Za epidemii lepry ve středověku mohly zrzavé veverky, dokazuje výzkum

Vědci našli důkaz, že středověká poptávka po kožíšcích a mase veverek mohla výrazně přispět k šíření epidemie lepry.

Zdroj: Wikimedia Commmons Autor: Pawel Ryszawa

Asi před tisíci lety žila ve východoanglickém hrabství Suffolk žena, jejíž jméno nám dějiny nezachovaly. Zemřela nějakou dobu před invazí Normanů. Trpěla stejným kmenem lepry, který postihoval mnoho dalších lidí v této oblasti v pozdějším období a také byl nalezen na kostrách v Dánsku a Švédsku. A současně je velmi blízce příbuzný lepře, která dodnes postihuje veverky ve Velké Británii.

Lepra byla jednou z nejobávanějších nemocí středověké Evropy, česky se jí říkalo malomocenství. Způsobují ji infekční bakterie Mycobatecterium leprae, které nejčastěji útočí na chladnější části těla. Až na kožní formu není nijak výjimečně nakažlivá, pokud ale propukne, může mít závažné důsledky – způsobuje znetvořeniny na končetinách i na tváři. Právě z tohoto důvodu byla lepra ve středověku tak obávaná.

Bakterie lepry
Zdroj: Wikimedia Commons
Autor: US Department of Health and Human Services

Oběti nemoci byly vyháněny do leprosárií a společnost se jich stranila. Zda to bylo i případem ženy nalezené v Hoxne, není jasné. Jisté ale je, že měla na hlavě několik poškození způsobených leprou, včetně zničeného nosu. Podle analýzy musely být následky těchto poškození značné – žena měla s velkou pravděpodobností léze na obličeji a poškozené nervy na rukách i nohách.

Stopy po bakterii

Tým expertů z Cambridgeské univerzity vedený Sarah Inskipovou úspěšně analyzoval DNA z lebky této ženy, kde se opravdu podařilo najít stopy po bakterii, která lepru způsobuje. Radiokarbonová metoda datování pak prozradila, že žena žila zřejmě v době mezi roky 885–1015.

Podrobnější výzkum bakterie popsal, že šlo o stejný kmen, kterým byl postižený jiný muž ve stejné oblasti, ale který žil o staletí dříve. Vědci se domnívají, že tento kmen byl pro danou oblast typický, nikde jinde v Anglii se nevyskytoval.

Ukázka projevů lepry
Zdroj: Wikimedia Commmons
Autor: Norman Purvis Walke

Vědci uvažují o tom, že se do jihovýchodní Anglie dostal díky obchodu s vikingy. Ti převáželi mimo jiné červené veverky, jejichž maso se v té době považovalo za lahůdku a jejichž kožíšky sloužily jako oblíbená ozdoba ženských šatů. Právě v oblasti, kde byla nalezená výše popsaná žena, byly přístavy, kudy do Anglie proudil obchod z Dánska a Švédska. Červené veverky, které dodnes žijí na ostrově Brownsea, jsou postižené leprou dodnes, způsobuje u nich podobné problémy jako u lidí.

Lepra je v současnosti na rozdíl od minulosti poměrně snadno léčitelná, pokud je odhalena brzy. Prvním znakem onemocnění je většinou vyrážka doprovázená ztrátou citu v postižené části pokožky. Bez léčení může lepra způsobit vážné poškození nervů, ochrnutí a znetvoření prstů u rukou a nohou. Na rozdíl od rozšířené představy ale nezpůsobuje odpadávání končetin.

Červená veverka
Zdroj: Wikimedia Commmons

Zvířat, která přenášejí lepru na člověka, je podle posledních výzkumů více, naposledy se to ukázalo u pásovců. Roku 2011 to potvrdila analýza DNA, která u těchto zvířat chycených na jihu Spojených států zjistila stejné kmeny bakterie způsobující lepru jako u pacientů z regionu léčících se s touto chorobou. „Kmeny jsou geneticky identické. Jde tak o jasné biologické pojítko mezi nákazami u lidí a u zvířat,“ uvedl tehdy lékař Richard Truman, který pracuje pro americký federální program zaměřený na léčbu lepry a který vedl mezinárodní tým výzkumníků pracujících na studii.