Praha - Revoluční události roku 1989 ve střední a východní Evropě vedly k rychlému zhroucení tamních komunistických režimů také proto, že Sovětský svaz se rozhodl nezasáhnout. Podle komentátora Českého rozhlasu Plus Libora Dvořáka chřadnoucí supervelmoc už nedisponovala dostatečným potenciálem, aby se mohla a chtěla v této věci angažovat. „V tom spočívá nezapomenutelná historická úloha Michaila Gorbačova. Bez ohledu na to, ať si dnes říká a hlásá cokoliv, on tenkrát prostě nechtěl opakovat rok 1968,“ řekl Dvořák a připomenul značné ekonomické potíže, které SSSR postupem času dostaly na kolena. „Byly takového rázu, že by zlomily vaz každému režimu,“ dodal Dvořák.
Sovětský svaz neměl v roce 1989 energii zvrátit dění ve svých satelitech
Sovětský svaz vyčerpalo bipolární soupeření se Spojenými státy o moc v Latinské Americe či Asii. „Toto globální angažmá přineslo ekonomické problémy. Rozhodně si to nesmíme představovat tak, že tu byl krásný Sovětský svaz a do toho přišel zlý Gorbačov a ten ho rozvrátil. Sovětský svaz se rozpadal navzdory vůli jakéhokoliv politika, který tam tehdy operoval,“ zdůraznil Dvořák považující rozpad SSSR za hlavní faktor rozpadu celého východního bloku. Důkazem toho, že Sovětský svaz se nemínil do problémů Československa vměšovat, byl i fakt, že když si Ladislav Adamec v průběhu jednání s Občanským fórem jel do Moskvy pro podporu, Gorbačov jej ale ani nepřijal.
GALERIE
videogallery_486277
Železná opona - slovy Churchilla spuštěná „od Štětína na Baltu až po Terst na Jadranu“ - se začala pořádně otřásat v základech už zkraje roku 1989, a to v Polsku, kde komunisté souhlasili s uspořádáním tzv. kulatých stolů, u nichž se sešli s představiteli opozice, kterou reprezentoval zejména odborový svaz Solidarita. Právě tato jednání nakonec vedla k postupné změně režimu a předání moci - už v létě se v Polsku konaly první polosvobodné volby, jež drtivě vyhrála opozice.
„Poláci a Maďaři byli vždy ve vztahu k velkému sovětskému bratrovi odvážnější. Do role lídra bych pasoval Poláky, kteří za sebou měli zkušenost masového protirežimního hnutí Solidarita a díky tomu měli pro události roku 1989 připravené nejkvalitnější a nejpočetnější politické elity,“ podotknul Dvořák.
Tůma: Nehybný „československý skanzen“ byl v pohybu už od roku 1987
Demontáž komunismu byla v Polsku napřed oproti sametové revoluci. Totéž platilo o dění v Maďarku, kde byly železné dráty na hranicích v ohrožení už od května a celé to vyvrcholilo o půlnoci z 10. na 11. září 1989. Tehdy Budapešť otevřela své hranice s Rakouskem a umožnila tak tisícům občanů NDR emigrovat přes Rakousko do Západního Německa. Tato historická událost předznamenala pozdější pád Berlínské zdi.
Miloš Jakeš a Michail Gorbačov, Moskva - duben 1989
Jen v Československu jako by totalitní režim zůstával nedotčený překotnými událostmi kolem. To však byl pouze zdánlivý dojem a příměr o „nehybném skanzenu“ nebyl odpovídajícím popisem pravého stavu věcí. „Minimálně od roku 1987 byla československá společnost v pohybu. Režim na 'dialog' se společností pohříchu zaregoval těmi policisty v ulicích, ale neřekl bych, že se tady až do 17. listopadu nic nedělo,“ konstatoval Tůma.
Česká republika si v těchto dnech připomíná 25 let od událostí listopadu 1989. Období, které znamenalo přechod od komunistické diktatury k demokracii, mapuje i Speciál ČT24. Kromě článků, které připomínají přelomové události, zde najdete i program ČT k výročí sametové revoluce, ale zejména zpravodajská videa z té doby.