Slavný vikinský nájezdník byl žena, ukázal archeologický průzkum

Nový archeologický průzkum dokázal, že mezi vikingy byly i ženy. Válka nebyla u těchto nájezdníků jen aktivitou pro muže – zní závěr vědců.

Vědci znovu podrobně studovali jeden z nejlépe zachovaných hrobů z doby vikingů – známé pohřebiště ve švédském městě Birka. Bylo objevené roku 1880 a obsahovalo pozůstatky válečníka, i po smrti po zuby ozbrojeného. V hrobě s ním byl nejen meč a šípy s hroty uzpůsobenými pro prorážení zbroje, ale také dva koně. Mezi dalšími artefakty byla například i desková hra včetně figurek.

Některé morfologické rysy na mrtvém těle od počátku naznačovaly, že by se mohlo jednat o ženu, ale protože šlo po celé století o pravzor toho, jak by měl vlastně hrob vikinga vypadat, automaticky se počítalo s tím, že jde o tělo muže.

Žena, která velela mužům

Jenže nový výzkum pomocí genetiky ukazuje, že to byl omyl: DNA odebraná z kostry jednoznačně prokazuje, že nešlo o atypicky stavěného muže, ale o ženu. DNA totiž neobsahovala žádný chromozom Y – který musí mít každý muž. „Jde o první jednoznačný důkaz, že existovaly i vikinské válečnice,“ uvedl profesor Mattias Jakobsson z univerzity v Uppsale, který se na výzkumu podílel. Analýza izotopů dále potvrdila, že „válečník“ žil velmi potulným způsobem života, což přesně odpovídá tomu, co víme o vikinských nájezdnících.

„Figurky a hra naznačují, že byla velitelkou – tedy někým, kdo byl dobře obeznámený s taktikou a strategií a byl schopný vést jednotky do boje. Nestudovali jsme tady žádnou mytologickou valkýru ze severských legend, ale reálného vojenského vůdce, který byl ženského pohlaví,“ uvedla Charlotte Hedenstierna-Jonsonová ze Stockholmské univerzity, která studii vedla.

Doposud žádný takový fyzický důkaz neexistoval. „Písemné prameny sice občas ženské válečnice zmiňují, ale toto je první případ, kdy jsme našli přesvědčivý archeologický doklad pro jejich existenci,“ dodal profesor Neil Price z Uppsaly.

Kdo byli vikingové?

  • Vikingové = původně námořní lupiči; v odborné etnologické literatuře byl vysloven názor, že vikingové nikdy nebylo etnografické (kmenové) pojmenování, nýbrž jen obecné pojmenování jistého typu germánských bojovníků.
  • (Pravidla českého pravopisu)

Kdo byli vikingové, naznačuje už to, že je častěji píšeme s malým písmenem. Za vikingy se dnes neoznačují lidé patřící k nějakému konkrétnímu etniku, ale spíše jako „skandinávští mořeplavci, kteří vyráželi na loupeživé výpravy“.

Vydávali se na ně už od 8. století, vpadli do Británie, Francie, ale dostali do i do Středozemního moře nebo na území dnešního Ruska. Později se dostali i na Faerské ostrovy, na Island a do Grónska. Odtamtud se potom vydali do dnešní Ameriky; vedeni náčelníkem Leifem Erikssonem byli norští vikingové okolo roku 985 prvními Evropany v Americe.