Led ve vesmíru teče jako med a bublá jako šampaňské

Nový výzkum naznačuje, že základní stavební kameny života mohly vznikat v hlubokém vesmíru.

Mlhovina Carina
Zdroj: ESO, the European Southern Observatory

Led ve vesmíru se chová úplně jinak než na Zemi. Když fyzici v simulaci ozářili vesmírný led imitací světla hvězd, dělal bublinky jako šampaňské. Pokud by se to stalo ve vesmíru, mohlo by to podle nové studie pomoci tomu, aby na okraji mladých planetárních systémů vznikaly organické molekuly – tedy základní stavební kameny potřebné pro vznik života.

Tento experiment tak zkoumal nejen vlastnosti ledu v mezihvězdném prostoru, ale také samotné počátky života ve vesmíru.

Autory tohoto experimentu i vědecké studie, která z něj vzešla, jsou členové týmu kolem profesora Shoga Tachibany z Hokkaido University v Saporu.

Pro pokus zkombinovali vodu, metanol a amoniak, které se všechny nacházejí v kometách a mezihvězdných oblacích, kde vznikají hvězdy. A to při teplotách mezi ‒263° Celsia a ‒258° C. Tento nově vzniklý led pak astrofyzici vystavili ultrafialovým paprskům, aby tím napodobili světlo mladé hvězdy.

Když se led vystavil teplotě ‒213° C, praskal podobně jako známý pevný led. Ale když byl jen o pět stupňů teplejší, začaly se v něm objevovat bublinky – vznikaly a praskaly až do doby, než teplota dosáhla hranice ‒123° C. Pak se led zase vrátil do stabilní formy a normálně vytvářel krystaly.

„Byli jsme tak překvapení, když jsme poprvé uviděli bublání ledu při opravdu nízkých teplotách,“ uvedl Tachibana. Jeho tým o experimentu informoval na konci září v odborném časopise Science Advances.

Základy života?

Další experimenty ukázaly, že v ledu s menším podílem metanolu a amoniaku se objevuje méně bublinek. V ledu, na který nedopadalo žádné ultrafialové světlo, pak bublinky nevznikaly vůbec.

Analýzy prokázaly existenci vodíku během ozařování – to naznačuje, že právě on vytváří bublinky. Zřejmě vzniká tak, že záření rozbilo molekuly metanu a amoniaku. „Je to jako bublinky v šampaňském,“ popsal Tachibana. „S jedinou výjimkou – bublinky v sektu jsou oxid uhličitý, ty ve vesmírném ledu jsou z vodíku.“

Zajímavé bylo i to, že ozářený led měl i další vlastnost kapaliny: mezi teplotami ‒185° C a ‒161° C tekl podobně jako zmražený med, a to přesto, že byl hodně pod teplotou tání.


Tekuté prostředí je ideální pro vznik života – může „nakopnout“ chemické procesy, které k němu vedou. Už roku 2016 tým kolem fyzičky Cornelie Meinertové popsal, že ozářený led formuje mnoho molekul zásadních pro život; především ribózu, což je monosacharid, který tvoří základ RNA. Během tohoto výzkumu ještě existovala možnost, že šlo jen o znečištění vzorků, nová studie to ale vyvrací.