Indonéští stromoví klokani se ocitli mezi druhy, jimž hrozí vyhynutí. Intenzivní těžba v jejich rodných deštných pralesích likviduje jediné prostředí, které umí obývat.
Stromoví klokani se ocitli na hranici vymření: kvůli stoupající spotřebě palmového oleje
Systematické kácení a vypalování deštných pralesů vedlo v několka posledních letech k dramatickému poklesu počtu těchto klokanů ve volné přírodě. Netýká se to jen stromových klokanů, ale také jejich blízkých příbuzných, kuskusů skvrnitých.
Příčina: člověk
Likvidace deštných pralesů má v Indonésii jednoho společného jmenovatele: celosvětově zvýšenou spořebu palmového oleje v posledním čtvrtstoletí. Palmový olej se používá v mnoha oborech lidské činnosti – od potravinářství až po výrobu biopaliv. Rozsah kácení je enormní: nezisková organizace Mighty uvádí, že za posleních 25 bylo v Indonésii pokáceno asi 76 milionů akrů deštného pralesa – pro srovnání, to je oblast o velikosti celého Německa.
Stromoví klokani jsou příliš nepřízpůsobiví, pomalí a velmi přizpůsobení svému původnímu habitatu. S takovou ztrátou území by se ale vyrovnal stěží jakýkoliv živočišný druh: například klokan žlutohřbetý žijící na Papuy už zmizel z 99 procent území, kde se kdysi vyskytoval.
Na seznamech ochránců přírody jsou tito klokani uvedení jako kriticky ohrožení, ale reálné odhady provedené lidmi, kteří se v deštných pralesích opravdu pohybují, jsou ještě horší. Výše uvedená nezisková organizace Mighty uvádí, že v přírodě těchto klokanů žije méně než 250 exemplářů. To je hranice přežití, kdy už se klokani brzy nebudou schopni rozmnožovat, aniž by se narušila jejich genetická pestrost.
Objeven – a vzápětí vyhuben
Klokan žlutohřbetý byl objeven teprve roku 2005 v horách Papuy-Nové Guiney. Žije zde pouze ve dvou horských masivech, v místních deštných pralesích. Vědci toho o něm vědí jen velmi málo – a zřejmě se o něm ještě méně dozvědí. Je velmi pravděpodobné, že bude vyhuben přibližně do roku 2025; pokud bude tempo kácení a vypalování lesů pokračovat podobným tempem jako v současnosti, neexistuje pro něj ve volné přírodě naděje.
Podnikání jako každé jiné
Za hlavního viníka uvádějí média společnost Korindo, která lesy na Papuy vypaluje – přestože ví, že jde o nelegální chování. Někteří velcí odběratelé (například společnosti Wilmar a Musim Mas) s ní už přerušily spolupráci, ale lidstvo má takový hlad po palmovém oleji, že to nemusí stačit.
Korporace se proti tvrzení neziskových organizací ohrazuje s tím, že jde o dezinformace, které jsou šířeny neziskovkami úmyslně. Podle vyjádření, které Korindo poskytlo britskému deníku Independent, společnost za požáry vůbec nemůže. Vznikly údajně po silném suchu v lété roku 2015, kdy domorodci na Papuy využili vysušených stromů a zapálili je, aby tak z lesů vyhnali – a poté snadno ulovili – divoká zvířata.
Lesní požáry
Během lesních požárů v létě roku 2015 uvolnily pralesy za měsíc více CO2 než celé Spojené státy za jeden rok. K Indonésii sice lesní požáry přirozeně patří, ale ty současné byly extrémně zesíleny nepovoleným vypalováním lesů.
Podle klimatologů k rychlému šíření požárů výrazně přispěl také meteorologický jev El Niño. Při jejich likvidaci se zase ukázalo, že nejde o jeden požár, ale o 1500 lokálních požárů se stovkami ohnisek, které se pomalu rošiřovaly a spojovaly. Nakonec byl jejich dopad na celý subkontinet velmi dramatický: