V Angole objevili neznámého obřího trpasličího primáta

V angolském pralese našli vědci dalšího ze zástupců druhu komba. K objevu vědě zatím neznámého primáta pomohly citlivé uši. Zvuk, který tento tvor vydává, je totiž zcela jedinečný.

Galagoides kumbirensis
Zdroj: Elena Bersacola

Když biologové procházeli pralesem Kumbira, zaslechli několikrát zvuk, který neodpovídal ničemu, co kdy slyšeli. Zněl jako pískání ptáka spojené s cvrlikáním. Když se vydali po stopách zvuku, našli tam kombu.

Komby jsou malí noční primáti, kteří žijí jen v Africe, nejčastěji v savanách, ale i v zalesněných oblastech. Patří mezi trpasličí primáty. Žádná ze známých druhů komb ale nevydává takový zvuk, jako ta nově objevená.

Od jiných komb se liší ještě v jednom: jsou to mezi trpasličími primáty obři. S více než 18 centimetry patří mezi kombami k těm největším. Vizuálně je jim velmi podobná: má velké oči, výraznou hlavu a citlivé uši.

Překvapení je o to větší, že doposud se komby právě podle zvuků spolehlivě rozeznávaly, nově objevený druh nazvaný Galagoides kumbirensis se však vymyká – jeho zvuky jako by patřily zcela jinému druhu zvířat. Vědci publikovali zprávu o svém objevu v odborné časopise American Journal of Physical Anthropology.

Jak objevit neznámý druh zvířete

Vědci v pralese nahrávali na třech místech zvuky, které vydávají komby; potom je porovnávali se strukturou čelistí komb v muzejních sbírkách. Vytvořili systém, který dokázal podle struktury lebky poznat, jaký druh komby vydává nějaký zvuk. Jeden z nahraných trylků však neodpovídal jediné z lebek.

Když se vydali po stopách pískání, našli kombu, již zatím věda neznala. Jméno získala po pralese Kumbira, což je zřejmě jediné místo na Zemi, kde žije. Není ale jisté, jak dlouho tam ještě žít bude. Už nyní je totiž zřejmě ohrožená. Pralesy v místě, kde žije, jsou ohrožené odlesňováním a lidskou činností v jejich okolí.

Pro vědce bude extrémně složité tohoto tvora studovat; komby žijí osamělým a poněkud tajnůstkářským způsobem života. Jsou to noční tvorové, kteří se pohybují nejraději vysoko v korunách stromů – pro vědce je náročné je tedy vůbec jen najít.