Astronomové našli nejdrobnější hvězdu ve známém vesmíru. Je menší než Jupiter

Vědci z univerzity v Cambridgi oznámili, že objevili hvězdu, jejíž rozměry jsou bizarně malé. Přestože je jen o fous větší než planeta Saturn, přitažlivost na jejím povrchu je třistakrát větší než na Zemi.

Hvězda EBLM J0555-57Ab
Zdroj: Astronomy & Astrophysics

Podle studie, kterou objevitelé hvězdy zveřejnili, je tak malá, jak jen hvězda teoreticky drobná může být – ještě menším rozměrům pak brání fyzikální zákony. Je to dostatečná velikost na to, aby ještě mohla probíhat fúze v jejím jádru. Pokud by byla ještě menší, nemohlo by k tomuto procesu docházet.

Nově objevená hvězda leží asi 600 světelných let daleko od Země; je součástí binárního systému. Vědci ji odhalili, když přecházela před svým větším partnerem v systému. Dostala jméno EBLM J0555-57Ab, uvádí její objevitelé v článku vydaném v odborném časopise Astronomy & Astrophysics.

„Náš objev ukazuje, jak drobné mohou hvězdy být,“ popisuje Alexander Boetticher, jeden jejích z objevitelů. „Kdyby tato hvězda vznikla jen s trošku menší hmotností, nemohla by v ní už termojaderná fúze probíhat dlouhodobě, takže hvězda by se změnila na hnědého trpaslíka.“

Malá, chladná, nenápadná

Hvězdu objevili astronomové v rámci experimentu WASP, jehož cílem je nacházet ve vesmíru neznámá tělesa. „Tato hvězda je menší a zřejmě i chladnější než mnoho exoplanet typu plynný obr, které jsme už popsali,“ uvedl Boetticher. „Najít tento typ hvězd je nesmírně složité, paradoxně dokonce náročnější než objevit exoplanetu. Odhalili jsme ji pomocí přístrojů, jimiž hledáme planety.“

Hmotnost hvězdy EBLM J0555-57Ab je přibližně stejná jako u hvězdy TRAPPIST-1, ale její velikost je asi o třicet procent menší. „Takové menší hvězdy představují ideální podmínky pro objev planet podobných Zemi, i pro dálkové zkoumání jejich atmosféry,“ prohlásil spoluautor studie Amaury Triaud. „Ale než se vrhneme na výzkum samotných planet, musíme nejprve porozumět jejich hvězdám, to je zcela klíčové.“

Tento typ hvězd, tedy o velikosti menší než 20 procent našeho Slunce, je ve vesmíru zdaleka nejpočetnější, ale zatím vědci příliš nerozumí tomu, jak fungují – kvůli jejich nevýraznému jasu se špatně hledají.