Čím více geneticky modifikovaných plodin, tím víc je třeba herbicidů, zaskočilo vědce

Čím více se používají některé genetické úpravy rostlin, tím více se musí využívat i látky na hubení plevelů.

Podle nového výzkumu se kvůli masovému používání geneticky modifikovaných potravin využívá výrazně méně přípravků na hubení hmyzu – ale současně více látek na ničení nežádoucích rostlin.

Důkazy říkají, že plevele se stávají odolnějšími a zemědělci musí používat další chemikálie – a v čím dál větším množství.
Federico Ciliberto
ekonom, University of Virginia

Studie vznikla na University of Virginia a jde zatím o nejrozsáhlejší výzkum geneticky modifikovaných potravin a pesticidů. Jejími autory jsou ekonomové, kteří studovali data od pěti tisíc farmářů pěstujících sóju a stejného množství zemědělců pěstujících kukuřici – všichni ze Spojených států v letech 1998–2011.

  • Glyfosát se používá na hubení plevelů, zejména jednoročních širokolistých plevelů a trav, které konkurují zemědělským plodinám. Je to širokospektrální systémový herbicid, navíc se využívá k vysušení plodin, aby se usnadnila jejich sklizeň. Jde o organickou sloučeninu obsahující fosfor, konkrétně fosfonát. 
  • Dnes je z glyfosátu jedna z nejprozkoumanějších látek světa, jeho škodlivost posuzovaly tisíce studií. Ovšem často s protichůdnými výsledky: mírně varovné stanovisko přijala Světová zdravotnická organizace (WHO), naopak regulační agentura Evropské unie tvrdí, že herbicid nejspíš rakovinu nezpůsobuje.
  • Zároveň však existuje řada odborníků, kteří stejně jednoznačně tvrdí opak. „Mám americké review z loňského roku, které jasně říká, že jsou prokázány rakovinotvorné účinky glyfosátu u myší. Pak mám studii, která říká, že v evropských zemědělských půdách se vyskytuje značné množství glyfosátu, což odporuje tomu, co říká výrobce – že se velmi rychle rozkládá,“ upozornil již dříve Jakub Hruška z oddělení biogeochemických a hydrologických cyklů Ústavu výzkumu globální změny akademie věd.

„Tato studie je výjimečná především tím, že máme data ze čtrnácti let – doposud se analýzy zaměřovaly jen na období jednoho nebo dvou let,“ popsal jeden z autorů Federico Ciliberto význam své práce. „Můžeme díky tomu srovnávat, jak se změnila situace poté, co farmáři přešli na GMO.“

Na rozdíl od České republiky se v USA geneticky modifikované potraviny pěstují opravdu masově: u kukuřice i sóji už tvoří asi 80 procent produkce. V kukuřici se přitom upravují dva geny: jeden zabíjí hmyz, který kukuřici pozře, druhý dává kukuřici odolnost vůči herbicidu glyfosátu. Sója je modifikovaná pouze proti glyfosátu.

Výsledky používání GMO kukuřice byly jasně viditelné: farmáři, kteří na ni přešli, využívají o 11,2 procenta méně insekticidů než ti, kteří zůstali ještě věrní klasickým nemodifikovaným odrůdám. Za 13leté období se také snížilo množství herbicidů o 1,3 procenta.

U sóji je ale situace zcela jiná: Farmáři, kteří pěstují GMO sóju, zvýšili množství herbicidů o 28 procent. Podle Ciliberta se to dá přičítat především faktu, že plevele si proti glyfosátu vybudovaly rezistenci. S tím jak se tato herbicidní látka šířila, se s ní různé druhy plevelů setkávaly stále častěji a naučily se jí tedy lépe odolávat. Ve výsledku tedy farmáři zpočátku používali herbicidů méně, ale později museli přejít na výrazně vyšší množství.

Kukuřice (uprostřed) byla posvátnou potravinou u řady indiánských kultur.
Zdroj: Internet Archive Book Images/Flickr Commons

Proč se to zatím nedotklo farmářů pěstujících geneticky upravenou kukuřici, vysvětluje studie tím, že se s GMO kukuřicí přišlo později než se sójou. Nicméně čísla z posledních pěti let už i u kukuřice naznačují zvýšené množství herbicidů. Mezi roky 2006–2011 se pouze glyfosátem chránilo jen 41 procent polí se sójou – oproti 70 procentům dříve. U kukuřice byl pokles dokonce ještě výraznější: ze 40 na 19 procent. Je to tím, že jak si plevele vytvářejí proti glyfosátu odolnost, musí farmáři nakupovat ještě mnoho dalších přípravků.

Hmyzu a dalším zvířecím škůdcům se zatím nepodařilo vyvinout si proti insekticidům vytvořit podobnou odolnost. Především proto, že na každém poli musí být (podle federálních zákonů) zvláštní zóna, v níž se pěstují nemodifikované plodiny. Hmyz, který tam žije, si nemusí budovat odolnost proti chemikáliím, a protože se množí s dalším hmyzem, přenáší nerezistentní geny dál.

Vědci ve studii dokazují, že i když GMO způsobily pokles v používání insekticidů, znamená jejich častější pěstování  vážný environmentální problém. Vysoké dávky chemikálií mohou podle nich poškodit biodiverzitu a znečistit vodu i vzduch. Ciliberto s kolegy, kteří se na výzkumu podíleli, byli překvapení, jak velký byl vliv GMO na prostředí: „Nečekali jsme, že najdeme tak silný vzor.“ 

  • V Česku se pěstuje pouze geneticky modifikovaná kukuřice, její plochy se ale stále snižují. Už loni její výměra klesla skoro o polovinu na necelých 1000 hektarů. Letos pak podle údajů ministerstva zemědělství spadla o 92 procent, když ji pěstoval pouze jediný zemědělec na Pardubicku na ploše 75 hektarů. V roce 2008, kdy byla v Česku GM kukuřice nejrozšířenější, ji pěstovalo 167 subjektů na ploše přesahující 8300 hektarů.
Vydáno pod