Nejen severní bílý nosorožec: Tato zvířata byste spočítali na prstech

Naše muzea jsou plná vyhynulých druhů zvířat. Následujícím stále ještě žijícím druhům hrozí, že se k těm vymřelým již brzy připojí.

Poslední svého druhu - osamělý George
Zdroj: Wikimedia Commons

Pokud počet zvířat poklesne pod jistou hranici, je již nemožné je zachránit přirozeným způsobem. U každého druhu je tato hranice jiná, ale pokud je zvířat méně než 20, je záchrana prakticky vyloučená u všech druhů.

Jediné možné způsoby záchrany jsou potenciálně klonování, anebo umělé oplodnění, o což se přesně nyní pokoušejí vědci u nosorožců.

Kožnatka Swinhoeova

Největší sladkovodní želva se ocitla na hranici vymření již na konci dvacátého století. Až donedávna žily čtyři exempláře tohoto zvířete, v lednu 2016 ale jedna želva uhynula ve vietnamské zoologické zahradě. Ze zbývajících tří jedna žije ve Vietnamu, v hlídaném jezeře, a dvě v čínské zoologické zahradě.

Kožnatka Swinhoeova
Zdroj: Turtle Survival Alliance

Jedna z čínských je samice, potenciální záchrana druhu je tedy jen na ní. Bohužel je tato samice kolem 100 let stará a za celý dlouhý život nikdy mláďata neměla. Přestože snesla vejce, nebyla oplozená. Čínští biologové se nyní snaží její zdravotní stav zlepšit natolik, aby získala šanci stát se matkou, ale naděje stále klesají.

Nártoun drobný

Nártouni jsou drobné poloopice, jež žijí na Filipínách. Nejvzácnější z nich je nártoun drobný, který byl objeven roku 1920. O rok později byl tento tvor viděn ve volné přírodě naposledy, pak byl roku 2000 jeden exemplář zabit při lovu.

Zkoušely ho najít desítky vědeckých expedic, ale marně, zdálo se, že úplně vyhynuli. Roku 2008 však experti z texaské univerzity pod vedením antropoložky Sharon Gursky-Doyenové našli v přírodě rovnou tři exempláře nártouna drobného. Všechny byly označené vysílačkami na obojcích a pak vypuštěny do přírody. Od té doby opět nebyl žádný jiný nártoun pozorován, je tedy docela dobře možné, že se opravdu jednalo o poslední exempláře této poloopice.

Želva sloní pintská

Roku 1877 byla objevena, ještě na konci 19. století byla vyhubena lidmi. Roku 1971 ale vědci na ostrově Pinta u břehů Ekvádoru našli jednoho starého samce. Pokoušeli se ho zkřížit s jiným druhem želv, ale z těchto spojení žádná vejce nevzešla. Osamělý George, jak se želvákovi říkalo, zemřel roku 2012. To měl být definitivní konec tohoto druhu – a do jisté míry opravdu byl.

Ještě téhož roku však bylo na jednom z ostrůvků objeveno 17 hybridů první generace, to znamená, že tyto želvy mají za jednoho rodiče želvu sloní pintskou, druhý je jiným druhem želvy.

Žabka černobřichá

Tato žabka žila pouze v bažinách u jezera Hula v Izraeli. Vědci toho o ní vědí velice málo, protože ji pozorovali vlastně jen několikrát – roku 1940 dva dospělci a dva pulci, roku 1955 pak jeden jedinec. Během dalšího půlstoletí nebyla viděna ani jednou, a tak se vědci domnívali, že vyhynuly; naznačovaly to i změny, které v této oblasti proběhly.

Žabka černobřichá
Zdroj: Wikimedia Commons

Jenže v listopadu 2011 byly pozorovány a odchyceny rovnou dvě žabky – teprve tento nález je umožnil pořádně popsat a zařadit. Překvapení biologové zjistili, že žabky černobřiché jsou evolučně velice staré a dají se tedy pokládat za živé fosílie.

Delfínovec čínský

Roku 2007 nafilmoval turista delfínovce čínského. Bylo to naposledy, co byl tento sladkovodní delfín pozorován – možná ještě v řece Jang-c'-ťiang žije, ale téměř určitě jde o poslední exemplář na světě.

Delfínovec čínský
Zdroj: Wikimedia Commons

Jejich populace se dramaticky snížila na konci 20. století především kvůli industrializaci Číny, hojnému lovu a využívání řeky k přepravě. Poslední ránu jim zasadila stavba vodní elektrárny Tři soutěsky.

Nosorožec severní bílý

Na světě žijí už jen tři poslední kusy severních nosorožců bílých. K přežití jim mohou pomoct už jen ti, kdo je na práh vymření dovedli – lidé. 

Poslední svého druhu - nosorožec Súdán v Keni
Zdroj: ČT24

Jeden samec a dvě samice mají tento živočišný druh zachránit. Žijí v keňské Ol Pejetě, hlídají je ozbrojení strážci 24 hodin denně. Riziko usmrcení pytláky je vysoké i v rezervaci obehnané drátěnými ploty a senzory. Všechno kvůli rohovině opředené v Asii nesmyslnými pověrami o léčivých schopnostech.

Rezervace doufá, že poslední pokus o umělé rozmnožení druhu uspěje dřív, než tři poslední kusy zahynou. Šance pořád ještě je.