Lidé mohou za smrt 88 procent lvích samců. Nejvíc kvůli trofejnímu lovu

Trofejní lov lvů má na jejich populace prokazatelně negativní dopad, prokázaly dvě studie současně. Obě vznikly na Oxfordu, každá se na problém dívala trošku jinak.

První práce byla vydána v odborném časopise Journal of Applied Ecology. Její autoři analyzovali úmrtí 206 lvů v zimbabwském národním parku Hwange – je to místo, kde žil slavný lev Cecil, kterého zastřelil americký zubař roku 2015. Vědci popsali, že lidská činnost byla příčinou smrti 67 procent samic a dokonce 88 procent samců.

/*json*/{"map":{"lat":-19.11183346516442,"lng":26.380748840624946,"zoom":8,"mapTypeId":"hybrid"},"markers":[],"polylines":[],"circles":[],"polygons":[],"rectangles":[]}/*json*/

Za smrt samců přitom mohl nejčastěji lov, konkrétně lov kvůli trofejím. Zato u samic bylo příčin výrazně více a byly také pestřejší: od úmrtí v pastech, zabití zemědělci v sebeobraně nebo na maso.

Inteligence lvům nestačí

Analýzy ukázaly, že lvi jsou dostatečně inteligentní na to, aby se pokoušeli pro ně nejrizikovějším oblastem vyhýbat. Za nebezpečná místa označují experti především okolí farem, kde mohou lidé lva zastřelit v sebeobraně nebo při obraně dobytka. Jasně patrné také bylo, že zkušení starší samci se těmto oblastem vyhýbali výrazně častěji než ti mladí a tedy nezkušení. Podle autorů studie se zdá, že tam mohli být mladší (a logicky slabší) samci vytlačeni svými dominantnějšími konkurenty.


Tento výzkum zdůrazňuje rizika, jimž lvi čelí – nejen když opustí relativní bezpečí národního parku a vstoupí do míst, kde žijí nebo loví lidé, ale také od pytláků přímo na chráněných územích.

Lov nepomáhá

Druhá práce využívá také údaje z parku Hwange a byla zveřejněná v časopise Biological Conservation. Její autoři analyzovali údaje o tom, jaký vliv měl na lví populace intenzivní lov na začátku 21. století.

Řada majitelů loveckých safari a parků ráda argumentuje tím, že kontrolovaný lov je vlastně pro populace požehnáním – omezí se tím jen počet starých nebo nemocných zvířat, člověk tak může regulovat, jaká zvířata mají nebo nemají žít. Díky penězům od lovců se navíc dá o přežívající zvířata lépe starat a dají se účinněji chránit před nelegálními lovci.

Oxfordská práce ukazuje, že to rozhodně není tak snadné, jak by se mohlo zdát. Tvrdá data říkají, že jakmile byly kvóty na lov lvů omezeny, což se v Hwange stalo kolem roku 2005, zvýšila se populace lvů o 62 procent a počet dospělých lvů dokonce o 200 procent.

Studie potvrzuje, že lov lvů kvůli trofejím (tedy hlavní důvod, proč samci lvů umírají) spouští kaskádu negativních efektů. Patří mezi ně zabíjení mláďat mladými samci, které výrazně zhoršuje šance na přežití všech lvích skupin. Jeho důsledkem je ubývání lvů – pokud tedy nezasáhne člověk a násilně pravidla lovu neomezí.

Na obou studiích se částečně podílel profesor David Macdonald. V tiskové zprávě uvedl: „Mezi hrozbami, jimž čelíme, je globální úbytek velkých vrcholových predátorů. Zájem veřejnosti o tento problém se výrazně zvedl poté, co americký lovec připravil o život lva Cecila – ten patřil mezi zvířata, která náš tým intenzivně studoval. Oba výzkumy založené na snaze pochopit dlouhodobou dynamiku populací výrazně pomáhají našemu porozumění hrozeb, jimž lvi a další podobní predátoři ve světě ovládaném člověkem čelí.“