Housenka, které žere plast, má zachránit lidstvo. Může ho ale i zničit

Řadou vědeckých i popularizačních médií se tento týden prohnala informace o objevu housenky, která by mohla vyřešit problém s plastem. Housenka ho žere a umí zpracovávat, takže by ho mohla odstraňovat z přírody, kde stále přibývá.

Na začátku týdne zveřejnil odborný časopis Current Biology článek o objevu, který mnohé nadchl. Housenky motýlka zavíječe voskového jsou podle autorů studie schopné živit se plastem.

Přišel na to náhodou včelař a amatérský biolog, který si všiml, že mu housenky tohoto motýla prokousaly igelitové sáčky. Když to prověřili biologové, ukázalo se, že housenky opravdu plast žerou: sto jich za 12 hodin sežere až 92 miligramů plastu.

galleria mellonella
Zdroj: Wikimedia Commons

Logicky se nabízí možnost, že by se toho mohlo využít, aby za nás housenky odstranily stovky tun plastového odpadu, jimiž lidstvo zapleveluje planetu. K tomuto objevu se upřela velká pozornost – problém s odpadem totiž nedokážeme řešit.

Plastového odpadu vznikají statisíce tun ročně, jedna housenka sežere asi 2 miligramy denně – byly by jich tedy potřeba miliardy, aby dokázaly něco změnit. Největší problém však spočívá v tom, že introdukce zvířat, která mají vyřešit nějaký biologický problém, vytváří ještě větší problém.

Přesvědčili se o tom například Australané. Roku 1935 přivezli na svůj kontinent první ropuchy obrovské, aby se staly biologickou zbraní proti vrubounovitým broukům dermolepida albohirtum, kteří byli velkým škůdcem cukrové třtiny. Ropucha měla snížit stavy těchto brouků a pomoci tak zemědělcům. Jenže krátce po vypuštění se 3000 mladých ropuch začalo rychle množit; protože nenašly predátory, vytrvale rozšiřovaly oblast svého rozšíření. Dnes jich je asi 200 milionů a pro Austrálii představují obrovský problém – hlavně v tom, že jsou jedovaté a predátoři, kteří je sežerou, hynou.

Riziko existuje

Mohlo by se něco podobného stát i u housenek zavíječe voskového? Ano, mohlo – a mělo by to zřejmě katastrofální dopad na celé lidstvo. Autoři studie to v ní vůbec nezmiňují, ale tento motýlek je svým vývojem vázán na prostředí včelího úlu. Enzymatická výbava jeho trávicí soustavy mu totiž umožňuje trávení včelího vosku – což je díky jeho komplikované a těžko odbouratelné struktuře mezi zvířaty výjimečné.

Samičky kladou vajíčka do stěn v úlu, larvy, které se z nich líhnou, se zavrtají do vosku a živí se jím. V přirozeném ekosystému má zavíječ nezastupitelnou roli při odbourávání voskové hmoty, problém je, že dochází k jeho přemnožení a pak může úlům velmi uškodit. Pokud by se tyto housenky přemnožily, znamenalo by to pro již tak ohrožené včely velký problém.