Čeští vědci objevili nový minerál. Dostal jméno „staročeskéit“

Národní muzeum ve středu oznámilo, že svět uznal úspěch českých vědců, kteří našli a popsali zatím neznámý druh minerálu. 

Na haldách historických dolů na Kaňku v kutnohorském rudním revíru našel Richard Pažout z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze úlomky křemenné žiloviny s neznámým minerálem.

Po chemických analýzách mineralogové z Národního muzea zjistili, že se jedná o zcela nový minerální druh. Zpracovali podrobný návrh a předložili jej k odbornému posouzení více než dvacetičlenné Mezinárodní komisi pro nové minerály, nomenklaturu a klasifikaci (IMA).

V únoru návrh komise schválila a přijala i na první pohled trochu zvláštní název staročeskéit. Ten odráží místo výskytu minerálu v historickém staročeském pásmu, ve kterém se těžila ruda od středověku až do 20. století.

„Po chemické stránce jde o vzácný sulfid stříbra a olova se zastoupením antimonu a bismutu. Právě zastoupení těchto dvou prvků v poměru zhruba 1:1 je to, co dělá staročeskéit odlišným a zvláštním od dosud známých minerálních druhů,“ uvádí mineralog a ředitel Přírodovědeckého muzea Národního muzea Ivo Macek.

Vadily háčky a čárky

Při schvalování nového minerálu se však objevily i drobné překážky. Ačkoliv pravidla komise hovoří o respektování původních zeměpisných a osobních jmen, při schvalování Mezinárodní mineralogickou komisí se vyskytlo ohledně názvu staročeskéit nesouhlasné stanovisko od reprezentantů dvou zemí, kterým vadily české háčky a čárky. Nakonec však byl navrhovaný název uznán.

Mezinárodní mineralogická komise ročně schválí z celého světa pouhých pár desítek nových minerálních druhů, proto je tento opravdu unikátní a odráží vysokou kvalitu výzkumu českých vědců.

Co o něm víme?

Staročeskéit byl nalezen v podobě kovově lesklých zrn o velikosti jen do půl milimetru, a pouhým okem je velmi těžko rozpoznatelný od jemu podobných minerálů. Proto teprve až nález většího množství vzorků umožnil podrobnější výzkum. Určit a sledovat ho tak prakticky lze jen pomocí speciálních přístrojů – rudního mikroskopu a elektronové mikrosondy, která umožňuje zjistit i jeho chemické složení v nepatrné ploše setiny milimetru.

Úplný popis minerálu se později objevil v renomovaném zahraničním odborném časopise – tak, aby byly splněny všechny podmínky k uznání nového druhu. Typový vzorek se nyní nachází ve sbírkách Mineralogicko-petrologického oddělení Národního muzea.