iVysílání

Fokus ČT24

• 00:00:28 V bývalé Československé
  socialistické republice
• 00:00:33 mi vadilo to,
  že nás například jako super kapelu
• 00:00:36 nepustili za hranice,
  i když byla vyřízená turné.
• 00:00:39 V Československé
  socialistické republice
• 00:00:43 jsme dosáhli vrcholu v muzice,
  vyprodávali jsme sportovní haly.
• 00:00:54 Nenáviděl jsem ty komunisty,
  mě kolikrát spráskali a zbili.
• 00:00:58 Nebo nás chytali
  a odvezli nás k Apolináři.
• 00:01:02 Tam nás zavřeli,
  aby nám udělali kontrolu,
• 00:01:05 jestli máme kapavku
  a takovéhle pohlavní nemoci.
• 00:01:08 Přísahám bohu normálně.
• 00:01:10 MLUVÍ ŠVÉDSKY
• 00:01:15 To bylo švédsky.
• 00:01:17 Jmenuji se Ivan Hajniš
  a žiju ve Švédsku od roku 1969.
• 00:01:34 Měl jsem rodinu, která emigrovala
  pár měsíců přede mnou.
• 00:01:37 Zůstal jsem v Československu sám,
  protože se mně nechtělo.
• 00:01:42 Ze slávy se nikomu nechce,
  od kapely.
• 00:01:45 Do poslední chvíle jsem nechtěl,
  ale máma pořád psala.
• 00:01:48 Já jsem říkal:
• 00:01:50 Sakra, když oni tam budou,
  tak mě nikam nepustí.
• 00:01:54 Tak jsem se sebral jednoho dne
  a odjel jsem.
• 00:01:57 Odjel jsem v sobotu a v pondělí
  tam přišla policie pro mě.
• 00:02:00 To byl docela osud.
• 00:02:05 Když nás přivezli letadlem,
  to bylo plné letadlo mladých lidí,
• 00:02:09 hodně mladých,
  tak Švédové jsou takoví hodní,
• 00:02:14 oni si mysleli,
  že jedeme jako z Auschwitze.
• 00:02:17 Přistáli jsme v Malmö
  a tam nás zavezli
• 00:02:20 do nějaké takové odvšivovací
  stanice, tam nás nechali vykoupat.
• 00:02:23 Mladé sestřičky nám drbaly hlavu,
  to je sranda.
• 00:02:26 Oblékli nás,
  dali nám sladké chleby
• 00:02:29 a potom nás odvezli
  luxusním autobusem přes Švédsko
• 00:02:33 asi 250 kilometrů do Vernama.
  To jsem byl jako v ráji.
• 00:02:38 To bylo modré nebe, sluníčko,
  teplo, vonělo to, všude čisto.
• 00:02:46 Čert ví, co by bylo.
  Když se to vezme takhle...
• 00:02:51 Například Karel Svoboda,
  co psal pro Gotta,
• 00:02:56 mi nabízel písničky.
• 00:02:59 Říkal: Hajniš, pojď,
  já ti napíšu nějaký hit.
• 00:03:25 Jsem syn emigrantů,
  táta je Čech, máma Polka.
• 00:03:29 Cítím se spíš jako Čech,
  protože jsem po česku vychovaný.
• 00:03:36 Tady jsem narozen,
  tady mám kamarády,
• 00:03:39 tady mám život,
  tak proto jsem ve Švédsku.
• 00:03:41 Já jsem vždy byl docela patriot
  tady a tam.
• 00:03:43 Tam jsem švédský patriot
  a tady jsem český patriot.
• 00:03:46 Tady hlavně když hrají Češi
  proti Švédům,
• 00:03:50 tak já sedím sám
  a dívám se na Čechy.
• 00:03:55 Když jsem byl malý,
  tak mi táta četl Ferdu mravence.
• 00:03:59 Když jsem byl trochu větší,
  tak jsme se dívali na Švejka.
• 00:04:03 Táta mě vždycky chtěl
  informovat s tím,
• 00:04:08 abych se cítil, že jsem Čech,
  a to myslím, že byl dobrý vliv.
• 00:04:15 Když jsem byl malý, tak jsme
  slavili Vánoce víc jako Češi,
• 00:04:20 ale je to docela podobné.
  Hlavně si pamatuji,
• 00:04:23 že jsme jedli salát na Vánoce.
  Máma vařila smažený sýr a guláš.
• 00:04:29 Když jsme byli v hospodě,
  když jsem byl malý, v Česku,
• 00:04:34 tak jsem dostal knedlíky,
  to jsem to ještě moc nejedl.
• 00:04:38 Když s tím přišli,
  tak jsem říkal,
• 00:04:41 že nechci ty velké chleby.
• 00:04:43 MLUVÍ ŠVÉDSKY
• 00:04:45 To znamená: Já jsem Čech ze Švédska
  a jmenuji se Viktor Rendl.
• 00:04:49 Máme docela internacionální město.
• 00:04:53 Hodně tady máme vliv
  z různých jiných zemí.
• 00:04:57 Nedávno jsme tady měli vraha,
  co mířil na emigranty.
• 00:05:02 Asi před 10 nebo 15 lety
  jsme tady měli druhého,
• 00:05:06 co také dělal to stejné,
  jmenoval se Laserman,
• 00:05:12 tím, že mířil takovým červeným
  mířítkem na lidi, než je střelil,
• 00:05:17 tak tento nový člověk také
  dostal to stejné jméno.
• 00:05:22 Docela to mělo efekt
  v tomto městě,
• 00:05:26 že lidé, co byli emigranti,
  se báli chodit ven.
• 00:05:41 Jsme ve městečku Astorp
  ve Švédsku, v jižním Švédsku.
• 00:05:46 Všichni jsme emigranti z různých
  let od roku 1968 až po rok 1986.
• 00:05:53 Především teda zpíváme,
  zpíváme české písničky.
• 00:05:58 Výjimečně švédské.
• 00:06:00 Setkáváme se teoreticky
  asi šestkrát do roka.
• 00:06:05 MLUVÍ ŠVÉDSKY
• 00:06:14 Jmenuji se Aleš Matoušek,
  přišli jsme sem v roce 1986
• 00:06:19 a žijeme v městečku severovýchodně
  od Helsinborgu v Astorpu.
• 00:06:26 ZPĚV
• 00:06:28 Moje mládí uprchlo tak jako sen.
• 00:06:35 Najednou mi zbyla jenom
  v srdci mém vzpomínka jen.
• 00:06:42 Je pravda, že z normálních
  slušných lidí se stávají rasisti.
• 00:06:45 No tak bohužel.
• 00:06:47 A já jsem rasista strašný,
  mě to leze tak na nervy.
• 00:06:50 Když dáme do jednoho pytle
  ty komunisty a nacisty
• 00:06:54 a všechny tyhle
  do jednoho pytle,
• 00:06:57 a do druhého pytle,
  kdo bude v druhém pytli?
• 00:07:00 Budou tam Arabové,
  nebo tam budeme my,
• 00:07:04 co jsme proti těm jiným cizincům,
  než jsme my?
• 00:07:09 Kdo je větší nebezpečí?
  Bojím se těch Arabů.
• 00:07:13 Je to pro mě strašně zajímavé,
  že vy jako imigranti ve Švédsku
• 00:07:17 se teď bavíte o další vlně
  imigrantů a jste proti nim.
• 00:07:20 Protože nás hází
  do stejného pytle.
• 00:07:37 Tenkrát když sem přijeli cizinci,
  jako my například, tak se vědělo,
• 00:07:43 že jedeme na práci,
  že budeme pracovat a všechno.
• 00:07:47 V dnešní době,
  když je nezaměstnanost,
• 00:07:50 tak se ví, že prostě každá
  ta arabská rodina,
• 00:07:54 i když to neříkají otevřeně,
  tak oni k nim mají nenávist.
• 00:07:59 A já pochopitelně,
  i když mám rád lidi a všechno,
• 00:08:03 tak já pomaličku
  taky jsem rasista.
• 00:08:06 Můžeme se s tím setkat,
  že čeští emigranti jsou
• 00:08:13 kritičtí k emigrantům,
  kteří do jejich zahraničního domova
• 00:08:17 v současné době přicházejí.
  Jeden z aspektů,
• 00:08:21 se kterým to může souviset,
  je právě otázka hyperintegrace.
• 00:08:26 Češi se snaží asimilovat,
  splynout s tou hostitelskou zemí,
• 00:08:31 kterou si zvolili, vybrali.
• 00:08:44 Situace exilu a emigrace
  je velmi často přirovnávána
• 00:08:49 k mezním životním situacím,
  třeba k situacím,
• 00:08:52 které lidi museli zažít
  za světové války, při holocaustu
• 00:08:57 a třeba při nějakých
  přírodních katastrofách.
• 00:09:01 Lidé si nemohli naplnit
  svoji potřebu navštívit
• 00:09:05 opět svůj rodný domov
  a své blízké lidi.
• 00:09:08 Z toho nastávaly potom
  různé formy deprese
• 00:09:12 od lehkých až po velmi těžké.
• 00:09:15 Časté bylo,
  že čeští emigranti a exulanti
• 00:09:19 také trpěli
  fyzickými problémy.
• 00:09:23 Představ si, kluk 22 let,
  když jsem odjel,
• 00:09:28 neuměl jsem žblebtnout,
  do Švédska s holýma rukama
• 00:09:31 a vybudovat se někde,
  to nebylo lehké.
• 00:09:34 Bez nikoho, bez známých.
• 00:09:36 Představ si, že bys sem přijela
  a nikoho tady neměla,
• 00:09:40 neuměla řeč,
  vypracovat se nahoru.
• 00:09:43 To byl úplně nový začátek,
  prostě od nuly.
• 00:09:54 Když jsem letěl poprvé na dovolenou
  do Itálie,
• 00:09:58 tak letadlo mělo letět
  přes Německo,
• 00:10:01 ale nějakým zázrakem nebo ho
  odbočili a najednou říkal pilot:
• 00:10:05 Tak a teď letíme nad Prahou,
  natočilo se letadlo takhle,
• 00:10:09 já jsem viděl Prahu.
  To jsem brečel.
• 00:10:13 PÍSEŇ
• 00:10:15 Kde je domov můj?
  Tady asi ne.
• 00:10:18 Tady mě nikdo nechce,
  nikdo nemiluje.
• 00:10:22 Můj tatínek žil ve Švédsku
  od roku 1968.
• 00:10:26 Když jsme mu oznámili,
  že jsme se rozhodli tady zůstat,
• 00:10:33 tak nám řekl
  takzvanou definici emigrace.
• 00:10:37 Když bych býval byl věděl,
  že to je tak těžké,
• 00:10:41 tak bych to nikdy v životě
  neudělal.
• 00:10:44 Ale dneska jsem rád,
  že jsem to udělal.
• 00:10:47 Nejtěžší bylo to, když musíte
  projít takovou tou fází,
• 00:10:50 kdy jste závislí na státu,
  on vám dá byt,
• 00:10:54 ze začátku žijete
  na sociální příspěvek
• 00:10:57 a teprve po nějaké té době,
  třeba u nás to byly tři měsíce,
• 00:11:01 jsme začali chodit na švédštinu.
  Tak jsme dostali byt,
• 00:11:05 kde v celém tom patře,
  kde jsme byli,
• 00:11:08 nebyl ani jeden
  normálně žijící Švéd.
• 00:11:12 Tam byli narkomani, alkoholici.
  Děti přiběhly domů:
• 00:11:16 Maminko, maminko,
  tady leží mrtvý člověk.
• 00:11:20 A on to byl jenom alkoholik,
  který spadl, usnul tam.
• 00:11:23 Tak jsme si říkali:
• 00:11:25 Ježíšikriste,
  kam jsme se to dostali?
• 00:11:28 A museli jsme si
  toto všechno projít,
• 00:11:31 abychom se zařadili
  do té společnosti,
• 00:11:34 v podstatě do té vrstvy,
  kde si říkáme, že sem asi patříme.
• 00:11:37 Podařilo se nám to.
  Byla to strašně velká práce.
• 00:11:40 Bylo to několik let,
  ale stálo to za to.
• 00:11:43 MLUVÍ ŠVÉDSKY
• 00:11:46 Jmenuji se Hana Matoušek,
  přišla jsem do Švédska v roce 1986.
• 00:11:52 ZPĚV
• 00:11:54 Severní vítr je krutý,
  počítej, lásko má, s tím.
• 00:12:00 K nohám ti dám zlaté pruty,
  nebo se vůbec nevrátím.
• 00:12:08 Když jsem dělala rozsáhlý výzkum
  českých emigrantů,
• 00:12:15 tak skutečně z 85 procent
  se jednalo o vysokoškoláky,
• 00:12:19 o lidi univerzitně vzdělané.
• 00:12:26 Můžeme říci, že skutečně často
  nás opouštěla elita.
• 00:12:35 PÍSEŇ
• 00:12:37 Jdu s děravou patou,
  mám horečku zlatou.
• 00:12:41 Jsem chudý, jsem sláb,
  nemocen.
• 00:12:48 MLUVÍ ŠVÉDSKY
• 00:12:50 Jmenuji se
  Suchánek Vlastimil Patrik
• 00:12:53 a do Švédska jsem přišel
  v roce 1985.
• 00:12:57 Nebylo to jenom to cestování.
• 00:12:59 Chtěli jsme dětem dopřát
  trochu lepší budoucnost.
• 00:13:03 Bylo to velmi těžké.
  Tehdy bylo léto.
• 00:13:06 Bylo to v létě
  a kluci se celou cestu ptali,
• 00:13:11 protože bylo horko,
  kdy už budeme u moře.
• 00:13:14 Jeli jsme přes celou Jugoslávii
  napříč do Zagrebu.
• 00:13:20 Mně bylo deset let v té době
  a mému bratrovi bylo osm.
• 00:13:24 My jsme to viděli
  opravdu jako dobrodružství.
• 00:13:28 Po pár dnech jezdění
  po celé Jugoslávii
• 00:13:33 jsme se dostali...
  Tam byl nějaký barák.
• 00:13:38 Dodneška si pamatuji,
  že tam bylo napsáno velké UNHCR.
• 00:13:43 To si dodneška pamatuji.
  A tam asi někde,
• 00:13:48 když jsme stáli na těch schodech
  na ten úřad,
• 00:13:52 tak se mě táta zeptal,
  co si myslím.
• 00:13:56 Já jsem říkal:
  Jo, už asi vím, o co jde.
• 00:14:01 Musím říci,
  že my jsme si našli kamarády
• 00:14:04 hned tam na těch schodech
  v tom úřadu.
• 00:14:07 Já jsem absolutně neviděl,
  že se nemůžeme vrátit.
• 00:14:11 Nebo že tamhle to.
• 00:14:14 Já jsem to tak nevnímal.
  Absolutně ne.
• 00:14:17 Zacházeli s námi dobře,
  ale i na druhou stranu na nás,
• 00:14:21 dalo by se říci,
  že někdy to bylo i takové,
• 00:14:26 že spíš pinzetou by nás vzali
  než rukou,
• 00:14:31 že nás viděli jako lidi
  druhé třídy.
• 00:14:39 A potom tam byl jeden,
  co byl takový, taková stráž,
• 00:14:43 dalo by se říci.
  A ten v noci vždycky
• 00:14:48 se trochu víc napil
  a pak měl ten samopal
• 00:14:51 a v noci střílel do vzduchu,
  jenom prostě pro svoji zábavu.
• 00:14:56 Pak se stalo to,
  že my jsme měli tam,
• 00:15:00 prostě tam byli divocí psi
  a my jsme se o ně starali.
• 00:15:05 Když potom měli štěňata,
  tak se stala tahle věc,
• 00:15:10 že postřílel ty psy
  před našima očima,
• 00:15:14 jenom aby ukázal svoji moc
  nad námi.
• 00:15:22 Když byla zima,
  tak jsme neměli oblečení.
• 00:15:26 My jsme tam přijeli
  v létě na dovolenou.
• 00:15:30 A přijel obrovský tirák,
  nacouval,
• 00:15:33 otevřely se dveře
  a tam to bylo plné oblečení.
• 00:15:36 To byl takový divný pocit,
  my jsme se na to vrhli úplně.
• 00:15:41 Jé, oblečení, zima,
  musíme to mít.
• 00:15:44 A ten obrázek byl takový,
  že já jsem vlastně zažil to,
• 00:15:49 co dneska vidíme z Iráku
  nebo z Afghánistánu.
• 00:15:54 Ti místní zaměstnanci nám říkali,
  že ve Švédsku se dělá
• 00:15:58 nějaká reorganizace,
  takže jsme tam bohužel
• 00:16:01 zůstali asi osm až devět měsíců,
  přímo v té Jugoslávii.
• 00:16:05 Dovedete si představit v té zimě
  bez pomoci, bez peněz.
• 00:16:09 Tak potom jsme se dostali
  až někdy v tom dubnu do Švédska
• 00:16:13 a potom už to byla
  ta úplně jiná historie.
• 00:16:16 Měli jsme mezipřistání v Kodani,
  čtyři hodiny na letišti v Kodani,
• 00:16:21 které je jedno z největších letišť
  na světě.
• 00:16:25 Už jenom to byl obrovský kontrast,
  obrovský šok.
• 00:16:29 Letiště, obrovský luxus všeho
  možného na jednom malém místě.
• 00:16:47 A to bylo něco fantastického
  přijít do čistého bytu,
• 00:16:52 kde jsme já a můj bratr měli
  vlastní postel a vlastní pokoj.
• 00:16:57 Když jsme přišli do kuchyně,
• 00:17:00 už jenom to,
  že tam byla i kuchyň,
• 00:17:03 tak jsme otevřeli ledničku a mrazák
  a to bylo narvané jídlem.
• 00:17:07 To bylo plné jídla.
• 00:17:09 A dodneška si pamatuji
  ty otevřené dveře,
• 00:17:13 jak jsme seděli na zemi
  a dívali se na to.
• 00:17:16 Dva malí kluci
  a prostě jsme se na to dívali.
• 00:17:18 Máma za chvíli řekla:
• 00:17:20 Musíme to zavřít,
  nebo se to rozteče.
• 00:17:33 Nakonec z těch dvou kluků,
  z malých dětí,
• 00:17:36 jsou dnes už velcí tátové.
  Jeden si našel svou lásku
• 00:17:40 v České republice a ten
  druhý zůstal tady ve Švédsku.
• 00:17:42 Věřím tomu,
  že je tady spokojený,
• 00:17:45 takže si myslím, že ten útěk
  do zahraničí přinesl ovoce.
• 00:17:50 Já bych to udělal
  ještě jednou klidně.
• 00:17:53 Já toho nikdy nelitoval
  a nelituji.
• 00:17:55 Strašně.
  Strašně rád jsem za to.
• 00:17:58 MLUVÍ ŠVÉDSKY
• 00:18:01 Jmenuji se Pavel Suchánek,
  žiji ve Švédsku od roku 1985.
• 00:18:09 Rodiče mi opravdu vyčítají
  hodněkrát,
• 00:18:12 že jsem nenaučil moje děti česky,
  ale teď se o to pokouším.
• 00:18:17 Tak uvidím, co se stane.
• 00:18:20 Česky mluvím s tátou
  i s mámou,
• 00:18:23 i když máma je Polka,
  tak jsme mluvili česky doma.
• 00:18:26 Byl bych rád,
  kdyby moje děti,
• 00:18:29 až budu mít děti,
  také mluvily česky.
• 00:18:32 Bude to na mojí holce.
• 00:18:34 Když jsem byl hodně malý,
  začal jsem ve škole,
• 00:18:37 tak jsme měli tady, ty děti,
  co byly emigranti,
• 00:18:41 tak mohly mít hodinu češtiny
  po škole.
• 00:18:44 Ve Švédsku jsem učila češtinu
  a slovenštinu a bylo to 40 let.
• 00:18:50 Za tu dobu se vystřídalo u mě
  asi přibližně 230 studentů.
• 00:18:55 Ze začátku měl každý žák
  právo na dvě hodiny.
• 00:18:59 Úroveň českého jazyka byla
  první roky vysoká.
• 00:19:04 Děti uměly moc dobře česky.
• 00:19:07 Později to už bylo slabší,
  ale rodiče se snažili pořád
• 00:19:13 děti stimulovat doma
  k češtině.
• 00:19:22 Na vyučování samozřejmě bylo
  čtení a psaní,
• 00:19:27 ale aby to nebylo jednotvárné
  pro děti,
• 00:19:31 tak jsme vždycky měli čas na to,
  abychom si zahráli
• 00:19:35 nebo jsme si zazpívali,
  někdy jsme se učili lidové tance.
• 00:19:40 Měli jsme se dobře.
• 00:19:42 Často jsme měli české pohádky
  a například tímto způsobem
• 00:19:47 se děti učily vyprávět pohádky,
  takže podle obrázků.
• 00:19:54 MLUVÍ ŠVÉDSKY
• 00:20:00 Jmenuji se Helena Žitná Horňáková
  a bydlím ve Švédsku od roku 1968.
• 00:20:06 Velice mě mrzí, že čeština
  v těch dalších generacích,
• 00:20:10 druhé třetí generace,
  už malinko zaniká.
• 00:20:15 Je to veliká škoda.
• 00:20:17 Hodně z mých studentů žáků
  se stalo známými,
• 00:20:22 nejenom ve Švédsku,
  ale i vůbec ve světě.
• 00:20:27 Vzpomenu Pavlínu Pořízkovou,
  která je známá fotomodelka.
• 00:20:42 Pak samozřejmě Renata Chlumská.
• 00:20:45 MLUVÍ ŠVÉDSKY
• 00:20:50 Ahoj,
  já se jmenuji Renata Chlumská.
• 00:20:53 Moji rodiče emigrovali do Švédska
• 00:20:55 a já jsem se tady narodila
  v roce 1973.
• 00:20:58 Mám dva syny,
  jsou ještě malí.
• 00:21:02 Nejmenšímu je deset měsíců
  a tomu druhému je dva a půl roku,
• 00:21:06 ale já na ně mluvím česky,
  co můžu.
• 00:21:09 Tak já si myslím,
  že já jsem byla první Švédka
• 00:21:13 a první Češka na Mount Everestu,
  ale je mi jedno, co si myslí jiní.
• 00:21:17 Já jsem si myslela,
  že už tam nějaká Češka byla.
• 00:21:21 Tím, že alpinismus je
  tak velký sport v Česku,
• 00:21:24 tak jsem byla úplně tutová,
  že tam nějaká Češka vylezla,
• 00:21:27 že bych byla první Češka,
  o tom jsem ani nepřemýšlela.
• 00:21:30 To mě dneska trošku mrzí, že jsem
  neměla s sebou českou vlajku.
• 00:21:34 A já jsem ani teda neměla
  s sebou švédskou vlajku.
• 00:21:37 Tu mi dala v základním táboře
  jedna jiná expedice.
• 00:21:40 Dneska už tolik nešplhám,
  spíš pádluji,
• 00:21:43 ale pořád si myslím,
  že to je fantastický sport.
• 00:22:02 Jestli se cítím víc Švédka
  nebo Češka?
• 00:22:05 Já se cítím obojí, tím,
  že mám oboje rodiče Čechy.
• 00:22:09 Když jsem v Česku, tak říkám,
  že jsem Švédka.
• 00:22:14 Když jsem ve Švédsku,
  tak říkám, že jsem Češka.
• 00:22:18 Já to vždycky říkám tak:
  V srdci Čech, v hlavě Švéd.
• 00:22:22 Já vždycky budu Čech,
  to mi nikdo nevezme.
• 00:22:27 Osudy dětí.
• 00:22:30 Některé zůstaly ve Švédsku,
  ale většina se jich odstěhovala.
• 00:22:35 Třeba to, co vím, tak jsou
  v Americe, ve Švýcarsku, v Itálii.
• 00:22:45 Z dětí se vrátily do Česka,
  co já si vzpomínám, asi čtyři děti.
• 00:22:52 České děti se cítily určitě
  doma víc ve Švédsku,
• 00:22:57 ale nebylo to tak
  jak u švédských dětí,
• 00:23:01 že chtěly zůstat tady.
• 00:23:04 Je to pravděpodobně proto,
  že se necítily tak doma
• 00:23:08 jak švédské děti,
  a hledaly jinou alternativu
• 00:23:12 a pak se cítily doma
  tam v jiné zemi.
• 00:23:17 Trauma exilu často v první generaci
  není plně zpracované.
• 00:23:22 To, co není zpracováno,
  často bývá přenášeno
• 00:23:26 i do dalších generací,
  to znamená na děti i vnuky.
• 00:23:30 Já si myslím,
  že určitě toto trauma exilu
• 00:23:34 může být přenášeno
  až do třetí generace.
• 00:23:52 Když se čeští emigranti
  po roce 1989 rozhodli vrátit se
• 00:23:58 do starého rodného domova,
  tak musím říci,
• 00:24:03 že opravdu naprostá většina z nich
  nebyla přijata tak, jak očekávala.
• 00:24:09 Hodně lidí říkalo:
  Oni sem lezou se svými rozumy.
• 00:24:14 Ať si tam zůstanou, idioti,
  tak, víš.
• 00:24:17 V prvních okamžicích měli všichni
  takový náhled na nás.
• 00:24:22 Jo, to jsou oni z toho Švédska.
  Oni to tam dostali zadarmo.
• 00:24:26 To jsou ti pracháči
  a takovéhle nějaké.
• 00:24:36 Cítím, že mě hodněkrát v Česku
  chtěli podvést a že si mysleli,
• 00:24:42 že jedu tam s kapsou plnou peněz.
• 00:24:46 Nechtěl jsem se vrátit,
  protože to byl šílený rozdíl pořád.
• 00:24:50 Já jsem více Švédka.
• 00:24:53 A kdyby bylo jenom na mně,
  tak já tuto zemi miluji,
• 00:24:56 já bych tady žila, umřela
  a byla pořád jenom tady.
• 00:24:59 Tady je tak krásně.
• 00:25:01 Dobrá otázka, jestli bych se
  přestěhoval do Česka a mohl.
• 00:25:06 Já myslím, že pro mě by to
  nebyl problém,
• 00:25:10 ale já mám problém v tom,
  že já bych se viděl víc,
• 00:25:13 já nevím, jestli to řeknu
  správně česky,
• 00:25:18 nechtěný v Česku.
• 00:25:41 Skryté titulky: Věra Kotlínová
  Česká televize, 2011