Oceán u Kanárských ostrovů se změnil v Rudé moře. Přemnožené sinice jsou rizikem

Návštěvníky Kanárských ostrovů může v těchto dnech na vyhlášených místních plážích překvapit odpudivá barva moře. Kvůli vysokým teplotám vody se zde rozbujely sinice, které ji barví do hnědozelených a hnědočervených odstínů. Pohyb v takovéto vodě může škodit pokožce.

Pro Kanárské ostrovy jde o doposud neznámý jev. Sinice Trichodesmium erythraeum se začala u ostrova Tenerife objevovat už v červnu, nyní se však dostává i k plážím ostrova Gran Canaria. Odborníci oslovení místní televizí stejně jako agenturou AFP varují před dopady na lidskou pokožku.

/*json*/{"map":{"lat":28.042894733013334,"lng":-20.0225830234375,"zoom":4,"mapTypeId":"roadmap"},"markers":[],"polylines":[],"circles":[],"polygons":[],"rectangles":[]}/*json*/

Řasy „obsahují toxin, který může vyvolat exémy, je proto potřeba vyhýbat se kontaktu s nimi,“ citovala AFP úředníka zodpovědného za veřejné zdraví Josého Juana Alemána. „Nebylo však potřebné zavírat pláže,“ dodal Aleman. AFP upozorňuje na to, že v posledních týdnech se tak v několika případech stalo. Zdali to bylo pouze kvůli sinicím, není jasné.

Výskyt sinic způsobily dlouhodobě vysoké teploty vody a také zvýšený přísun železa, které je pro tyto mikroorganismy klíčovou živinou. Podle expertů může souviset také s menší intenzitou mořských proudů obvykle přispívajících k cirkulaci vody u souostroví.

Do vod Atlantiku jej přivál vítr od Sahary s vysokým obsahem prachu. Zmiňovaný druh sinic dokáže v době kvetení utvářet dlouhé řetězce, které jsou viditelné i na satelitních snímcích Země. Nyní se objevují také u břehů oblíbeného španělského letoviska.

Pro souostroví poblíž Afriky platí na nejbližší dny také varování kvůli vysokým teplotám a zvýšenému riziku lesních požárů. Očekávají se teploty kolem 38 stupňů Celsia, místy by mohly překročit i čtyřicítku.

Čím jsou nebezpečné sinice

Koupání ve vodě znečištěné sinicemi může podle primáře Očního centra Praha Radana Zugara způsobit alergický zánět očí, takže svědí a pálí, někdy zarudnou a zvýšeně slzí. Pokud taková voda citlivé oko zasáhne, jako první pomoc radí primář vypláchnout ho čistou vodou, ještě lépe borovou vodou nebo speciálními dezinfekčními očními kapkami. V případě přetrvávajících obtíží je nutno navštívit lékaře.

Sinice jako problém i naděje pro lidstvo

Sinice sice představují v mnoha ohledech riziko, řada jejich vlastností ale také naznačuje, že by mohly lidstvu hodně pomoci. Výhodné je zejména to, jak rychle se dokáží množit  a jak málo jim k tomu stačí. V posledních letech se významně experimentuje se získáváním paliv ze sinic, ale také se uvažuje o tom, že by se mohly stát zdrojem potravy.

O sladkovodní sinici nazývané Spirulina se hovoří jako o potravině, která je v přírodě nejbohatší na živiny po mateřském mléku. Cyanobacteria, pojmenovaná modrá řasa, se stává součástí jídelníčku zbohatlíků, ale mohla by pomoci v řešení problémů s podvýživou v Africe. Spirulina existuje už miliardou let, ale teprve v 60. letech ji objevil belgický botanik Jean Léonard. Nebylo mu jasné, proč je na tom jeden kmen žijící u Čadského jezera lépe než kmeny jiné. Pak zjistil, že ti, jimž se daří, pojídají spirulinu, která volně roste ve vodách jezera.

Spirulina
Zdroj: Wikimedia Commons
Autor: Music4thekids, CC BY-SA 3.0

V roce 1974 OSN spirulinu označila za potravinu budoucnosti. Spirulina je totiž jakýmsi koncentrátem proteinů (65 procent), železa, betakarotenu a vitaminů skupiny B, E a K. Podle jednoho z jejích propagátorů, doktora Jeana Dupira jde o superpotravinu, i když její příznivé účinky na lidské zdraví nejsou prozatím vědecky prokázány.

V západních zemích ji mají v oblibě vegetariáni a sportovci. Prodává se v podobě pilulek určených k polykání nebo ve formě malých sušených zrnek, která se mohou sypat na salát nebo do džusů. Doporučuje se jedna kávová lžička denně. Měsíční dávka stojí v západních zemích kolem 15 eur (asi 400 Kč). 

Spirulina volně roste v mírně slaných jezerech v tropických zemích. Je tedy snadné vytvořit pro ni přirozené prostředí v nádrži, protože jí stačí teplo a světlo. Největšími producenty spiruliny jsou Čína a Kalifornie. Sinice se tam vyrábějí průmyslově a suší se za vysoké teploty, která může zhoršit její vlastnosti.

Každoročně se jich vyprodukuje na 5000 tun, jezera v Čadu přitom dodávají asi 400 tun ročně. Ve Francii produkuje už deset let spirulinu stovka malých výrobců. Jde o unikátní projekt, který se pozvolna šíří do Španělska a do Itálie a zajímá rozvojové země, kde by se sinice mohla stát zbraní v boji proti chronické podvýživě. Švýcarská nevládní organizace Antenna Technologies převzala technické vybavení z Francie a založila farmy v Kambodži, Laosu, Togu a v Mali.

Rozvoj produkce v širším měřítku - zatím je na africkém kontinentu jen padesátka farem - naráží na dva problémy. Především jde o to, aby lidé spirulinu přijali jako součást stravy. Sinice zelené barvy křupe v zubech a ne každému se líbí, zvláště kvůli svému zápachu.