Cesta na Mars je možná, ale skoro nikdo by ji nezvládl, potvrdil experiment

Cestu k Marsu by zvládli jen ti nejodolnější zástupci lidského druhu – to víme díky extrémnímu ruskému experimentu Mars-500.

Na konci srpna 2016 skončil velký americký experiment HI-SEAS, který rok testoval, co vydrží izolovaná lidská posádka, jež simuluje pobyt na Marsu. Výsledky sice ještě neznáme, ale před pár lety proběhl ještě větší podobný pokus v Rusku – a jeho výsledky už o cestě do vesmíru a jejích rizicích prozradily mnohé. Jmenoval se Mars-500.

Šestice mužů měla v jeho rámci strávit 520 dní ve zcela uzavřeném prostředí připomínajícím kosmickou loď letící k Marsu. Ty nejdůležitější závěry o misi shrnuli psychologové ve stati zveřejněné v odborném časopise PNAS. Tady je jejich výstup:

Cesta na Mars není pro každého

Skupina 6 mužů (tři Rusové, Číňan, Ital a Francouz) strávila v „raketě“ celkem 520 dní v úplné izolaci. Komunikovat s vnějším světem mohli jen prostřednictvím textových zpráv, které ale byly opožděny o 0–25 minut, stejně jak tomu bude při opravdovém letu na Mars. Prostředí bylo pokud možno co nejrealističtější, aby byli „astronauti“ vystaveni stejným výzvám, jako bude budoucí opravdová posádka.

Podle psychologů by to většina lidí nikdy nezvládla. „Jedním z našich hlavních zjištění je, že existují obrovské individuální rozdíly mezi tím, jak se lidé s takovou situací vypořádávají během dlouhého času izolace,“ popsali autoři zprávy.

Podle nich je sice možné poslat k Marsu lidskou posádku, musela by však být extrémně dobře vybraná především z psychologického hlediska. Současně je po tomto výzkumu jasné, že i ta nejlepší posádka by potřebovala silnou psychologickou podporu ze Země – jak analytickou, tak poradenskou.

Nikdy nevíte, jak se člověk zachová

Moderní psychologie se sice pokouší předpovídat a modelovat lidské chování těmi nejmodernějšími nástroji, jako je například sociomapování, ale experiment Mars-500 prokázal, že je to stále ještě málo. Přestože byla posádka pečlivě vybrána a ještě před pokusem do podrobností analyzována týmem psychologů specializovaných na několik oborů, pořád se naráželo na spoustu problémů. Posádka se mnohdy chovala jinak, než by z jejich psychologických profilů vyplývalo.

Psychologové popsali, že jeden z účastníků začal v průběhu expedice trpět depresemi, jiný zase měl chronické problémy s nedostatkem spánku. Další začal usínat v průběhu doby, kdy měl být bdělý a zcela koncentrovaný. U dalšího „astronauta“ se zase objevil podivný syndrom, kdy se mu přeřídily vnitřní hodiny z 24hodinového cyklu na 25hodinový. Nic z toho se u účastníků výpravy nemělo stát, testy nic z toho nepředpokládaly.

Kdo přežije začátek, přežije všechno

Experiment se konal v uzavřeném Pozemním experimentálním komplexu v Institutu lékařsko-biologických problémů (IMBP) Ruské akademie věd v Moskvě. Probíhal od 3. června 2010 do 4. listopadu 2011, celou tu dobu byli jeho aktéři vystaveni jen umělému světlu. Vědci se obávali, že v průběhu času se budou důsledky všech komplikací zhoršovat, ale mýlili se.

Ukázalo se, že nejhorší byly na aklimatizaci na uzavřené prostředí první dva měsíce, pak už se člověk dokáže přizpůsobit. Nejhorší efekty dlouhodobého pobytu na člověka se projevují již během prvních několika týdnů – což je skvělá zpráva pro testování opravdových cestovatelů na Mars. Nebudou se muset podrobit několikaletým pobytům, vše se dá vyhodnotit i během relativně krátkého pobytu.

Video Horizont ČT24
video

Horizont ČT24: Jak sestavit posádku pro misi na Mars?

Horizont ČT24: Jak sestavit posádku pro misi na Mars?

Pohled Událostí: Simulace cesty na Mars

Prokletých 36 minut

Na Zemi trvá den a noc 24 hodin. Na Marsu je to jen mírně odlišné – denní cyklus tam trvá 24 hodin a 36 minut. Přestože je rozdíl malý, představuje velký problém. 36 minut se totiž velmi rychle nastřádá a ve výsledku může zcela rozhodit návyky astronautů.

Během mise Mars-500 bylo na „pohyb u planety“ vyhrazeno jen 12 dní, ale ani při reálné expedici času nebude o moc více. Astronauti se tedy na jinou délku denního cyklu nebudou moci aklimatizovat, což povede například k poruchám spánku. Ty zase budou zhoršovat jejich koncentraci. Tento problém nebyl doposud uspokojivě vyřešen.

Důsledky pro pozemské kancelářské krysy

Když psychologové studovali důsledky symptomů, které projevovali účastníci expedice, zjistili, že velké množství je shodných s problémy, jimiž trpí typický obyvatel západního světa trávící většinu dne v kanceláři.

Nejpodobnějšími stresory jsou nedostatek přímého slunečního světla, dlouhodobé uzavření v neměnícím se prostoru a nedostatek pohybu.

Na misi Mars-500 se podílel i český vědecký tým, byl v něm například psycholog Jaroslav Sýkora. Podívejte se na rozhovor, který poskytl Danu Stachovi v pořadu Hyde Park Civilizace:

Video Hyde Park Civilizace - Jaroslav Sýkora
video

Profesor Sýkora