Glyfosát: dobrý sluha, nebo zabiják? Evropa se opět neshodla na zákazu obávaného herbicidu

Experti členských zemí EU se rozhodují, co dělat s glyfosátem. Na konci října se na řešení nedokázali shodnout, jednání neúspěšně pokračovala i ve čtvrtek 9. listopadu. Věc se v některých státech EU stala politickým problémem a například Francie žádá naprostý zákaz látky. Evropská komise původně navrhovala desetiletou obnovu licence, nyní má plán na prodloužení o pět let.

Členské země se na prodloužení licence opět neshodly. Další jednání o kontroverzní otázce by se mohlo uskutečnit ještě do konce listopadu. Půjde zřejmě o poslední příležitost pro prodloužení licence. Ta stávající totiž vyprší v polovině prosince. Proč je vlastně glyfosát tak palčivým problémem?

Je rakovinotvorný?

Jádrem sporu o glyfosát je jeho rakovinotvornost. Zda může vést ke vzniku zhoubných nádorů, se odborníci zatím nedokážou shodnout. Tuto chemickou látku totiž Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny označuje za „pravděpodobně karcinogenní“. Naopak Evropský úřad pro bezpečnost potravin a Evropská agentura pro chemické látky, o jejichž posudky se opírá Evropská komise, považují glyfosát za neškodný. Všechny tyto práce vycházely z desítek let výzkumů, tisícovek různých studií. Látka je aktivní složkou například známého herbicidu Roundup společnosti Monsanto. 

Podle Mezinárodní agentury pro výzkum rakoviny je glyfosát považován za karcinogen skupiny 2A: to znamená, že existují dostatečné důkazy o tom, že způsobuje rakovinu u pokusných zvířat. V případě člověka jsou ovšem existující důkazy karcinogenity považovány pouze za omezené – týkají se vzniku tzv. nehodgkinských lymfomů, tedy specifické rakoviny lymfatického systému.


Skvělý likvidátor plevele změnil zemědělství

Glyfosát je poměrně pozdním vynálezem. Objevil ho až roku 1970 chemik John E. Franz, na trh se přípravek dostal o čtyři roky později. Pro své skvělé vlastnosti se velice rychle rozšířil, přispělo k tomu zejména genetické inženýrství. Monsanto totiž vyvinulo plodiny, které jsou vůči glyfosátu odolné, díky čemuž mohou farmáři ničit plevele, ale na jejich kukuřici nebo sóju to nemá žádný negativní dopad. Roku 2007 se stal glyfosát vůbec nejpoužívanějším herbicidem na světě, od té doby se jeho používání stále zrychluje. Nejvíce rozšířený je ve Spojených státech, v Evropě proti němu v poslední době sílí odpor.

Glyfosát umí blokovat jeden důležitý enzym, bez něhož nejsou rostliny schopné přežívat. Zvířata mají zcela jiný druh metabolismu, takže na ně má tato látka mnohem menší účinek.
Rostliny, na něž je aplikován, začínají vadnout už po sedmi dnech, umírají asi po dvou týdnech.

Glyfosát v lidském těle

Stopy glyfosátu má v těle šest z deseti Čechů, v Evropě byl výskyt 45 procent. Ukázala to studie z 18 evropských států, kterou představilo už roku 2013 Hnutí Duha a na níž spolupracovala ekologická organizace Přátelé Země. Tato studie však byla velmi neprůkazná svým rozsahem, v Česku bylo na glyfosát testováno jen deset lidí, celkově v Evropě 184. Nemá tedy velký význam, nicméně její závěry jsou často citované – a také to ukazuje, jak citlivý a zpolitizovaný problém to je.

 

Užívání glyfosátu v USA
Zdroj: Wikimedia Commmons

„Množství glyfosátu, která byla v moči českých dobrovolníků nalezena, nepřekračují současná oficiální hygienická doporučení. Podle nezávislé vědecké studie z roku 2012 je však bezpečná denní dávka dvanáctkrát nižší, než je oficiálně tolerovaná,“ upozornili tehdy aktivisté. 

Negativní dopady?

Glyfosát může podle různých studií ohrozit vývoj lidského plodu, zvyšuje riziko genetických mutací a rakoviny. Protože se ale z těla dostane už po týdnu, je jeho přímý vliv na lidské zdraví těžko prokazatelný. Kromě potenciálních rakovinotvorných účinků může glyfosát narušovat hormonální soustavu, být toxický pro lidské buňky a proniknout z těla matky do plodu. Existuje velké množství studií (v současné době již přes 60), které se genotoxickým efektem glyfosátu zabývaly – žádná však nenašla nic znepokojujícího.

 

„Glyfosát se u nás naprosto zbytečně nadužívá k účelům, kde by vůbec nebyl třeba,“ varuje přesto Vojtěch Kotecký z Hnutí Duha. „Stát musí tuto situaci řešit. Měl by pomáhat zemědělcům i ostatním uživatelům zavést metody a najít alternativy, které sníží nadměrné plýtvání chemikáliemi,“ dodal.

Glyfosát v německém pivu

Mnichovský institut pro životní prostředí, což je nevládní organizace zaměřená na boj proti geneticky modifikovaným potravinám, letos oznámil, že stopy glyfosátu obsahují také nejprodávanější německá piva. 

Podle institutu se herbicid objevil ve všech 14 nejprodávanějších pivech na německém trhu. Největší koncentrace byla ve výrobcích pivovaru Hasseröder, kde dosahovala 29,74 mikrogramu na litr, nejnižší u produkce pivovaru Augustiner, kde koncentrace byla 0,46 μg. Pro pitnou vodu je přitom maximální hranice pro přítomnost glyfosátu 0,1 mikrogramu na litr, pro pivo žádná norma stanovena není.

3D model glyfosátu
Zdroj: Wikimedia Commmons

Podle institutu se mohl glyfosát dostat do piva z ječmene, pšenice nebo chmelu, které byly herbicidem ošetřeny. To považují za pravděpodobné i německé úřady. Ty také uvedly, že i přes přítomnost herbicidu nehrozí konzumentům piva žádné nebezpečí. „Aby člověk přijal takové množství glyfosátu, které by mělo vliv na jeho zdraví, musel by za jeden den vypít 1000 litrů piva,“ uvedl Spolkový úřad pro vyhodnocování rizik.

Glyfosát a příroda

Glyfosátu se také přisuzují zásadní negativní účinky na přírodu. Několik nezávislých studií nedávno upozornilo na to, že nadužívání herbicidů, jako je právě glyfosát, má vliv na zvyšování odolnosti plevelů.

Ve Spojených státech se totiž masově pěstují geneticky modifikované potraviny – u kukuřice i sóji už tvoří asi 80 procent produkce. V kukuřici se upravují dva geny: jeden zabíjí hmyz, který kukuřici pozře, druhý dává kukuřici odolnost právě vůči glyfosátu. Sója je přitom modifikovaná pouze proti glyfosátu.

V nedávné studii vědců z University of Virginia se ukázalo, že farmáři, kteří pěstují geneticky modifikovanou sóju, zvýšili množství herbicidů o 28 procent. Podle biologů se to dá přičítat především faktu, že plevele si proti glyfosátu vybudovaly rezistenci. S tím jak se tato herbicidní látka šířila, se s ní různé druhy plevelů setkávaly stále častěji a naučily se jí tedy lépe odolávat. Ve výsledku tedy farmáři zpočátku používali herbicidů méně, ale později museli přejít na výrazně vyšší množství. Na pole se tak zásluhou glyfosátu dostávají stále silnější koktejly chemických přípravků, které mají negativní dopad na rostliny, zvířata, vodu i půdu.

Čím nahradit glyfosát? Náhrada není

„V minulosti se stalo, že když se jedna látka zakázala, tak zemědělci ji nahrazovali například mixem či kombinací dvou či tří jiných látek, takže v praxi to přineslo spíše zhoršení stavu životního prostředí,“ popsal problém náhrady glyfosátu ministr zemědělství Marian Jurečka. Podle Jurečky je zákaz ze dne na den z mnoha důvodů problematický, je však možné používání látky výrazně omezit. V Česku jeho spotřeba za posledních šest let klesla, podle ministra o 30 procent. To potvrzuje i Zemědělský svaz ČR: „Zatímco v roce 2012 se u nás spotřebovalo přes milion litrů glyfosátu, dnes jde o necelých sedm set tisíc litrů. Snižování spotřeby pesticidů přináší nové moderní technologie,“ uvádí.

„Dostali jsme se v EU na druhé místo v ekologickém zemědělství a říkáme, že je třeba rozvíjet nové technologie, například precizní zemědělství, kdy díky satelitním systémům a GPS navigaci jsme schopni snižovat pesticidní zátěž, aplikovat je přesně,“ uvedl ministr.

Náhrada glyfosátu je obtížná i podle Josefa Soukupa z Fakulty agrobiologie. V rozhovoru pro Českou televizi uvedl, že vývoj podobné látky je nesmírně nákladný, cena výzkumu se pohybuje v miliardách. Glyfosát je podle něj velmi bezpečným přípravkem, přesto se vědci pokoušejí najít ještě méně škodlivé přípravky; testování však musí vzít v úvahu dlouhodobé následky takové chemické látky, takže výzkum může trvat i dlouhá desetiletí. „V současné době nemáme jinou šanci, než provozovat zemědělství s těmito látkami,“ dodal Soukup.