Bratislava/Praha – O samotnou podstatu referenda už nejde. Vážné téma ohledně rodiny a jejího postavení mnozí využili k vzájemnému útočení, osočování a rozdělování společnosti, tvrdí socioložka a bývalá premiérka za konzervativní SDKÚ-DS Iveta Radičová. V rozhovoru pro ČT24 však zmínila, že probíhající hlasování má výjimečné postavení vzhledem k podpoře, jakou má v občanské společnosti i na politické scéně. Slováci dnes hlasují o tom, jestli stejnopohlavní páry mají mít právo na manželství a adopci dětí a jestli mají školy vyžadovat účast žáků na vyučování v oblasti sexuální výchovy. Účast v hlasování ale nemusí dosáhnout 50 procent potřebných pro platnost.
Referendum bohužel probouzí ve Slovácích to nejhorší, říká Radičová
Sama Radičová se referenda zúčastnit nehodlá, protože prý na současných zákonech nechce nic měnit. Ostatně je jednou z předkladatelek návrhu z roku 2006, který se problematice ochrany rodin věnuje. Pokud by Slováci v prvních dvou otázkách o manželství a adopci odpověděli ano, vyjádří tak souhlas se stávajícími zákony. Opačný výsledek by teoreticky v budoucnu posloužil jako podpora k možným liberálním zákonům.
„Podstatnější je diskuze okolo referenda a ta má bohužel charakter radikalizace, rozdělování společnosti, kdy zaznívají poměrně útočná slova, která se nedají vzít zpět,“ tvrdí Radičová. „Myslím si, že si zbytečně v diskuzi ubližujeme, že dostávají prostor hlasy, které nepřispívají k rozumnému řešení tohoto vážného tématu,“ dodala v pátečních Událostech, komentářích.
Radičová: Politici nesmí zneužívat referendum ke kampani (zdroj: ČT24)
Křesťanským aktivistům a blízkým organizacím v čele s Aliancí za rodinu, kteří kvůli platnosti hlasování potřebují přilákat k urnám statisíce nerozhodnutých Slováků, se podařilo získat na svou stranu několik známých osobností a po dřívějším odmítnutí dostat své spoty do celoplošné televize. Jejich odpůrci naproti tomu v minulých dnech zaútočili na řadu billboardů a přelepili je hesly naznačujícími vulgarismus.
Režisér Juraj Jakubisko a vodní slalomář Matej Beňuš se stali tvářemi spotů Aliance za rodinu, které od úterý začala vysílat zpravodajská televize TA3. „Místo toho, aby společnost podporovala rodiny, vytváří jakési náhradní režimy, které vždy zůstanou jen náhradními. Své ano dávám přirozené rodině, té, která mě vychovala,“ promlouvá ke slovenským voličům v reklamě Jakubisko.
Aliance přišla s novými spoty poté, co její předchozí propagační video s malým chlapcem, jehož přišli adoptovat dva muži držící se za ruce, odmítly soukromé televize Markíza a Joj i veřejnoprávní RTVS. Rada pro televizní vysílání, která kvůli odmítavému postoji televizí dostala řadu stížností, oznámila, že nejde o natolik vážné prohřešky, aby ji přiměly jednat již v průběhu kampaně, kterou proto posoudí až po hlasování.
Odpůrci referenda, kteří jej považují za útok na práva sexuálních menšin, se kvůli údajnému nedostatku věcných argumentů v diskusi odmítli zúčastnit veřejných debat se zástupci Aliance. Získali na svou stranu také několik známých osobností včetně herečky Zuzany Fialové či jejího kolegy Richarda Stankeho. Ti spolu s dalšími zdůvodňují svou neúčast v referendu na webové stránce nejdeme.sk.
Větší pozdvižení ovšem způsobil útok na billboardy Aliance, které vyzývaly k účasti na hlasování. Řadu z nich v posledních dnech přelepili odpůrci plebiscitu heslem „JBM Alianci za RDN“, jehož první zkratku si mnoho lidí vykládá jako vulgarismus. Tvůrci hesla, kteří jím potiskli rovněž propagační trička, to však odmítají. „Billboardy a trička byly myšleny ve formě JBM: Ježíš byl milosrdný, Aliance za rodinu nebyla,“ řekl portálu Sme.sk jeden ze spoluautorů kampaně Dominik Smrek.
Radičová: Referendum jako politická kampaň nemá smysl
Podle Radičové jsou přesto referenda dobrým nástrojem přímé demokracie, pokud ho politici nezneužívají jako součást své kampaně. „Zkušenost ze Slovenska totiž ukazuje, že v referendech, která byla uskutečněná, byla ta neplatná organizována jednou, dvěma, maximálně třemi politickými stranami; v tom okamžiku bylo jasné, že referendum nebude platné, protože to bylo na bázi rozštěpené politické scény.“
Od vzniku samostatného Slovenska se dosud konalo celkem sedm celostátních referend. Dostatečný počet lidí přišel hlasovat pouze v květnu roku 2003, kdy se rozhodovalo o vstupu do Evropské unie. Ve čtyřech případech se referenda neúčastnilo ani 40 procent oprávněných voličů – ve dvou případech dokonce jen kolem 20 procent. V posledním referendu, kdy se rozhodovalo například o tom, jestli mají být zrušeny poplatky za veřejnoprávní rozhlas a televizi, snížen počet poslanců nebo umožněno volit prostřednictvím internetu, přišlo necelých 23 procent lidí.
I jediné platné referendum ale prošlo těsně účastí lehce přes 52 procent. Naprostá většina hlasujících (92,5 procenta) se začleněním Slovenska do Unie souhlasila. Z neúspěšných pokusů mělo nejblíže k platnosti referendum v roce 1998. Tehdy stála před Slováky otázka, zda zprivatizovat klíčové průmyslové podniky jako energetické závody, Slovenské elektrárny, a.s. nebo Transpetrol.
Slovenská referenda a jejich iniciátoři:
1994 – zákon o prokazování finančních prostředků při privatizaci a dražbách (Strana pracovníků Slovenska)
1997 – o vstupu země do NATO a přímé volbě prezidenta (prezident Michal Kováč;občanská petiční akce)
1998 – o privatizaci důležitých průmyslových podniků (HZDS)
2000 – o vyhlášení předčasných parlamentních voleb (HZDS a SNS)
2003 – o vstupu Slovenska do EU (prezident Rudolf Schuster)
2004 – o vyhlášení předčasných parlamentních voleb (Konfederace odborových svazů – podpořeno stranou Smer SD, HZDS, KSS a SDĽ)
2010 – o veřejnoprávních poplatcích či snížení počtu poslanců (iniciativa občanů kolem čerstvě vzniklé strany SaS)
2015 – o stejnopohlavních sňatcích či adopci a sexuální výchově (sdružení Aliance za rodinu)