Oceánograf Cousteau se vrací. Podívejte se na ukázku filmu o legendárním filmaři a vědci

Prakticky celý život zkoumal krásy podmořského života, zkonstruoval slavný dýchací přístroj pro pobyt pod vodou (akvalung), sestrojil podmořskou kameru a natočil první podmořský barevný film. A zejména přitáhl celosvětovou pozornost ke „světu ticha“ pod hladinou.

Slavný francouzský oceánograf, autor asi 120 televizních dokumentů a více než 50 knih, ekolog, fotograf a režisér Jacques-Yves Cousteau se narodil 11. června 1910. Francouzský životopisný film režiséra Jérôma Sallea Odysea teď představuje Jacquese Cousteaua jako objevitele, ekologa, manžela i otce, legendu i kontroverzní osobnost. Vizuálně podmanivý snímek, který je skutečným příběhem rodiny podmořských dobrodruhů, vstoupí do českých kin 12. ledna.

Kapitán Cousteau či Rytíř moří, jak mu říkali jeho příznivci, se poprvé potápěl už v deseti a naposledy v třiaosmdesáti, čtyři roky před skonem v roce 1997. „Mým snem vždycky bylo dívat se na svět klíčovou dírkou, pozorovat přírodu kolem sebe a odhalovat její tajemství,“ prohlásil jednou tento milovník moře, ale zároveň též showman, který nerad přiznával chyby.

Video Rozhovor o Cousteauovi
video

Rozhovor o Cousteauovi

Cousteau se dokázal v průběhu let obklopit mimořádně schopnými spolupracovníky, stejně ale vždy mediální pozornost strhnul na sebe. K jeho stylizaci patřily vítězné úsměvy, červená čapka, prudká gesta.

Vědu se učil za pochodu

Práce Cousteaua, „technického oceánografa“ (jak si rád říkal), ale nebyla zpočátku některými vědci přijímána s nadšením, protože v ní postrádali vědeckou přesnost. Jeho způsob „medializace“ vědy se ale později prosadil zejména v televizním vysílání. Po letech byla jeho práce kritizována i filmaři, kteří ji pokládali za neetickou. Francouzský filmař Gérard Mordillat označil celou Cousteauovu práci za naivní a současně krutou. Z dnešního pohledu šlo o trápení zvířat a ničení ojedinělých přírodních památek. O to absurdněji podle něj zní Cousteaův komentář: „Byl to od nás akt vandalství, ale jediná metoda, která nám umožní popsat, jaké druhy tu žijí.“ Podívejte se na záběry, které Mordillat získal a které nebyly zveřejněny 60 let:

Rodáka ze suchozemského Saint-André-de-Cubzac ve francouzském departementu Gironde již od mládí lákalo cestování, proto se rozhodl pro kariéru námořního důstojníka. Úraz po automobilové nehodě mu ale znemožnil stát se letcem, zato ho při rehabilitačním plavání blíže seznámil s mořem. Do něj se poprvé potopil v roce 1937.

Během druhé světové války sestavil podmořskou kameru a s přáteli v roce 1943 potají vymyslel a zkonstruoval autonomní dýchací přístroj pro pobyt pod vodou. Tento akvalung znamenal doslova revoluci v pobytu pod vodou. „Nejlepší způsob, jak pozorovat ryby, je stát se sám rybou. A nejlepší způsob, jak se stát rybou, je obléci si podvodní dýchací zařízení zvané akvalung,“ napsal později.

Po válce získal podporu námořnictva a pod jeho křídly založil první potápěčskou organizaci, Skupinu pro podmořské studium a výzkum. A začal více filmovat. Celosvětovou senzaci vyvolal zejména jeho druhý film Svět ticha. Film získal z Cannes roku 1956 Zlatou palmu, v Hollywoodu Oscara a autora proslavil na celém světě.

Nymfa vyplula díky pivu 

Na rekonstruované minolovce Calypso, kterou mu pořídil britský pivovarník Leon Guiness, podnikl řadu výzkumných a dokumentačních expedic a toto plavidlo, pojmenované podle Homérovy mořské nymfy, se stalo legendární vědeckou a filmařskou základnou potápěčů na širém moři.

Později založil v Monaku oceánografické muzeum a uskutečnil první podmořské televizní vysílání. V 60. letech provedl sérii pokusů s dlouhodobým pobytem člověka pod vodou. Měsíc při nich žilo sedm lidí ve speciálních přetlakových „domech“, na střídačku v hloubce 25 a 110 metrů, přičemž se mezi nimi dokázali přemisťovat bez zdlouhavé dekomprese.

V roce 1989 byl Cousteau zvolen jedním ze čtyřiceti francouzských akademiků, získal i řadu dalších ocenění. To už se ale věnoval hlavně ochraně moří před znečišťováním a drancováním. Především jeho dílem je například Antarktická charta, v níž se velmoci zavázaly, že věčně zmrzlý kontinent nebudou nejméně půl století komerčně využívat.

Cousteauovou dlouholetou společnicí při podmořských expedicích byla i první manželka Simone, s níž měl dva syny: Jeana-Michela (1938) a Phillipa (1940–1979). V roce 1990 se po skonu manželky Simone na rakovinu znovu oženil s Francine Tripletovou, se kterou ale už měl dceru Diane (1980) a syna Pierra-Yvese (1982).

Koncem života v „Deklaraci práv budoucích generací“ napsal: „Musíme se naučit žít tak, abychom jiným neubližovali a zanechali našim následovníkům svět stejně dobrý, ne-li lepší, než v jakém žijeme sami.“

Jeho odkaz žije dál

Calypso, loď francouzského oceánografa Jacquesa-Yvesa Cousteaua, se v červnu 2016 vydala na cestu z Francie do Turecka, kde ji čeká celková rekonstrukce. Světoznámé plavidlo léta chátralo v bretaňském přístavu Concarneau, odkud ji nyní veze nákladní loď do Istanbulu. Oznámilo to francouzské sdružení Equipe Cousteau, kterému plavidlo patří a kterému se dosud nedařilo loď opravit kvůli různým majetkovým a finančním problémům.

„Rozhodli jsme se pro specialistu v Istanbulu, který spolupracuje s jednou americkou společností. Obnova lodi s dřevěnou konstrukcí jí má vrátit původní podobu, jen motory budou silnější a některé navigační systémy modernější. Právě v zemích ve východní části Středomoří lze ještě najít tradiční technologie pro stavbu dřevěných lodí,“ vysvětlilo sdružení, kterému předsedá vdova po slavném oceánografovi Francine Cousteauová.

Oprava má trvat dva roky a legendární Calypso se poté vrátí ke své roli „velvyslance oceánů“, dodalo sdružení. Již v lednu ujistilo, že díky štědrým dárcům má již dost peněz na opravu slavného plavidla. Tehdy se předpokládalo, že oprava se uskuteční v nějaké francouzské loděnici a bude trvat 12 až 18 měsíců.

Cousteau přestavěl bývalou minolovku na plovoucí výzkumnou stanici s nejmodernějším vybavením a od roku 1950 se s ní vydával na výpravy po světových oceánech a zprostředkovával pomocí kamery podmořský svět milionům lidí na světě. V roce 1996 se Calypso srazila s rybářským člunem v Singapuru, který využívala jako základnu. Pak byla odtažena do Francie, kde vystřídala několik přístavů.