Zvuky slov a jejich významy jsou propojené, dokázali jazykovědci. Mění to pohled na vývoj řeči

V podstatě celá moderní jazykověda je založená na předpokladu, že mezi zvukem a pojmem není až na pár výjimek žádná souvislost. Výzkum německých lingvistů ale ukazuje, že vše je zcela jinak.

„Co je po jméně? Co růží zvou, i zváno jinak vonělo by stejně…“ napsal William Shakespeare ve hře Romeo a Julie. Dokazuje to, že i slavný dramatik se mohl mýlit.

Zatím si jazykovědci mysleli, že slov, která jsou spojená s nějakými konkrétními zvuky, existuje jen několik. Jako typický příklad se uvádělo slovo „máma“, které je prakticky stejné téměř ve všech jazycích – zřejmě podle prvních zvuků, které je dítě schopné vydávat. Hloubková analýza provedená mezinárodním týmem pod vedením jazykovědců Institutu Maxe Plancka popsala, že takových výrazů je v jazycích spousta.

„Tato zjištění mají pro celou jazykovědu obrovské důsledky.“

Damián E. Blasi

lingvista z Institutu Maxe Plancka


N jako nos. Tak tato spojení skoro určitě nevzniklo náhodou – zvuk písmene N je s dýchacím orgánem spojem mnohem častěji, než pravděpodobnost naznačuje. „Některé výrazy pro určitě koncepty, například části lidského těla, jsou spojeny s určitými zvuky mnohem častěji, než je tomu u zbytku slov,“ popsal Damián E. Blasi z Institutu Maxe Plancka. Právě tento vědec měl ve výzkumu klíčovou roli.

Vědci testovali svou hypotézu na údajích ze 4000 jazyků – tedy na 2/3 ze všech existujících řečí. Zkoumali 100 slov a jak jsou spojená se zvuky v těchto jazycích. A mnoho výrazů je opravdu spojeno s konkrétními zvuky i u jazyků, které spolu nemají vůbec nic společného. Například hlásky O, U, P, K a Q se téměř vždy objevují u významu „koleno“. Tělesné orgány jsou sice nejčastější oblastí, kde to funguje, ale našla se také další slova: hláska S je téměř ve všech jazycích asociována s pískem. A je jedno z jaké doby, z jakého světadílu nebo z jaké kultury daná řeč pochází. „Vzhledem k tomu, kolik možností se nabízí při realizaci slov, jsou výsledky ohromující.“

Lidé předpokládají, že bouba je velké zvíře, kiki zase malé

„Až doposud jsme si mysleli, že přímá asociace mezi zvukem slov a jejich významem je velmi výjimečná,“ poslal význam studie jazykovědec Harald Hammarström. Znali ji například z tzv. bouba-kiki efektu. Jde o pokus, při němž vědci ukázali pokusným osobám fotku velkého zvířete a snímek malého zvířete. Pak se jich zeptali, které zvíře je v domorodém jazyce nazýváno bouba a které kiki. Drtivá většina lidí označí kiki za to malé zvíře, zatímco bouba je pro ně to velké. Hlásky A a O se napříč jazyky pojí s velkými tvory, I a E zase s drobnými. Ale to byl vlastně jen jediný příklad.

Nová práce je výjimečná v tom, že poprvé studovala obrovský vzorek řečí, a vědci tedy mohli popsat, jaké významy jsou spojené s určitými zvuky. Zajímavé je, že stejné hlásky označují stejné významy i u řečí, mezi nimiž není žádný vývojový vztah. Zatím vědci nebyli schopní popsat ani vysvětlit, proč k tomu dochází ani jaký je princip tohoto jevu.