Pražská FAMU bude učit počítačové hry. Vývoj her v Česku vydělá ročně 2,5 miliardy

Přes velké zisky producentů počítačových her je zaměstnání v herním průmyslu špatně placenou prací a trh trápí velká fluktuace. Češi patří k průkopníkům programování počítačových her v někdejším východním bloku. Přestože v 90. letech u nich zůstalo jen málo z původních nadšenců, je dnes Česko mezi vývojáři významnou zemí.

Počítačová hra Mafia II patří k nejúspěšnějším českým hrám
Zdroj: 2K Czech

Od příštího roku by se měl herní design studovat na pražské FAMU. Garanti nového oboru říkají, že počítačové hry mají nepopiratelný kulturní význam, v jehož institucionálním rozpoznání ČR stále zaostává za světem.

Jedním z členů přípravného týmu je Jaroslav Švelch, který působí na Fakultě sociálních věd UK a na univerzitě v Bergenu. Mezi jeho zájmy jsou sociální užití digitálních médií, historie počítačových her a jazykový management v on-line prostředí.

Ve své disertační práci se začal zabývat tuzemskou historií počítačových her od 80. let. Kromě her šířených ze západu v tehdejším Československu vznikaly i původní, veskrze amatérské hry. Vznikaly ve státních podnicích, kde měli programátoři k dispozici velké sálové počítače, nebo v klubech Svazarmu, kde se v 80. letech hodně pracovalo s tehdejšími prvními osobními počítači. Programy se šířily podobně jako samizdat a někdy měly i podobné sdělení.

S dalšími zeměmi východního bloku lze podle Švelcha vývoj srovnat jen těžko. „Polsko bylo relativně liberálnější, fungovalo tam i několik malých firem, které je vyráběly a prodávaly, asi od roku 1986. Byly na podobné technické úrovni jako v Československu,“ řekl.

Výjimkou v sovětském bloku podle něj bylo Maďarsko, kde vznikaly profesionálně vytvářené hry pro západní trh. „Uvědomili si tam, že v Maďarsku je hodně mladých talentovaných programátorů, že by mohli něco vytvářet pro západní trh a přivézt devizy,“ uvedl. Československo bylo podle něj ze všech těchto zemí technicky nejvyspělejší, ale nejméně svobodné. „Možná i kvůli tomu se tu objevily hry, které byly protirežimními protesty,“ doplnil.

Počítačové hry jsou dnes pravděpodobně nejvýznamnější současný kulturní export České republiky. Několik studií vytváří celosvětově populární hry, sbírají ceny, navíc vznikají i další nezávislá studia. Nedá se ale říci, že by úspěchy v 80. letech predikovaly úspěchy v současnosti. „V Maďarsku se herní průmysl po 90. letech téměř rozpadl. Funguje to hodně dobře v Polsku, to je jedním z největších center herního průmyslu v Evropě,“ připomněl Švelch.

Nejznámější čeští autoři počítačových her v tuzemsku se podle něj věnovali hrám i po roce 1989. Většina ale nakonec odešla za lukrativnějším zaměstnáním. „Programovat hry je špatně placená práce i dneska,“ podotkl.

Statistiky v Česku nezná, ale podle švédských údajů je v oboru obrovská fluktuace, práce je spojena s mnoha přesčasy a prvotní nadšení mladých lidí se po pěti či deseti letech neslučuje s rodinou. „Odcházejí, pokud se mezitím nedostanou do vysoké manažerské pozice, ale takových lidí je omezené množství. Ale myslím, že se to určitě zlepšuje, je to mladý průmysl,“ míní Švelch.

Vývoj počítačové hry je specifický, rozdílný třeba od výroby filmu, kde existují ověřené postupy. Pokud během vývoje hry přijde na trh nová konzole, celá hra se přetváří pro ni – což jsou předem nepředpokládané nároky na zaměstnance.

Vývoj videoher v ČR podle odhadů vygeneruje roční obrat kolem 2,5 miliardy korun; v roce 2009 to bylo v Česku a na Slovensku dohromady 1,8 miliardy. V roce 2016 tuzemští vývojáři vydali více než 30 titulů a v zemi funguje až přes 50 vývojářských týmů. V roce 2015 činily světové výdaje na herní software přes 90 miliard dolarů, dvakrát tolik, co vydělal film.