Okatí nártouni jsou blízcí příbuzní člověka, prokázala analýza jejich genů

Jsou tak drobní, že se vejdou do lidské dlaně, mají gigantické oči a jsou to jediní draví vyšší primáti. A také jsou příbuznými člověka.

Nártoun má dvakrát větší oči než mozek
Zdroj: ČTK

 Nártouni jsou z mnoha hledisek kuriozitou – a tak se biologové z Washingtonovy univerzity v St. Louis rozhodli, že prozkoumají jejich genom. Výsledky z analýzy zveřejnili v říjnovém vydání časopisu Nature Communications.

„Sekvencovali jsme jejich DNA nejen proto, abychom zjistili, zda jsou součástí evoluce primátů, ale také jejich jedinečnou fyziologii, anatomii a chování,“ popsal jeden z hlavních autorů práce Wesley Warren.

Nártouni jsou podle tohoto výzkumu značně blízcí nám lidem a na evolučním stromu života jsou na větvi, která vede k lidem a primátům. Přesto se od nich v mnoha ohledech zásadně liší.

Mají oči dvakrát větší než mozek, živí se lovem hmyzu a drobných ptáků (jsou jediní dravci mezi primáty) a dokáží otočit hlavu až o 180 stupňů. Kořist loví pomocí ultrazvuku, jsou dokonale specializovaní noční lovci a mají unikátní zadní končetiny s extrémně prodlouženým nártem – podle něhož také dostali jméno. Díky těmto nohám mohou provádět rychlé, prudké a zcela přesné skoky na kořist.

V poměru k tělu má nártoun největší oči ze všech savců. Kdyby byly oči člověka ve stejném poměru k tělu jako u nártouna, musely by být stejně veliké jako grapefruit.

Právě pro tyto podivné odchylky od „normálních primátů“ se vědci o nártounech již řadu let přeli: nebyli schopni se dohodnout, kam je zařadit – zda spíše mezi vyšší primáty (což jsou lidé, giboni, kočkodani, gorily a další), nebo spíše mezi poloopice (lemuři, outloni apod.). Nártouni totiž mají zuby a čelisti primátů, zatímco oči a nosy poloopic.

Výsledky DNA jednoznačně potvrdily, že nártouni jsou vyšší primáti. Bohužel se v tomto výzkumu také prokázalo, že tato fascinující zvířata pomalu vymírají – jejich DNA se stává prokazatelně méně pestrou; je tedy zřejmé, že pochází ze stále méně exemplářů.

Hlavní příčinou jejich úbytku je ničení přirozeného životního prostředí nártounů, vliv má však také jejich lov. Trpí stejným syndromem jako podobně roztomilí outloni: poptávka po těchto zajímavých zvířatech stoupá, zejména v Asii a v USA by je lidé velmi rádi chovali doma. Přitom nártouni jsou nesmírně citliví tvorové, kteří jen špatně zvládají stres. Zajetí je někdy vede k tomu, že si ublíží, nebo se dokonce zabijí.