Přírodní klenoty, které už neuvidíte: zničil je člověk i příroda

Skalní útvar Azurové okno na Maltě po intenzivních bouřích zmizel v moři. Jeho zkáza byla kvůli pokračující erozi nevyhnutelná. Podobných slavných zničených přírodních památek je ale mnohem více.

Celá desetiletí byla tato místa ikonickými – lidé je milovali, objevovala se ve filmech i na obrazech. A pak zanikla. Proč?

Oblouky padají nejen na Maltě

Wall Arch byl skalní most v národním parku Arches v Utahu. Měřil 22 metrů na délku a 10 metrů na výšku – a patřil mezi nejkrásnější oblouky v celém parku. Až do roku 2008, kdy přes noc spadl. Nikdo u toho nebyl, nikomu se nic nestalo, jen oblouk zmizel. 

Wall Arch před kolapsem
Zdroj: Wikimedia Commons
Wall Arch po kolapsu
Zdroj: Wikimedia Commons

Geologové, kteří jeho pozůstatky analyzovali, nenašli jednoznačnou příčinu jeho pádu.

Kamenný slon přišel o chobot

Nejčastěji jsou příčinou zániku přírodních památek různé podnebné vlivy - zdaleka nejsilnější je v tom oceán. Vlny, sůl, silný vítr - to všechno jsou podmínky, které přispívají k erozi a korozi. Když se s nimi spojí zemětřesení, je dílo dokonáno. Tato kombinace mohla i za poničení slavného novozélandského Slona. Tato skála stojí na Severním ostrově u Tongaporutu. V říjnu roku 2016 zasáhlo oblast zemětřesení - a Slon přišel o chobot:

Chacaltaya: nejvýše položená sjezdovka, která se roztekla

Lyžařský resort Chacaltaya byl nejstarším v celé Jižní Americe a současně místem s nejvýše položenou lanovkou na světě – končila v nadmořské výšce 5421 metrů. Do osmdesátých let 20. století se na místním ledovci běžně lyžovalo, ale vědci již tehdy varovali, že se ledovec rozpouští. Tehdejší předpověď uváděla, že vydrží do roku 2015, ve skutečnosti ale v podstatě celý roztál už roku 2005, poslední stopy ledu zmizely roku 2009.

Chacaltaya roku 2005
Zdroj: Wikimedia Commons
Chacaltaya roku 2007
Zdroj: Wikimedia Commons

Ledovec vznikl asi před 18 000 lety, začal však zanikat už v polovině 20. století, na konci tohoto období se ale jeho zkáza velmi zrychlila. Že takhle Bolívie přišla o krásnou přírodní památku a nádherný lyžařský areál, bylo smutné, ale opravdový problém spočíval v tom, že na vodě z ledovce bylo závislých několik osad v okolí. Podle prognóz by měly podobně dopadnout téměř všechny ledovce v Andách.

Jezero, které zničila korporace

Kambodžské jezero Boeung Kak bylo největším jezerem v hlavním městě země Phnompenhu. Milovali ho místní i turisté – žila tam řada vzácných druhů zvířat a bylo i vizuálně působivé. Všechno se změnilo roku 2007, kdy celé jezero i oblast kolem něj městští úředníci pronajali korporaci Shukaku, významnému developerovi s napojením na čelné politiky.

Jezero Boeung Kak před stavebními úpravami
Zdroj: Wikimedia Commons
Jezero Boeung Kak po stavebních úpravách
Zdroj: Wikimedia Commons

Společnost dostala jezero pronajaté na 99 let za cenu 79 milionů dolarů a téměř okamžitě začala vodu zavážet pískem. Korporace tak získala více stavební plochy, ale do dneška zmizelo přes 90 procent jezera a stabilní ekosystém je mrtvý. Většina rodin, která kolem jezera žila, se musela odstěhovat a prodat své domovy hluboce pod cenou. Jejich domy byly ohrožené a poničené následky stavby.

Kachní zobák zničili turisté – z legrace

V oregonském chráněném území Cape Kiwanda stálo jen málo ironičtějších útvarů než „Kachní zobák“. Při správném úhlu pohledu skála připomínala hlavu kačera Donalda . V létě 2016 však našli turisté tento útvar zničený. Správci si zpočátku mysleli, že jde o práci eroze, ale pak se na sítích objevilo toto video. Natočil ho český turista David Kalaš:

Vandalové nebyli chyceni, ale pokud by se to stalo, hrozila jim maximální pokuta 435 dolarů. Přírodní památka by však zřejmě ani tak nevydržela dlouho. Na sociálních sítích se staly nesmírně oblíbenými fotky, kde na nich postávají a fotí se snoubenci a zamilovaní i celé rodiny s dětmi.

Keř, který zasadil Josef z Arimatie, zlikvidovali vandalové

Biblický Josef z Arimatie přinesl podle legend do Anglie nejen svatý grál, ale také hlohovou hůl. Když s ní dorazil do Glastonbury, zarazil ji do země, kde z ní vyrostl statný keř, nádherný hloh, který se stal rychle posvátným. Zda je tato legenda pravdivá, není doložitelné, ale doklady, že na tomto místě roste keř kvetoucí atypicky dvakrát ročně, pocházejí už z pozdního středověku. Květy z něj se od 17. století pravidelně posílají královské rodině.

Hloh z Glastonbury
Zdroj: Wikimedia Commons

Ještě v 17. století byl keř spálen Cromwellovými vojáky, ale část se zachovala. Znovu byl na místě vysazen roku 1951, vždy se přitom mělo jednat o potomka původního keře. Roku 2010 ho však neznámí vandalové celý uřízli. O rok později sice zbytek keře znovu obrazil, ale roku 2016 ho vandalové zničili znovu, tentokrát již naposledy – škoda je podle expertů nenapravitelná.

Kamennou houbu v Údolí goblinů má na svědomí skautský vedoucí

V utažském státním parku Goblin Valley Park stojí zvláštní kamenné útvary podobné kloboukům nebo houbám. Trvalo miliony let, než vznikly – zničit je trvalo jen minutu. Na podzim roku 2013 se to u jednoho z těchto útvarů podařilo skautskému vedoucímu.

Zlikvidoval ho, protože pokládal jeho existenci za nebezpečnou pro okolí; při zadržení tvrdil, že by těžký a nestabilní kámen mohl někoho ohrozit na zdraví – a tak klobouk vyvrátil: 

Moře, které vyschlo

Aralské jezero není fakticky moře, ale bývalo tak velké (a slané), že se mu moře říkalo. Vzniklo v pozdních třetihorách a zničil ho Sovětský svaz ve dvacátém století.

V polovině 50. let 20. století se v SSSR rozhodli, že plodinou budoucnosti je bavlník. Aby se dala tato rostlina náročná na vodu pěstovat, bylo třeba zavlažit rozsáhlé plochy zejména Uzbekistánu. Řeky Amudarja a Syrdarja, které přiváděly vodu z pohoří Pamír a Ťan-šan a Aralské moře napájely tisíce let, byly svedeny do soustavy zavodňovacích kanálů – do jezera tak přestala přitékat voda.

Během 40 let poklesla hladina o 22 metrů a pobřeží ustoupilo o 80 kilometrů; dříve jednolitá plocha jezera se rozbila na mnoho menších jezírek. Protože neustále ubývalo vody, zvyšovala se koncentrace soli ve vodě, nakonec byla téměř desetinásobně vyšší než v oceánech.

Aralské jezero roku 1989 a 2014
Zdroj: Wikimedia Commons

Zbytky jezera jsou vyschlou slanou pouští, roku 2009 úplně vyschla jeho jihovýchodní část, severní část se ekologové pokoušejí zachránit ve spolupráci s Evropskou unií. Ke zvýšení hladiny Severního Aralského jezera došlo v roce 2006 po postavení hráze Kok-Aral. Tak vypadá Aralské jezero dnes:

Ikonická sekvoje s tunelem nevydržela bouři

V lednu 2017 se zřítil nejslavnější strom ve Spojených státech. Říkalo se mu Pioneer Cabin Tree anebo The Tunnel Tree; šlo o obří asi 1000 let starou sekvoji. Stála v kalifornském státním parku Calaveras a byla u paty široká asi 10 metrů.

Pioneer Cabin Tree
Zdroj: Wikimedia Commons

Strom byl částečně zničený už předtím, než se k němu dostali první Evropané, tedy roku 1859. Horní část byla zlomená údery blesků a také několika lesními požáry, jež sekvoje přežila. Zbyl jen asi 50 metrů vysoký pahýl, částečně dutý. Roku 1880 jím nechal místní hoteliér prosekat tunel, aby tudy mohli procházet a projíždět turisté.

Nesmírně populární přírodní památka zanikla po bouři 8. ledna 2017. Jednalo se o jednu z nejsilnějších bouřek v posledních desetiletích – a přišla s ní i povodeň. Tato kombinace způsobila, že mělké kořeny stromu povolily a sekvoje se zřítila k zemi.