Sysel Parryův

Samci jsou líní, všechnu práci odvedou samice, popsali biologové na Aljašce

Samci a samice arktických syslů vedou zcela odlišné způsoby života. Zatímco samice jsou aktivní, samci mizí na dlouhé hodiny pryč a nedělají nic.

Bioložka Cory Williamsová zasvětila svůj život studiu života sysla Parryova. V nové práci, kterou věnovala behaviorálním rozdílům mezi samci a samicemi tohoto hlodavce, popsala, jak moc se od sebe liší.

Samice tráví většinu života pod zemí, v norách, kde se starají o mláďata. Samci i samice také část roku prospí v hibernaci – ukládají se do ní už na konci léta a vydrží v ní až do jara. Jedině tak mohou vydržet drsné zimy, které na Aljašce, kde žijí, vládnou. Ale v době, kdy se mohou samci i samice pohybovat po povrchu, se od sebe jejich chování liší jako den a noc.

Samice se v té době prakticky nezastaví. Musí si doplnit zásoby energie, o niž přes zimu přišly, starají se o mláďata a ještě doplňují zásoby potravin na příští zimu. Tým Cory Williamsové vybavil sysly (30 samic a 18 samců) akcelerometry a přístroji citlivými na světlo. Byly ukryté v malých obojcích, které syslové nosili na krku. Díky tomu mohli vědci po dvě léta měřit, jak se zvířata chovají, kolik času tráví pod zemí a kolik toho naběhají, když jsou nad zemí.

Zatímco samice byly extrémně aktivní a neustále se pohybovaly, samci se jen povalovali a zřejmě se opalovali a vyhřívali na teplém letním slunci. Pro vědce to představuje docela záhadu: není jasné, jak mohou samice při takovém tempu vůbec nashromáždit dostatek energie na zimu, aniž by se zcela vyčerpaly. Stejně nepochopitelné jsou také evoluční mechanismy, které to způsobují – proč se samci do získávání zásob zapojují tak málo a zda jejich „povalování se“ nemůže mí také nějaký smysl.

Profesorka Williamsová věří, že další výzkum jí v dalších letech pomůže lépe pochopit, jak tento mechanismus funguje – především proto, že by to mohlo pomoci s vysvětlením komplikovaného hibernačního procesu syslů.