Vědci našli pozoruhodný důkaz o shodném vývoji pravěkých plesiosaurů a velryb.
Křivozubý plesiosaurus upozornil na pozoruhodnou shodu v evoluci
Roku 1984 učinili dva texaští paleontologové fantastický objev: našli tehdy fosilii lebky zvířete, které nikdo předtím neviděl. Byl to na první pohled plesiosaurus – tedy zvíře, které zná věda od 17. století – ale tento byl výjimečný. Dostal jméno Morturneria. To je ovšem teprve začátek příběhu: o 33 let později stejný vědec zjistil o tomto zvířeti něco, co pomáhá našemu chápání evoluční teorie.
Před 65 miliony lety žily v pozemských oceánech stejná zvířata jako nyní – ryby, žraloci, kril, hlavonožci. A všechna tato zvířata byla lovena největšími predátory, jako byli právě plesiosauři. Ti vymřeli přibližně ve stejnou dobu jako jejich příbuzní, suchozemští dinosauři.
Morturneria
„Plesiosaurům se často říká mořská monstra,“ popsal objevitel zvířete paleontolog Sankar Chatterjeeh. „Byli velcí, měřili až 18 metrů, byli skvělí plavci a byli na vrcholu potravního řetězce. Přestože dinosaury zná každý, o plesiosaurech, kteří vládli oceánům stejně jako dinosauři pevnině, se toho ví méně. Přitom dominovali mořím od Arktidy po Antarktidu.“
Měli široká, plochá těla a krátký ocas, čtyři dlouhé ploutve, které používali pro jakési „veslování“ vodou, dlouhé krky a velmi ostré zuby. Právě podle plesiosaurů vznikla podoba populární „lochnesky“, tedy tvora, který by měl žít ve skotském jezeře Loch Ness. Jejich zuby jsou kuželovité, robustní a ideální pro zabíjení velkých zvířat.
Zuby jako křivé jehly
Jenže Morturneria měla zuby jiné – delší, užší a jemné. Už roku 1984 Chatterjeeh popsal hypotézu, že by mohly sloužit jako jakási past, podobná té, jakou využívají k lapání kořisti masožravé květiny: v ní by mohly uvíznout menší rybky nebo krabi. Je tedy možné, že šlo o výjimečný druh plesiosaura. Ale proč se tak od svých příbuzných odlišoval?
Nyní se vědci pokusili tuto hypotézu ověřit – a tak mezinárodní tým zuby Morturneria detailně prostudoval. Výzkum ukázal, že šlo opravdu o zcela jedinečného tvora. Z jeho rekonstrukce vyplynulo, že měl velkou kulatou hlavu a zuby z ní vyčnívaly pod zcela „špatnými úhly“. Vůbec se nedotýkaly, tak jako u jiných druhů plesiosarů. Ale o to lépe mohly fungovat jako past.
„Když se jeho čelisti sevřely, tak zuby z horní a dolní čelisti vytvořily funkční past,“ uvedl Chatterjeeh. „Když tohle zvíře chtělo spolknout hromadu krevetek, jen pak stisklo čelisti – tím sice vytlačilo z tlamy vodu, ale kril zůstal uvnitř a zvíře ho mohlo sežvýkat a spolknout.“
Kvůli tomu ovšem nebyl schopný lovit větší kořist, jako například ryby – ty byly oblíbenou potravou jiných druhů plesiosaurů. Vědci tedy dospěli k názoru, že se tento tvor živil filtrační metodou – velmi podobně jako dnešní velryby.
Pro vědce je tento případ fascinující ukázkou podobné evoluce u kytovců a u plesiosaurů – u obou druhů zvířat docházelo k přizpůsobování se stejné kořisti.