Asteroidy mohou lidstvo vymazat přes noc, připomíná výročí Tunguské události

Dnes je to přesně 109 let od nejničivějšího výbuchu asteroidu v moderních dějinách. Takzvaná Tunguská exploze pokácela v roce 1908 nad centrální Sibiří odhadem 60 milionů stromů. Přestože síla exploze mohla odpovídat až 185 atomovým bombám z Hirošimy, na Zemi se nikdy nepodařilo najít ani jeden úlomek meteoritu ani kráter.

Střety planety Země s různými kosmickými tělesy jsou každodenní rutinou – naprostá většina těles však končí svou pouť v atmosféře. Pouze ty hmotnější dosáhnou zemského povrchu a mohou zničit města, státy dokonce i život na planetě. Tunguský meteorit, který explodoval nad Sibiří, je asi takovou nejznámější kolizí. Od události, která si jen díky šťastné náhodě zřejmě nevyžádala lidské oběti, uplyne 109 let a dodnes nad ní „visí“ spousta otazníků.

Video Den asteroidů
video

Den asteroidů

Mimořádně silný výbuch tělesa, o jehož povaze dosud nepanuje mezi vědci shoda, zazněl 30. června 1908 přibližně v 7:15 místního času nad prakticky neobydlenou částí tajgy u sibiřské řeky Podkamennaja Tunguska v Krasnojarské oblasti. Příčina exploze se nejčastěji připisuje pádu meteoritu a jeho výbuchu ve výšce asi pět až deset kilometrů nad zemským povrchem.

Tisíc kilometrů hluku

Exploze, která zhruba na 2000 kilometrech čtverečních vyvrátila a přelámala kolem 60 milionů stromů, byla slyšet do vzdálenosti 1000 kilometrů a zaznamenaly ji stanice sledující zemětřesení po celém světě. Tlaková vlna vytvořená v ovzduší obletěla dvakrát zeměkouli. Několik následujících nocí byla pak noční obloha i v Evropě údajně podivně světlá a jevy podobné polární záři byly pozorovatelné i ve střední Evropě.

Co nad Sibiří skutečně explodovalo, není dodnes zcela objasněno. Většina astronomů se dělí na přívržence meteoritu a přívržence komety. V roce 1978 například slovenský astronom Ľubor Kresák přišel s myšlenkou, že oním tělesem byl kus Enckeovy komety.

Čas od času se ale objeví i exotičtější hypotézy. Jako například výbuch přírodního plynu, miniaturní černá díra, kus antihmoty či kulový blesk. Záhadologové hovoří o havárii kosmické lodi či laserovém paprsku ze souhvězdí Labutě.

Příznivci meteoritu mají největší problém s tím, že se nenašly zbytky tělesa ani kráter. Do místa katastrofy dorazila první expedice vedená Leonidem Kulikem až roku 1927. Ale ani jí, ani jejím četným následovníkům se dosud nepodařilo prokázat nic, co by svědčilo o dopadu kosmického tělesa na Zemi. Loni v červnu sice italský vědec Lucas Gasperini oznámil, že objevil jezero (Čeko), které může být hledaným kráterem vyhloubeným dopadem vesmírného tělesa, hypotéza ale zatím nebyla potvrzena.

Zastánci meteoritu proto tvrdí, že nad Sibiří přeletěl chondrit, kamenný meteorit s křehčí strukturou, a proto se z něj – na rozdíl například od meteoritů, které jsou z železa a niklu – nenašly trosky ani kráter.

Jistota ale nepanuje ani u velikosti tělesa, které nad tajgou explodovalo. Dle rozsahu škod vědci nejčastěji předpokládali, že meteorit měřil v průměru asi 50 metrů a sílu jeho exploze odhadovali na deset až 20 megatun TNT – tedy asi tisíckrát silnější než hirošimská atomové bomba. Dle simulací, které loni vytvořil americký fyzik Mark Boslough, mohl ale takovou zkázu způsobil meteorit o průměru asi jen 30 metrů.

Tato hypotéza je značně znepokojující, neboť naznačuje že zkázu tak obrovských rozměrů mohou způsobit i poměrně malá tělesa, kterých je ve sluneční soustavě obrovské množství, a vědci je navíc nedokážou včas zpozorovat.

Minulost…

V minulosti se ale Země střetla i s mnohem hmotnějšími tělesy, než bylo to, které explodovalo nad Sibiří. Dokazují to četné impaktní krátery na jejím povrchu. Tím zřejmě nejznámějším je kráter Barringerův v Arizoně, jehož průměr činí 1,2 kilometru a vznikl před 50 000 lety. Ničivé následky měl i dopad vesmírného tělesa před 65 miliony let, který vyhloubil kráter Chicxulub na poloostrově Yucatán v Mexiku a zřejmě zapříčinil vyhynutí dinosaurů. Bavorský kráter Ries (o průměru asi 24 kilometrů) má zase na svědomí těleso, které na Zemi dopadlo před 15 miliony let. Hornina na povrchu se roztavila, vylétla do vzduchu a spadla do dnešních jižních Čech. Nyní ji nacházíme v podobě vltavínů.

 … a budoucnost

Podle NASA vletí do atmosféry Země každý den 100 tun kosmického materiálu – většinou je to prach. Až na povrch se naštěstí díky malé velikosti nedostane prakticky nic. Jednou za rok se Země střetne s tělesem velikosti auta – i to shoří než dopadne na povrch. Ovšem jednou za 2000 let už je to asteroid velikosti fotbalového hřiště, a ten může způsobit významnou katastrofu. Celé lidstvo by mohla ohrozit srážka s planetkou o průměru v řádu kilometrů. Ta naštěstí hrozí jen jednou z několik milionů let. Lidstvo by o takovém nebezpečí potřebovalo vědět hodně dopředu, aby se vůbec mohlo pokusit konec světa odvrátit.

Video Asteroidy ohrožují Zemi, rozhovor s astronomem Pavlem Spurným
video

Asteroidy ohrožují Zemi, rozhovor s astronomem Pavlem Spurným

Hlavně kvůli snaze upozornit víc na vesmírné hrozby pro planetu Zemi vzniklo před dvěma lety globální hnutí Asteroid Day. Tedy Den asteroidů, který se připomíná právě dnes – v den výročí Tunguské exploze. Cílem je, aby vlády víc investovaly do hledání potenciálně nebezpečných těles.

Podle posledních odhadu jsou celkově ve Sluneční soustavě skoro 2 miliony asteroidů. První planetku objevil italský astronom Giuseppe Piazzi v roce 1801. Je jí Ceres, která je s průměrem 975 kilometrů současně největším známým asteroidem. Od té doby vědci vypočítali oběžné dráhy více než 700 000 planetek. Pojmenovaných a katalogizovaných jich v červnu 2017 bylo skoro půl milionu.

Jak vypočítali čeští vědci z Astronomického ústavu Akademie věd, byla to s velkou pravděpodobností právě nenápadná planetka s názvem 1999 NC43, která v roce 2013 způsobila nad Sibiří katastrofu podobnou té tunguské. Výbuch takzvaného Čeljanského meteoru způsobil zranění víc než tisíce lidí. Většinou se pořezali o sklo z vytlučených oken. Později se našla řada meteoritů. Největší vážil přes půl tuny.