Hilsnerova aféra

Roku 1899 byla v lesíku Březina poblíž městečka Polná zavražděna devatenáctiletá švadlena Anežka Hrůzová. Vyšetřování zločinu bylo vedeno i na tehdejší poměry značně ledabyle, zčásti dokonce protiprávně. Nakonec v policejní síti uvízl místní tulák Leopold Hilsner. Vlastně ho za pachatele označil "hlas lidu" a vyšetřovatelé i soudci veřejnému mínění podlehli. Na konci 19. století, které samo sebe označovalo za věk rozumu, mnozí lidé ještě věřili staré středověké pověře o židovských rituálních vraždách. Silné rasové předsudky ovládaly významnou část tehdejší české společnosti, a tak měl Leopold Hilsner v očích veřejnosti silnou přitěžující okolnost - byl Žid. Byl souzen a odsouzen k smrti na základě předpojatých svědectví. Dokumentární rekonstrukce případu uvádí Hilsnerovu aféru v evropských souvislostech a připomíná Masarykovo statečné angažmá, které však nedokázalo zabránit jednomu z největších justičních omylů našich dějin.