Praha - Očkování na poslední chvíli proti žloutence typu B nemusí zabránit nákaze touto nemocí. Vakcína zajistí ochranu jen 60 až 80 procentům lidí. Vakcína proti hepatitidě B se dává ve třech dávkách, v základním schématu následuje měsíc po první dávce druhá a za šest měsíců třetí. Zrychlené schéma počítá s druhou dávkou za měsíc po první a s třetí za dva měsíce, čtvrtá posilující dávka by měla být aplikována do roka. Nejrychlejší schéma dává tři dávky během tří týdnů, poslední nejpozději dva týdny před odjezdem do ciziny. Posilující očkování se provádí jednou dávkou po pěti letech u všech očkovaných bez ohledu na zvolené schéma.
Zrychlené očkování nemusí před žloutenkou typu B zcela chránit
Nákaza hepatitidou B hrozí zejména ve státech centrální a jižní Afriky, v Amazonii a přilehlém Peru, v Saúdské Arábii, Mongolsku, Číně, Kazachstánu a v jihovýchodní Asii. Větší výskyt této infekce je na severu Kanady, v Moldávii a Bulharsku. Člověk očkovaný proti virové žloutence B se nenakazí žloutenkou D, protože virus „déčka“ je účinný jen spolu s „béčkem“. Dalším rizikem pro cestovatele je hepatitida C, proti ní ale není očkování. Hrozí v Asii a Africe, kde se nemoc vyskytuje až u 15 procent obyvatel. Nejvíce nakažených je v Egyptě.
Očkování proti hepatitidě B se doporučuje všem lidem, kteří v uvedených zemích budou pracovat ve zdravotnictví, jako zubaři, lékaři, ošetřovatelky či laboranti. Očkovat by se měli nechat také lidé, kteří budou v úzkém kontaktu s místním obyvatelstvem, jako učitelé, misionáři či příslušníci mírových armád. Bez očkování by neměli vyjet ani lidé, kteří plánují pohlavní styk s partnery z řad tamních obyvatel.