V Izraeli každou hodinu umírá jeden pamětník holocaustu

Tel Aviv – Židé, kteří přežili holocaust, po skončení války hromadně směřovali do Izraele. V květnu 1948, kdy byl jako stát založen, tam žilo asi 800 000 obyvatel; během příštích deseti let rychle vzrostla jeho populace na dva miliony. Dnes v Izraeli stále žije asi 200 tisíc lidí, kteří si hrůzy holocaustu pamatují. Pomalu jich ale ubývá – v židovském státě umírá každou hodinu jeden z nich.

Některým z těch, kdo přežili, se ale vzpomínky i s přibývajícím věkem vybavují do nejmenších detailů a stále mají potřebu se o ně podělit – hlavně proto, aby se už nikdy nic podobného nemohlo opakovat. Jsou živoucí pamětí i špatným svědomím Evropy.

Josef Aron, původem německý pamětník holocaustu, kterého se sestrou jako šestileté dítě odvlekli do Bergen-Belsenu, bydlí jen přes kopec od jeruzalémského památníku Jad vašem. „Byl jsem v tom baráku od roku 1940 do konce války. Znásilňovali nás tam každý večer. Sedm dětí v tom baráku umřelo. Přežili jen dvě a já,“ vzpomíná na koncentrační tábor.

Když polomrtvého Arona zachránili Britové, věděl, že musí pryč. Díky neuvěřitelné náhodě se opět sešel se svou sestrou – matka a čtyři sourozenci skončili v plynu. Obě děti se přidaly do proudu Židů, kteří v pekle táborů došli k závěru, že přežití jim zajistí jen jediná věc – vlastní stát, kde o svém osudu budou rozhodovat jen oni sami.

Na stejnou cestu se vydala i slavná pražská rodačka, spisovatelka a novinářka Ruth Bondyová. „Když jsem byla osvobozena z koncentráku, tak jsme byli v nákladním voze a na česko-německých hranicích všichni slezli, postavili se a zpívali Kde domov můj,“ vybavuje si. Pak si řekla, že Evropa už není její domov a že chce žít mezi Židy.

Cesta do tehdejší Palestiny ale neznamenala okamžitou spásu. Ti, kteří přišli před vyhlášením Izraele v roce 1948, často skončili v britských internačních táborech. Po vztyčení vlajky s Davidovou hvězdou tu na všechny čekala série válek s arabskými sousedy.

Mladý stát bojující o existenci se v prvních desetiletích o holocaust neměl kdy zajímat. Teprve poválečná generace začala v šedesátých letech odhalovat temné vzpomínky rodičů – a také první památníky šesti milionům židovských obětí.

V Izraeli každou hodinu umírá jeden pamětník holocaustu (zdroj: ČT24)