmi významná událost
    a šlo o to
  • 00:13:37 koncipovat jednotlivé expozice
    v rámci sbírky podle tématu.
  • 00:13:41 A takto Tate Modern pojímá
    expozice i nadále.
  • 00:13:45 V této místnosti tedy vidíme
    koláž
  • 00:13:47 a její proměny za několik
    generací.
  • 00:13:52 Od kubismu a Picassa
    přes Merz Kurta Schwitterse
  • 00:13:55 až po umělce,
    kteří působili v 60. letech,
  • 00:13:58 jako je například Jiří Kolář
    a Běla Kolářová.
  • 00:14:01 Důvod proč o tom vůbec
    přemýšlet,
  • 00:14:03 je, myslím, snaha udělat si
    nějakou představu
  • 00:14:06 o historickém i současném.
  • 00:14:09 Takže se na věc díváme
    z pohledu
  • 00:14:11 celých 120 let, nikoli jen
    z perspektivy současnosti.
  • 00:14:21 Přes tuto místnost se přenášíme
    do konkrétního okamžiku
  • 00:14:26 v dějinách -
    Biennale roku 1970 v Tokiu.
  • 00:14:33 Podívali jsme se tam na umělce,
    kteří se tehdy v Tokiu sešli
  • 00:14:37 z Evropy, Ameriky a Japonska,
    a pokusili se dát dohromady
  • 00:14:41 příklady jejich děl tak,
    aby vznikl dojem okamžiku,
  • 00:14:44 který byl svým způsobem
    mezinárodním setkáním.
  • 00:14:48 Ze stejné snahy vychází
  • 00:14:50 i směřování naší práce
    v Tate Modern -
  • 00:14:52 odkrývat pojítka
    mezi jednotlivými zeměmi.
  • 00:14:55 Máte zde tedy britské umělce,
    např. Johna Leythona,
  • 00:14:58 Luciana Fabra,
    ale i korejského umělce Li Bo.
  • 00:15:15 Tohle je dílo Sheely Gowda,
    indické umělkyně z Bangalore.
  • 00:15:21 Je vyrobené z milionů pramínků
    vlasů, lidských vlasů,
  • 00:15:26 a ocelových nárazníků z aut.
  • 00:15:29 Podle toho, co vím, v místní
    komunitě
  • 00:15:32 se vlasy pokládají za talisman
    proti nehodám.
  • 00:15:36 Vlasy se tu vozí omotané kolem
    nárazníků,
  • 00:15:38 takže když jedete po ulici,
  • 00:15:40 máte kolem nárazníku obtočené
    vlasy,
  • 00:15:42 aby vás chránily před nehodami.
  • 00:15:48 Sheela Gowda tuto představu
    pojala poněkud monumentálně.
  • 00:15:53 Je to zamyšlení nad jemností
    oproti síle,
  • 00:15:56 ochrannou silou oceli,
    kterou drží ve vzduchu
  • 00:15:59 obrovské množství vlasových
    pramínků.
  • 00:16:05 Umělkyně tedy pokládá otázky
    zaměřené na materiály,
  • 00:16:08 které jsou mnohovrstevnaté.
  • 00:16:13 Celá tato část muzea
    je věnována umělcům
  • 00:16:16 pracujícím s různými druhy
    materiálů.
  • 00:16:31 -Od doby, kdy jsme Tate Modern
    v květnu roku 2000 otevřeli,
  • 00:16:35 se pokoušíme rozšiřovat sbírku
    tak,
  • 00:16:38 aby z ní byla cítit místa
    a prostředí,
  • 00:16:40 v nichž umělci pracují.
  • 00:16:42 Podstatnou součástí této snahy
    je zakládání
  • 00:16:45 celé řady různých výborů
    sestavených
  • 00:16:47 z jednotlivců, sponzorů
    a sběratelů,
  • 00:16:49 kteří Tate pomáhají
    v ambiciózní snaze
  • 00:16:52 propátrat svět umění a přinést
    z něj díla do naší sbírky.
  • 00:16:59 Já dohlížím na výbor
    pro Rusko a východní Evropu,
  • 00:17:05 který jsme založili
    před pěti lety.
  • 00:17:07 Celkem máme výborů 8.
  • 00:17:10 Za pomoci členů těchto výborů
    pořádáme průzkumné výpravy
  • 00:17:13 do různých koutů
    a před několika lety
  • 00:17:15 jsme měli to velké štěstí,
    že jsme navštívili
  • 00:17:18 Prahu a Bratislavu a tam
    spoustu ateliérů a umělců.
  • 00:17:21 Jak těch, které ve sbírce už
    máme,
  • 00:17:23 tak těch, které do ní, jak
    doufáme, v budoucnu přidáme.
  • 00:17:30 Máme samozřejmě i řadu umělců,
    kteří tvořili
  • 00:17:33 v dobách Československa,
    včetně Márii Bartuszové,
  • 00:17:37 jejíž práce je momentálně
    k vidění
  • 00:17:39 v galerii nově pořízených děl.
  • 00:17:41 Máme tu 6 nádherných kusů
    ze sádry,
  • 00:17:44 které dělala
    v 60. a 70. letech.
  • 00:17:49 Nedávno jsme otevřeli také
    výstavu
  • 00:17:51 nazvanou Unofficial Actions,
    věnovanou
  • 00:17:53 umělcům ze Střední Evropy,
  • 00:17:55 kteří tvořili v 60. a 70.
    letech.
  • 00:17:58 Je součástí tohoto křídla,
    které je věnované
  • 00:18:00 performativním činům a gestům,
    v nichž se angažovali
  • 00:18:03 jednotlivci
    i celá společenství.
  • 00:18:06 Byla to politicky vyhraněná
    doba.
  • 00:18:08 Umělci zařazení do této
    výstavy,
  • 00:18:11 kam patří například
    Milan Knížák, Július Koller
  • 00:18:13 a Jiří Kovanda,
    reagovali velice různě.
  • 00:18:16 Velmi často přitom odmítali
  • 00:18:18 jakékoli napojení
    na politické umění.
  • 00:18:30 Stojíme v síni,
    kde se vystavuje
  • 00:18:33 rumunská umělkyně Ana Lupas.
  • 00:18:35 Za námi vidíte fotografie
    plastik,
  • 00:18:38 které vytvořila v 60. letech
    v Transylvánii
  • 00:18:41 ve spolupráci s obyvateli
    tamního venkova.
  • 00:18:43 Později se je snažila
    zakonzervovat,
  • 00:18:46 a dala jim proto kovová
    pouzdra.
  • 00:18:48 Tyto kousky jsme získali teprve
    nedávno a jsme za ně moc rádi.
  • 00:18:52 S jejich získáním pomohl
    náš akviziční výbor
  • 00:18:55 pro východoevropské a ruské
    umění.
  • 00:18:57 Když byla galerie Tate Modern
    znovu otevřena
  • 00:18:59 loni v červnu 2016,
    záměrně jsme se rozhodli
  • 00:19:02 věnovat polovinu všech
    sólových prezentací
  • 00:19:05 hodně významným ženským
    umělkyním.
  • 00:19:11 Tate má celou řadu různých
    programových proudů.
  • 00:19:15 Jedním ze směrů,
    jemuž se také věnujeme,
  • 00:19:17 je inscenace a živé umění.
  • 00:19:20 V roce 2011 jsme zadali práci
    Kateřině Šedé.
  • 00:19:24 Chtěli jsme, aby v Londýně
  • 00:19:26 připravila jednodenní
    inscenaci.
  • 00:19:28 Pozvala 80 lidí z jedné vesnice
    v České republice,
  • 00:19:30 aby zde to představení
    sehráli.
  • 00:19:34 Akci doplnili i místní umělci.
  • 00:19:36 Došlo tu tedy ke spolupráci
    mezi účastníky inscenace
  • 00:19:39 z Čech a umělci žijícími
    v Londýně.
  • 00:19:45 ZPĚV
    Je ráno, je ráno
  • 00:19:51 nohama stíráš
    rosu na kolejích...
  • 00:19:59 -Tate Modern nebyla v žádným případě
    žádným centrem.
  • 00:20:02 Já jsem chtěla udělat
    střed vesnice takovej,
  • 00:20:04 jakej skutečně je.
    To znamená, že jsem hledala
  • 00:20:07 kostel, který je nejblíž
    té galerii.
  • 00:20:09 Já jsem se snažila tu obec
    nějak zviditelnit.
  • 00:20:11 Tím pádem se musela
    logicky nějak postavit.
  • 00:20:13 To je úplně jednoduchý.
  • 00:20:15 Snažila jsem se to udělat tak,
    že bych nekreslila
  • 00:20:18 nějaký pitomý linky na zem,
    ale chtěla jsem to
  • 00:20:20 udělal tak,
    abychom nějakým způsobem
  • 00:20:22 fungovali i s těma lidma,
    který žijou tam.
  • 00:20:24 Tem úkol byl, že mají dělat to,
    co dělají normálně přirozeně.
  • 00:20:27 To oni pochopitelně dělali.
  • 00:20:29 Potom to byly věci,
    který byly speciální,
  • 00:20:31 což byla třeba oslava narozenin.
    To nedělají úplně běžně,
  • 00:20:33 ale zrovna to na někoho
    vyšlo.
  • 00:20:35 A potom to byly věci, činnosti,
    které vznikaly spontánně.
  • 00:20:37 Kdy někdo začal hrát
    badminton,
  • 00:20:40 oni ho třeba nehrají,
    ale připojili se k sousedům,
  • 00:20:42 že to třeba hráli.
  • 00:20:43 Dokonce jsme tam představili
    auto,
  • 00:20:45 který se umývalo, nebo třeba
    profesionální překladatelka,
  • 00:20:48 tak ta měla dvě lekce
    českého jazyka.
  • 00:20:51 Nebo dělala prohlídku
    obcí.
  • 00:20:53 Takže tahle akce byla spíš
    nějaký impulz,
  • 00:20:56 kdy já jsem chtěla ty obyvatele
    nějakým způsobem,
  • 00:20:58 aby prošli nějakým typem
    zážitku.
  • 00:21:00 A zaprvé s nima na to přijít,
    co to bylo.
  • 00:21:04 Zadruhé - jak to ukázat
    tomu okolí.
  • 00:21:06 A potom navíc s tou obcí
    pokračovat.
  • 00:21:08 Autoři jsme prostě všichni.
    Já nechci,
  • 00:21:10 aby to pořád bylo tak,
    že já jsem někoho
  • 00:21:12 jenom zrežírovala.
    Já to považuju tak,
  • 00:21:14 že jsme všichni partneři
    a je to naše společná věc.
  • 00:21:16 Já jsem jenom začala
    a asi pravděpodobně
  • 00:21:18 nějakým způsobem v ní budu
    pokračovat
  • 00:21:20 z pozice toho, kdo to řídí.
    Ale rozhodně se nepovažuju
  • 00:21:23 za toho jedinýho tvůrce
    a oni jsou jenom ti,
  • 00:21:25 kdo naplňují tu ideu,
    tak to není.
  • 00:21:27 Oni sami tvořili
    jednotlivé detaily té věci.
  • 00:21:33 -Členové komisí jejichž pomocí
    Tate Modern
  • 00:21:34 buduje svoji sbírku
    nejsou kurátoři
  • 00:21:37 nebo historici umění,
    ale především
  • 00:21:39 významní sběratelé jednotlivých
    zemí,
  • 00:21:41 které si Tate vytipuje
    a následně osloví.
  • 00:21:44 Zástupcem pro Českou republiku
    je Robert Runták,
  • 00:21:47 sběratel, který vlastní
    rozsáhlou kolekci
  • 00:21:50 nejen českého,
    ale i evropského umění.
  • 00:21:52 Reprezentativní výběr z ní byl
    vystaven
  • 00:21:54 letos v zimě v Galerii
    výtvarného umění v Ostravě
  • 00:21:57 na výstavě nazvané
    Narušená imaginace.
  • 00:22:09 Diváci tak měli unikátní
    možnost
  • 00:22:11 seznámit se s tvorbou
    26 malířů,
  • 00:22:13 jejichž jména figurují
    na poli současné
  • 00:22:15 evropské umělecké scény.
  • 00:22:18 Dodejme jen, že repríza
    tohoto úspěšného projektu
  • 00:22:20 právě v těchto dnech
    probíhá v maďarském Szentendre
  • 00:22:23 nedaleko Budapešti
    a je klíčovou součástí
  • 00:22:25 17. Ročníku
    festivalu Art Capital.
  • 00:22:29 A protože jsme se při naší
    návštěvě v londýnské Tate
  • 00:22:31 s naším zástupcem setkali,
    zajímalo nás,
  • 00:22:34 jak akviziční komise funguje.
  • 00:22:38 -Funguje takovým způsobem,
    že každý člen naší komise
  • 00:22:40 každý rok zaplatí
    členský poplatek.
  • 00:22:44 Momentálně je to částka
    10 tisíc liber.
  • 00:22:50 A vzhledem k tomu,
    že ta naše komise
  • 00:22:52 má 34 členů,
    tak potom tyto peníze
  • 00:22:54 z těchto poplatků
    se dají dohromady
  • 00:22:56 a je to vlastně jeden z těch
    základních kamenů,
  • 00:22:59 jeden z těch základních fondů,
    které potom
  • 00:23:02 slouží Tate k tomu,
    aby pořídila umění
  • 00:23:05 právě z toho našeho regionu.
  • 00:23:07 Dá se říct,
    že naše komise každý rok
  • 00:23:09 dá dohromady zhruba
    350 tisíc liber
  • 00:23:12 a z toho se potom kupují
    nová umělecká díla do sbírky.
  • 00:23:19 Naše komise má 2krát za rok
    takové sezení.
  • 00:23:22 Na té první komisi
    se proberou nějaké návrhy,
  • 00:23:24 které přicházejí z různých
    zemí.
  • 00:23:26 Na základě návštěv ateliérů
    nebo kontaktu s galeristy.
  • 00:23:30 Udělá se seznam toho,
    co by se mohlo pořídit
  • 00:23:33 no a kurátoři po vzájemných
    diskuzích
  • 00:23:37 udělají nějaký finální výběr
    a o tom se potom hlasuje
  • 00:23:40 na podzimním zasedání,
    které probíhá zpravidla
  • 00:23:44 tady v Londýně.
    A většinou to bývá tak,
  • 00:23:46 že těch děl,
    která jsou vybraná,
  • 00:23:48 je víc než kolik je peněz,
    tak se něco musí vyřadit.
  • 00:23:51 A to probíhá tak,
    že hlasují členové akviziční komise
  • 00:23:54 a ta díla, která se třeba
    nedostanou,
  • 00:23:57 nebo nemají dostatečnou podporu,
    tak jsou potom vyřazena.
  • 00:24:00 A nebo se může stát to,
    co se děje poměrně často,
  • 00:24:02 že pokud jedno nebo dvě díla
    zůstanou stranou,
  • 00:24:05 tak potom některý z těch
    členů komise
  • 00:24:08 třeba nabídne to,
    že to zaplatí
  • 00:24:10 ze svých vlastních zdrojů
    a dílo se i tak
  • 00:24:13 dostane do sbírky.
    To se stává poměrně často.
  • 00:24:18 Je důležité zmínit,
    že ať už se dostávají
  • 00:24:20 díla do sbírky Tate
    jako koupená nebo darovaná,
  • 00:24:23 vždycky musí projít
    poměrně náročným výběrem
  • 00:24:26 a náročným posouzením
    skupiny kurátorů.
  • 00:24:29 A pokud kurátoři
    nejsou přesvědčeni o tom,
  • 00:24:32 že to dílo snese dostatečné
    měřítko,
  • 00:24:35 tak se do sbírky nedostane,
    i kdyby bylo darováno zdarma.
  • 00:24:42 Pro Tate
    je velmi důležitá perioda
  • 00:24:45 ve vztahu k východní Evropě
    v období 60., 70. let,
  • 00:24:49 kdy se přeci jenom umění
    ve východním bloku
  • 00:24:52 vyvíjelo trošku jiným způsobem
    než na západě.
  • 00:24:55 Vznikla tam poměrně jasná
    bariéra
  • 00:24:57 a čeští umělci
    se třeba nemohli dostat
  • 00:25:00 do kontaktu s těmi v západní
    Evropě.
  • 00:25:02 A i pro ty lidi,
    co žijí tady,
  • 00:25:05 nebylo tak úplně jednoduché
    toto umění poznat.
  • 00:25:07 A dneska se děje to,
    že se to jako kdyby dohání.
  • 00:25:10 Pokud zmíním nějaká jména,
    jako Kolíbal,
  • 00:25:13 Grygar...
    tak si myslím, že to jsou
  • 00:25:17 zrovna ti umělci,
    kteří můžou být pro Tate zajímaví.
  • 00:25:51 Po dvaceti letech se vrátil
    do Domu u Kamenného zvonu
  • 00:25:54 malíř a sochař Jaroslav Róna.
  • 00:25:56 A že toho od čtyřiceti
    do šedesáti let
  • 00:25:59 stihl hodně,
    jistě není pochyb.
  • 00:26:09 K vidění jsou tu modely
    plastik,
  • 00:26:11 jak realizovaných,
    které známe z mnoha míst
  • 00:26:13 naší republiky,
    tak i soutěžních návrhů,
  • 00:26:15 dále pak řada soch,
    velkoformátová i menší plátna,
  • 00:26:19 kresby, deníky z cest
    včetně ilustrací knih.
  • 00:26:27 Reprezentativní výběr
    autorových děl
  • 00:26:29 zaplnil dvě patra galerie,
    přízemí i přilehlý dvorek.
  • 00:26:33 Členitost Domu u kamenného
    zvonu,
  • 00:26:35 jeho zákoutí, výklenky
    i historie
  • 00:26:38 jsou pro dílo tohoto umělce
    jako stvořené.
  • 00:26:43 Protože Rónovy obrazy
    i plastiky
  • 00:26:45 jsou povětšinou plné příběhů,
    tajemství a překvapení.
  • 00:26:50 -To je starý téma,
    který mě už v dětství oslovovalo.
  • 00:26:55 Ten souboj toho malýho Davida
    s tím obrem Goliášem.
  • 00:27:01 Strašně mě to vzrušovalo.
  • 00:27:04 A znal jsem to z té písničky
    od Voskovce a Wericha.
  • 00:27:08 A je to David, který sedí
    na uříznuté hlavě Goliáše.
  • 00:27:14 A toho Davida jsem udělal
    podle fotografie,
  • 00:27:18 kterou jsem našel
    v National Geographic.
  • 00:27:21 Byla to fotka
    14letého Dalajlámy,
  • 00:27:24 toho současného,
    takového s tou asijskou tváří,
  • 00:27:30 a tohohle Goliáše jsem udělal
    podle fotky
  • 00:27:35 boxera těžké váhy
    Mika Tysona.
  • 00:27:38 Jenom jsem mu přidal tady ten
    turban.
  • 00:27:44 Já se vždycky vrátím
    kus zpátky,
  • 00:27:47 pak zase něco posunu,
    některý věci úplně zase
  • 00:27:49 připomínají moje raný věci.
  • 00:27:52 A já se pohybuju
    v jednom takovým tvaroslovným
  • 00:27:55 i tématickým, velkým sice,
    ale jednom objemu.
  • 00:28:01 A zrovna tohle bylo,
    že jsem chtěl udělat plastiku,
  • 00:28:05 která není plastická.
    Že prostě mě baví,
  • 00:28:10 když najednou zruším
    ten velký zážitek
  • 00:28:14 těch hmot
    a naopak jsem se to snažil
  • 00:28:18 udělat až takovou jako
    nudnou placku,
  • 00:28:21 která je ale jenom jemně
    oživená touhle kresbou.
  • 00:28:25 A přináší to vlastně
    takový zvláštní
  • 00:28:28 úplně zas jiný vzrušující
    plastický zážitek.
  • 00:28:32 Ale je to zážitek
    takový vyloženě haptický,
  • 00:28:38 že je potřeba si na to sáhnout,
    aby si to člověk užil.
  • 00:28:54 To je Jiří Stránský.
  • 00:28:56 Je to dárek
    k jeho pětaosmdesátinám.
  • 00:28:59 A já jsem si říkal,
    co bych mu namaloval
  • 00:29:02 k narozeninám.
    No a vyšel z toho jako
  • 00:29:06 vzpomínka na jeho mládí,
    na ty tábory
  • 00:29:11 těch nucených prací
    v Jáchymově,
  • 00:29:15 jak on tam musel dolovat
    uran.
  • 00:29:19 A já jsem namaloval
    ten lágr.
  • 00:29:23 A tady to je vlastně
    bolševický prase,
  • 00:29:26 nebo spíš bolševická svině,
    jo,
  • 00:29:29 která je vlastně drtí,
    všechny ty vězně,
  • 00:29:32 který jsou namačkaný
    v těch ohradách.
  • 00:29:37 A teď jsem mu to dal
    k těm narozeninám
  • 00:29:40 a on k hrůze celé své
    rodiny
  • 00:29:43 si to pověsil do ložnice.
  • 00:29:54 Když dlouho maluješ,
    tak tě pořád nebaví
  • 00:29:56 malovat hnědý, šedý,
    černý.
  • 00:29:59 Takže člověk si chce
    ty barvy užívat.
  • 00:30:03 Třeba jsem namaloval tady toho
    Hmyzího krále,
  • 00:30:07 protože mě baví někdy opustit
    ty závažný témata,
  • 00:30:11 který mají konkrétní příběhy
    a vyznění.
  • 00:30:14 A trochu se chci přiklonit
    k abstraktnějšímu projevu,
  • 00:30:19 ale jako abstrakce jako taková
    je mi vlastně
  • 00:30:22 vnitřně cizí,
    takže já se vlastně
  • 00:30:25 ocitnu na pomezí,
    že to je takový svět tvarů,
  • 00:30:29 ale pořád za ním je příroda
    nebo nějaký přírodní prvky
  • 00:30:34 a evokují takový zvláštní
    světy.
  • 00:30:47 To je úplně nový,
    jmenuje se to
  • 00:30:48 Vertikální robot.
  • 00:30:51 A ten robot
    je takový aktuální stvoření,
  • 00:30:54 protože lidi neustále pracují
    na výrobě robotů
  • 00:30:57 a mě baví dělat
    takový podivuhodný roboty,
  • 00:31:01 který si vymýšlím.
    Teďka zrovna taky realizuju
  • 00:31:05 velikou žulovou sochu
    robota,
  • 00:31:10 který zvedá nad hlavu
    lebku posledního člověka.
  • 00:31:15 Konec lidí,
    začátek doby robotů.
  • 00:31:23 Já jsem fanatický divák
    těch dokumentárních filmů
  • 00:31:26 z II. světový války.
  • 00:31:29 A vždycky při novým filmu,
    co vidím,
  • 00:31:31 se zase dovím
    úplně nový informace,
  • 00:31:34 který jsem nikdy v životě
    neslyšel.
  • 00:31:36 Je to neuvěřitelný!
    Tak samozřejmě
  • 00:31:39 ty obrazy z těch válek
    zpracovávám.
  • 00:31:44 Třeba jsem se docela dlouho
    zabýval válkou v Tichomoří.
  • 00:31:48 Takže tohle je takový obraz,
    který se k tomu váže.
  • 00:31:52 Ale mě baví dělat
    tyhle ty brutální tvary,
  • 00:31:57 tyhle ty betonový bunkry.
  • 00:32:00 Nějakým zvláštním způsobem mě to
    přitahuje.
  • 00:32:09 Tahle ta budova je pozoruhodná.
    Je to
  • 00:32:12 slavný chemický institut
    od Louise Kahna.
  • 00:32:18 A proto se to jmenuje
    Louis na procházce,
  • 00:32:21 protože to je jako malej
    Louis Kahn.
  • 00:32:25 Ale zasadil jsem ho
    do takový Godardovský atmosféry.
  • 00:32:30 Tady pán v baloňáku,
    mrtvola,
  • 00:32:36 podivní roboti...
    Protože mám rád Godarda -
  • 00:32:41 Alfaville, tyhle filmy.
  • 00:32:43 Tak se to prostě ve mně všechno
    propojuje.
  • 00:32:51 Jak hodně cestuju,
    nebo jsem cestoval do Itálie
  • 00:32:54 a furt se člověk setkává
    s náboženskými tématy,
  • 00:32:59 tak nakonec člověk zatouží
    sám taky něco udělat
  • 00:33:03 tohohle typu.
  • 00:33:06 Já jsem se nakonec rozhodl
    pro to bičování,
  • 00:33:09 protože oni tam ponižují
    člověka,
  • 00:33:14 který je vlastně,
    aniž by to tušili,
  • 00:33:20 tvůrce budoucích časů.
    A já jsem to vlastně
  • 00:33:25 udělal tak,
    že to je úplně jiná scéna,
  • 00:33:29 než se malovala.
  • 00:33:31 Nejsou tam vůbec přihlížející,
    Židi z Jeruzaléma.
  • 00:33:36 A celý se to odehrává
    v ruinách,
  • 00:33:40 v antických ruinách.
  • 00:33:43 Takže v tom obrazu,
    když by to člověk četl,
  • 00:33:46 je vlastně zakletá
    budoucnost toho,
  • 00:33:49 co se tam děje.
  • 00:33:51 Ale ta přítomnost
    nějaký světský moci
  • 00:33:55 a náboženský, je symbolizovaná
    tím světlem vzadu.
  • 00:34:00 Takže mě baví vzít si téma,
    který bylo
  • 00:34:03 mnohokrát v historii dělaný,
    a udělat ho prostě
  • 00:34:07 úplně jinak, jo.
  • 00:34:12 Teď zrovna pracuju
    na týhle soše
  • 00:34:15 ve velikosti krát 9.
  • 00:34:18 Takže to křeslo je asi velký
    k tý zdi
  • 00:34:25 a vysoký je přes 2 metry,
    2,20.
  • 00:34:30 A ta figura je zhruba
    velká jako člověk,
  • 00:34:33 takový drobnější čtenář.
  • 00:34:36 A to by teoreticky
    mělo být do Chebu
  • 00:34:40 před knihovnu.
  • 00:34:43 Noc Čtenář knih je moje téma,
    tak já bych hrozně rád
  • 00:34:48 nějakýho čtenáře někam
    umístil.
  • 00:35:00 -Výstavou Oldřicha Jelínka
    zaplňuje
  • 00:35:02 oblastní galerie
    v Havlíčkově Brodě
  • 00:35:04 jedno z bílých míst
    českého výtvarného umění.
  • 00:35:07 Už samotný jednoduchý název
    expozice
  • 00:35:09 Oldřich Jelínek známý-neznámý
  • 00:35:12 přesně vystihuje
    obě polohy tohoto muže.
  • 00:35:15 Jako grafik a ilustrátor
    působil
  • 00:35:18 u nás velmi zřetelně
    a viditelně
  • 00:35:20 až do počátku 80. let,
    kdy emigroval do Německa.
  • 00:35:24 Jeho rozsáhlá grafická
    a ilustrační tvorba,
  • 00:35:27 desítky humoristických kreseb
    v mnoha časopisech a denících,
  • 00:35:30 jsou nepominutelné.
  • 00:35:33 Obrazy z posledních let
    ukazují českému publiku
  • 00:35:36 jeho dosud neznámé malby,
  • 00:35:38 které vznikly
    za jeho působení v Německu.
  • 00:35:42 -Podívejte se, já jsem vlastně
    ilustrátor.
  • 00:35:44 Jsem byl.
  • 00:35:46 A já holt mám rád
    takový věci,
  • 00:35:49 který jsou...
    No, v podstatě to jsou
  • 00:35:52 všecko ilustrativní věci.
  • 00:35:55 A mezi jiným
    mám rád tancování a jazz.
  • 00:35:59 Teda hlavně muziku.
    Ale může to být taky
  • 00:36:02 vážná muzika, samozřejmě,
    ale jazz, to je moje láska.
  • 00:36:11 V 51 jsem emigroval.
  • 00:36:13 Pak jsem se konečně dostal
    do té vysněné Ameriky.
  • 00:36:16 A tom mě zranilo
    při té první návštěvě.
  • 00:36:19 To byla nádhera.
  • 00:36:23 Tam prostě ti dědkové
    a smrdělo to tam
  • 00:36:25 vizourem a kouřem...
    Nádhera!
  • 00:36:28 No a ještě k tomu
    ta nádherná muzika.
  • 00:36:37 To je opravdu moje práce,
    co jsem dělal v Čechách.
  • 00:36:40 To je průřez, takže jsou tady
    i blbý začátečnický věci.
  • 00:36:44 Tohle už je dělaný
    z Německa.
  • 00:36:46 Ale jsou tady věci,
    v té grafice hlavně,
  • 00:36:49 který jsem dělal ještě tady
    v Čechách.
  • 00:36:54 Tu karikaturu jsem v Německu
    nedělal,
  • 00:36:56 protože jsem na ně byl
    moc krutej.
  • 00:36:59 Oni všechno chtěli
    takový milounký:
  • 00:37:02 "Vždyť se ti lidi urazí..."
    A já:
  • 00:37:03 "Nezlobte se,
    to si z nich nemůžete
  • 00:37:05 dělat srandu?
  • 00:37:07 Vy se bojíte lidí,
    aby se neurazili?"
  • 00:37:11 Na tohle mě pozval Honza Kačer
    do Národního,
  • 00:37:14 když jsem byl tady
    v Praze.
  • 00:37:17 A tam byla inscenace
    Godota.
  • 00:37:19 No a to jsem furt toho Godota
    dělal,
  • 00:37:22 protože to je takový pro mě
    trošičku osudový.
  • 00:37:24 Takový to čekání na něco,
    co nepřichází.
  • 00:37:27 No jo, no.
    To dělám.
  • 00:37:30 Dělám furt, protože,
    kdybych nedělal, tak umřu.
  • 00:37:33 To nejde.
    To je jako dejchání.
  • 00:37:35 Ona to je choroba.
    To je trošku jako hrb.
  • 00:37:38 Malovat.
    No, opravdu.
  • 00:37:45 Podívejte se,
    já když jsem přišel
  • 00:37:47 do toho Německa,
    teda jako na ten Západ,
  • 00:37:50 což je takový směšný
    takhle to dělit,
  • 00:37:53 tak jsem hledal.
    A to trvalo hrozně dlouho.
  • 00:37:56 A tohle je jedna z těch etap
    hledání.
  • 00:37:58 Kdy jsem tam čuměl do toho moře
    a teď takový
  • 00:38:01 v tom kontra světle
    ty figury.
  • 00:38:03 To nebyly figury,
  • 00:38:05 to byly spíš takový přízraky
    spíš už jenom.
  • 00:38:10 Krajinu jsem snad v životě
    nenamaloval.
  • 00:38:12 Mě zajímají lidi,
    který si já dělám po svým.
  • 00:38:15 Já si s tím hraju,
    já je představuju a tak.
  • 00:38:18 Myslím, že trošičku vím,
    jak to všechno funguje.
  • 00:38:23 U lidí. Povrchem.
    Vnitřek, ten ne.
  • 00:38:26 Ten nepochopím nikdy.
  • 00:38:31 Absolutní pánbůh je Franta Tichý,
    že jo.
  • 00:38:34 To taky i můžete vidět,
    ty citace.
  • 00:38:37 I když si člověk dává velkej
    pozor.
  • 00:38:40 No, ten Franta Tichej,
    to je pro mě pánbůh.
  • 00:38:43 A to nejenom pro mě.
    Každej, kdo je od fochu
  • 00:38:46 a není pitomej, tak ví,
    kam se má jít koukat.
  • 00:38:52 Já mám koníčků fůru.
    Tancování, jazz, film,
  • 00:38:57 autíčka, protože můj otec
    byl inženýr
  • 00:39:01 a já jsem vyrostl mezi smrdícíma
    autama, letadlama a tohle.
  • 00:39:05 Takže všecko, co vrčí a lítá -
    aeroplány, balony taky.
  • 00:39:27 Mezinárodní trienále
    skla a bižuterie,
  • 00:39:30 které se koná
    v Jablonci nad Nisou,
  • 00:39:32 předvádí veřejnosti
    to nejzajímavější,
  • 00:39:34 co se za tři roky v tomto oboru
    událo.
  • 00:39:36 Teď máte v Jablonci možnost
    vidět
  • 00:39:38 na různých místech najednou
    5 výstav
  • 00:39:41 od designových prezentací
    po ateliérové sklo,
  • 00:39:43 studentské práce včetně
    technických vymoženosti,
  • 00:39:46 které se ve skle objevují.
  • 00:39:50 No Limits je přehlídka
    současného ateliérového skla,
  • 00:39:52 které dokládá mimořádné umění
    českých sklářů.
  • 00:39:59 -V kostele svaté Anny
    v Jablonci nad Nisou
  • 00:40:01 prezentujeme výstavu,
    která se jmenuje No Limits.
  • 00:40:06 A je speciální v tom,
    že ukazuje
  • 00:40:08 25 různých sklářských
    pedagogů a pedagožek,
  • 00:40:11 kteří působí na středních školách
    v našem státě.
  • 00:40:14 A zároveň tady máme
    5 lidí,
  • 00:40:18 kteří jezdí po světě a učí,
    jak se má sklo dělat.
  • 00:40:21 Asi největší hvězda dneska
    si myslím,
  • 00:40:23 že je Martin Janecký,
    který je velmi žádaný
  • 00:40:26 a v podstatě se u nás
    neohřeje.
  • 00:40:28 On také používá
    velmi specifickou technologii,
  • 00:40:31 které se říká hezky česky
    Inside Bubble Sculpting,
  • 00:40:34 protože on skutečně to,
    co vidíte,
  • 00:40:37 netvaruje pomocí formy
    nebo litím a něčím podobným,
  • 00:40:40 on to skutečně tvaruje
    zevnitř té žhavé
  • 00:40:43 skleněné bubliny,
    té skleněné baňky,
  • 00:40:46 kterou vytáhne
    ze sklářské pece.
  • 00:40:52 V rámci českého ateliérového
    skla
  • 00:40:54 určitě nemůžeme opomenout
    osobnosti,
  • 00:40:56 jako je pan profesor Kopecký,
  • 00:40:58 jako byl pan profesor Libenský
    s Stanislavou Brychtovou.
  • 00:41:01 A potom René Roubíček.
  • 00:41:03 A když se na ty předměty
    postupně podíváte,
  • 00:41:06 tak zjistíte,
    že mají úplně jiný charakter.
  • 00:41:12 No a potom v té výstavě
    najdete i jejich ideové žáky.
  • 00:41:15 A to je taková zvláštní stránka
    českého skla.
  • 00:41:18 Ono to jinde na světě není,
    že by se používaly
  • 00:41:21 v tak široké škále
    různé sklářské postupy,
  • 00:41:24 technologie, estetiky,
    od ošklivého skla
  • 00:41:26 po adoraci křišťálu -
    to je skutečně jenom u nás.
  • 00:41:39 -Za pozornost pak stojí
    další část výstavy
  • 00:41:41 nazvaná Trendy, design,
    produkce,
  • 00:41:43 která je k vidění v hlavní
    budově jabloneckého muzea.
  • 00:41:48 80 firem z 8 zemí
    tu představuje
  • 00:41:50 svoji nejnovější produkci -
    od nápojových souborů,
  • 00:41:53 svítidel, až po šperky.
  • 00:41:55 Mnohé kolekce jsou velmi
    inspirativní.
  • 00:42:03 -Tak jeden z trendů,
    který je hodně patrný,
  • 00:42:05 protože nám trošku narůstají
    objemy těch předmětů,
  • 00:42:08 takže krásně je to například vidět
    na produkci značky BOMA,
  • 00:42:12 která přišla
    s novými verzemi
  • 00:42:15 Víznerových dóz
    ke svému nápojovému souboru.
  • 00:42:19 Potom se hodně objevuje
    i výrazná barevnost,
  • 00:42:23 to je třeba tady vidět
    na STUDIU BISTRO DESIGN
  • 00:42:26 v kombinaci
    se stříbřeným sklem.
  • 00:42:28 Velmi trendová věc jsou barvy,
    které nepůsobí až skleněně,
  • 00:42:31 spíš působí plastově,
    to je vidět
  • 00:42:33 i na různých veletrzích.
  • 00:42:35 Klasicky tomu vychází vstříc
    třeba Crystalex
  • 00:42:37 těmi neonovými barvami
    na automatické produkci.
  • 00:42:41 A myslím si,
    že na té výstavě
  • 00:42:43 je takové hodně zajímavé,
    že vidíte vedle sebe
  • 00:42:46 velké firmy, malé firmy,
    automatiku, ruční výrobu...
  • 00:42:48 Všechny možné technologie.
  • 00:42:50 A jak je máme seřazeny
    podle abecedy,
  • 00:42:52 ty firmy vedle sebe,
    tak vznikají třeba
  • 00:42:55 i docela zajímavé kontrasty.
  • 00:42:59 -Trienále skla je k vidění
    do 28. října,
  • 00:43:01 stálá sbírka je otevřena
    po celý rok.
  • 00:43:22 Současná výstava
    v Topičově salonu
  • 00:43:24 je průřezem padesátileté
    umělecké práce sochařky,
  • 00:43:27 kreslířky, básnířky i pedagožky
    Ellen Jilemnické.
  • 00:43:31 Ta se vedle monumentální sochy
    i komorní plastiky z pískovce,
  • 00:43:35 kameniny či bronzu,
    věnuje i velkoformátové kresbě.
  • 00:43:39 Od lyrických začátků
    přes expresionismus
  • 00:43:42 se dostala k pop-artu
  • 00:43:44 a bavilo ji objevovat
    grotesknost umění.
  • 00:43:47 Časem dospěla
    ke zjednodušování formy,
  • 00:43:49 k základnímu tvaru,
  • 00:43:52 který dává jejím sochám
    duchovnější polohu.
  • 00:43:56 -Ellen Jilemnická se proslavila
  • 00:43:58 už v 70. a v 80. letech
    minulého století
  • 00:44:01 svými velice nekonvenčními
    kreacemi,
  • 00:44:03 kterými rozvířila
    vzduch tehdejší normalizace.
  • 00:44:08 Ale ta dnešní výstava
    je trochu o něčem zase jiném.
  • 00:44:13 Je to o výzvě,
    které se jí dostalo,
  • 00:44:16 když začala dělat
    monumentální věci.
  • 00:44:19 Třeba do soutěže
    o Pomník bratří Čapků
  • 00:44:22 nebo na Pomník obětem komunismu.
    A tehdy se střetla
  • 00:44:26 s problémem
    sochařské monumentality.
  • 00:44:30 Paní Jilemnická vyniká tím,
    že intuitivně proniká
  • 00:44:34 k určitým takovým základním otázkám
    sochařské monumentality.
  • 00:44:42 Třeba ona velice ráda
    dělá sochařské dvojice,
  • 00:44:46 jak to třeba vidíme tady
    ty Dvě meditace.
  • 00:44:50 A tady v tomto případě
    se to potom týká
  • 00:44:53 té monumentality
    obsahově sochařské
  • 00:44:56 v tom smyslu, že tam vzniká
    nějaký vnitřní prostor
  • 00:45:00 pro vlastně duchovní dimenzi
    té plastiky.
  • 00:45:07 Nespekuluje o tom,
    ale dělá je intuitivně
  • 00:45:10 a tím je to zajímavější
    a plodnější,
  • 00:45:13 protože tím potom vyniká
    schopnost
  • 00:45:16 regenerovat to,
    co je v sochařství,
  • 00:45:19 zvláště v tom současném
    sochařství
  • 00:45:21 velice obtížné a problematické,
    to znamená figuru.
  • 00:45:30 -Tady to byl návrh
    na Pomník obětem komunismu,
  • 00:45:34 na Újezd.
    Za to mně dali cenu.
  • 00:45:38 Tady je znázorněna taková
    úzkost,
  • 00:45:41 proto je to zploštěný,
    ta plocha.
  • 00:45:44 A jedna hlava jako ochraňuje
    druhou.
  • 00:45:49 Tady to patří k těm
    Dvojicím.
  • 00:45:52 To je Inkognito,
    že tam není nic konkrétního.
  • 00:46:00 Tohle byl také soutěžní
    návrh
  • 00:46:02 na Pomník Otto Wichterlemu.
  • 00:46:05 Tady jsem to znázornila
    v pískovci,
  • 00:46:08 je to třetinový model.
    A tady to jsou jako nervní oči.
  • 00:46:14 A je to ze zámělského pískovce,
    zeleného,
  • 00:46:17 kombinovaný
    s újezdským pískovcem.
  • 00:46:26 Některý kresby jsou vlastně
    jako skici k soše.
  • 00:46:30 A některý kresby
    jsou samy o sobě.
  • 00:46:33 Třeba támhle ty kresby vidíte,
    že jsou objemový.
  • 00:46:37 Že už vlastně vytvářejí
    tu plasticitu.
  • 00:46:40 Mě to prostě láká vytvářet to
    okamžitě do objemu.
  • 00:46:47 -Paní Jilemnická
    je taky básnířka.
  • 00:46:49 -No.
    -Ona skládá taky básně.
  • 00:46:52 A ten zvuk a hmat,
    to jsou takový
  • 00:46:55 smyslový záležitosti,
    které vlastně pomáhají
  • 00:47:00 vytvářet ten virtuální objekt,
    který se potom
  • 00:47:03 reprodukuje třeba do toho
    kamene.
  • 00:47:06 Takže to je vysloveně
    sochařská záležitost.
  • 00:47:20 -A na závěr významná novinka
    z ostravských Dolních Vítkovic.
  • 00:47:24 V přízemí multifunkční haly
    Gong,
  • 00:47:26 se zcela přeměnila tvář
    zdejší galerie -
  • 00:47:28 a to do podoby Musea
  • 00:47:30 průkopníka kinetického umění
    Milana Dobeše.
  • 00:47:33 Rozsáhlá sbírka zahrnuje
    nejen
  • 00:47:35 jeho geometrickou abstrakci
    a kinetické objekty,
  • 00:47:37 ale také díla dalších
    světových autorů.
  • 00:47:42 -Tak v Dolních Vítkovicích
    skončilo na konci roku 2016
  • 00:47:45 galerie PATO
    a v zásadě jsem uvažovali,
  • 00:47:49 jak udělat něco jiného,
    abychom líp propojili
  • 00:47:55 vlastně kreativní vzdělávání,
    které tady dneska je
  • 00:47:57 ve třech Science Centrech.
  • 00:47:59 A doplnili je něčím,
    co je trochu jiná kreativita.
  • 00:48:02 Nakonec jsme došli ke koncepci,
    že sem přestěhujeme
  • 00:48:05 z Bratislavy
    Milan Dobeš Museum,
  • 00:48:07 které ukazuje
    geometrickou abstrakci
  • 00:48:10 a jak vstupoval Milan Dobeš
    hlavními dveřmi
  • 00:48:13 do optického umění,
    do ob-artu.
  • 00:48:20 -Nově otevřené
    Museum Milana Dobeše
  • 00:48:22 ve vítkovickém GONGU
    v dolní oblasti
  • 00:48:25 je naprosto unikátním spojením
    s průmyslovou historií,
  • 00:48:29 vědecko-technikou současností
    a uměním.
  • 00:48:35 Toto umění
    samozřejmě vychází z vědy,
  • 00:48:38 vychází z geometrických
    a matematických principů.
  • 00:48:41 Je zajímavé svým pohybem
    s optickými efekty,
  • 00:48:45 ale spojuje v sobě
    i velkou hloubku dějin světa,
  • 00:48:50 filosofie světa,
    protože ty Dobešovy objekty
  • 00:48:53 můžeme vnímat povrchně,
    na první pohled
  • 00:48:56 jako optikou hříčku,
    ale můžeme se do nich vnořit.
  • 00:48:59 A to je vlastně základ,
    protože právě
  • 00:49:01 tím optickým vnořením se
    se začínají vyjevovat nové věci.
  • 00:49:07 -První sál je vlastně
    takovou reminiscencí
  • 00:49:11 úplného začátku.
    Je tady první kinetický objekt,
  • 00:49:14 je tady první abstraktní věc -
    tempera z roku 59.
  • 00:49:18 A to optické umění
    a tu geometrickou abstrakci
  • 00:49:22 vyjádřil klasickou malířskou
    formou.
  • 00:49:29 Tady už jsou 70. léta,
    kdy už měl
  • 00:49:31 obrovské zkušenosti
    ze svých největších soutěží,
  • 00:49:34 které vyhrál,
    ať byl v Jižní Americe,
  • 00:49:37 v Severní Americe -
    tady už si myslím,
  • 00:49:40 že se zúročilo to jeho
    setkávání s celým světem,
  • 00:49:42 kde byl teda opravdu
    na špičce.
  • 00:49:45 A zároveň je to taky ta část,
    kdy už skončila
  • 00:49:48 ta rychlá kariéra,
    protože v polovině 70. let
  • 00:49:51 už mu bylo znemožněno
    jakkoliv komunikovat
  • 00:49:54 s oficiální světovou scénou
    a samozřejmě
  • 00:49:57 postupně se z ní vytrácel.
  • 00:50:04 Vystavovat pouze Milana Dobeše
    je sice krásná záležitost,
  • 00:50:08 ale chtěli jsme ho ukázat
    v kontextu
  • 00:50:10 opravdu světových celebrit
    a tak jsme ho dali
  • 00:50:13 do konfrontace s těmi,
    se kterými se
  • 00:50:15 zúčastnil na... v Kasselu.
  • 00:50:19 Je tady v konfrontaci s Alvianim,
    s Josefem Albertsem,
  • 00:50:23 s Wasarelym, Warholem, s Thomasem
    Lenkem a s dalšími celebritami.
  • 00:50:27 A Milan Dobeš se v tomhle
    neztrácí.
  • 00:50:35 -Museum Milana Dobeše
    je v kontextu
  • 00:50:38 Dolních Vítkovic
    absolutním přínosem.
  • 00:50:40 Vzniklo zde internacionální
    muzeum,
  • 00:50:43 které představuje autory
    napříč Evropou
  • 00:50:45 a v naprosto jedinečných
    polohách.
  • 00:50:49 Dobeš je takto řazen
    do toho mezinárodního proudu,
  • 00:50:52 protože ta jeho kariéra
    měla být a byla
  • 00:50:55 do 60. let mezinárodní
    a pak byla, samozřejmě,
  • 00:50:59 násilně přerušena
    posrpnovými událostmi.
  • 00:51:03 Je to prostě smutná věc,
    kdy české umění
  • 00:51:06 má soustu fantastických lidí
    světového formátu,
  • 00:51:09 kteří bohužel až teď,
    na stará kolena,
  • 00:51:12 dalo by se říct,
    se na ně vrací.
  • 00:51:21 -A to už je pro dnešek
    všechno.
  • 00:51:22 Přejeme vám hezký podzim
    a 10. 10. opět na viděnou.
  • 00:51:45 Skryté titulky: Alena Fenclová
    2017

Související