Na jeskynních malbách často není bizon pravěký, jak si až doposud vědci mysleli – ale úplně jiný druh zvířete.
Vědci našli Higgsova bizona. Žil v době ledové a dominoval celé Evropě
Pravěká DNA odhalila, že před 120 000 lety se na Zemi objevil předtím neexistující hybrid skotu – právě on je zřejmě zachycen nejčastěji na jeskynních malbách. O jeho existenci se vůbec netušilo.
GALERIE
Bizoni z Altamiry
Vědcům se dlouhou dobu nepodařilo odhalit, o jaký druh zvířete se jedná, jen nacházeli v DNA v jeskyních v nalezených kostech podivné genetické stopy, které neodpovídaly žádnému známému tvorovi. Pracovali tedy s představou nějakého jiného druhu bizona, než byl známý pravěký bizon stepní.
Vědci mu pracovně říkali pro jeho nepolapitelnost Higgsův bizon – podle slavné částice, která byla podobně nezachytitelná také dlouhá desetiletí. Záhadný druh vznikl asi před 120 000 roky hybridizací pratura (což je také již vyhynulý přímý předchůdce evropského skotu) a bizona stepního, který již vyhynul. To znamená, že se spolu přímo křížili pratuři a stepní bizoni.
Události: V Milovicích vypustili sedm zubřích samic (zdroj: ČT24)
Výzkum, který vedlo Australské centrum pro pravěkou DNA (ACAD) na univerzitě v Adelaide, byl zveřejněn tento týden v časopise Nature Communications. Autoři v něm popsali, jak tento tvor vznikl a také, jak se stal předchůdcem moderního evropského zubra, který stále ještě žije divoce například v Polsku a Bělorusku – ale také již v České republice.
„Že vznikl hybridizací, pro nás bylo velkým překvapením, to totiž u savců není vůbec obvyklé a už vůbec ne očekávané,“ vysvětlil profesor Alan Cooper, který se na projektu podílel. „Genetické signály z kostí nalezených bizonů byly velmi podivné, nebyli jsme si ani jistí, jakému zvířeti by mohly náležet – tak jsme mu říkali s nadsázkou Higgsův bizon.“ Mezinárodní tým vědců pod jeho vedením studoval kosti a zuby nalezené v jeskyních v Evropě, na Urale a Kavkazu, aby pochopili genetickou historii populace pravěkých bizonů.
Dokonalý tvor pro zmatenou dobu
V mnoha fosiliích našli zvláštní genetický signál, který byl odlišný nejen od evropského zubra, ale také od všech ostatních druhů turů. Radiokarbonová metoda datování odhalila, že tento druh zvířete Evropě dominoval po dlouhé desítky tisíc let. Občas se ale areál jeho výskytu překrýval s dnes již vyhynulým bizonem stepním (někdy se mu říká i bizon pravěký).
Doposud si vědci mysleli, že právě bizon stepní byl jediným druhem bizona, který na konci doby ledové v Evropě žil. „Údaje, které jsme získali, dokazují, že se oba druhy bizona několikrát vystřídaly v roli dominantního druhu – podle toho, jak se měnilo klima,“ popsal jeden z autorů práce, Dr. Julien Soubrier. „Když jsme se zeptali expertů na jeskynní umění, upozornili nás kolegové z Francie, že se na jeskynních malbách opravdu objevují dvě podoby bizonů. Ukázalo se, že doba vyhotovení různých obrazů odpovídá tomu, kdy který z druhů bizona zrovna v Evropě převládal.“
Dvě podoby bizonů na jeskynních malbách
Tento „Higgsův bizon“ dokázal Evropě dominovat především v obdobích chladnějších period, kdy i léta byla studená. Šlo o natolik přizpůsobivého tvora, že byl zřejmě posledním z evropské megafauny, kdo vymřel. Dnešní evropští zubři jim ale nejsou příliš podobní –přestože jsou jejich potomci. Je to mimo jiné také proto, že současní zubři na začátku dvacátého století prakticky vyhynuli. Roku 1920 jich existovalo už jen pouhých 12 kusů schopných rozmnožování – všichni navíc v zajetí. Nebýt křížení s americkými bizony, zubři by vyhynuli úplně. Dnes jich žije už přes 4000, většina ve volné přírodě, ale jejich geny už nejsou zdaleka tak „čisté“ jako před sto lety.
Prvním vědcem, který narazil na možnost, že by v pravěké Evropě mohl existovat nějaký další druh bizona kromě bizona stepního (pravěkého), byla profesorka Beth Shapirová z University of California. Ta o něm svět informovala už roku 2001. „Je skvělé slyšet po 15 letech celý ten příběh. Byla to dlouhá cesta s nečekaným množstvím překážek,“ uvedla.
Události v regionech: Pratuři v Milovicích (zdroj: ČT24)