Praha – Podle právníků Červeného kříže lze události na Ukrajině oficiálně označit za válku Znamenalo by to, že by aktérům bojů v Doněcké a Luhanské oblasti mohlo hrozit stíhání za válečné zločiny. To však může komplikovat fakt, že Ukrajina (ani Rusko či samozvané státy na východě Ukrajiny) neratifikovala statut Mezinárodního trestního soudu, ačkoli uznává jeho jurisdikci. Jedná se o průlomovou definici, neboť postojem Červeného kříže se řídí ve svém rozhodování i OSN.
Právníci Červeného kříže: Na Ukrajině je válka
Mezinárodní výbor Červeného kříže (MVČK) je garantem takzvaných ženevských dohod, které stanoví pravidla pro vedení válek. OSN se řídí jeho názorem při posuzování násilností a ozbrojených konfliktů ve světě. „Pro OSN je klasifikace MVČK určující. V otázkách mezinárodního humanitárního práva je rozhodující Červený kříž,“ uvedl zdroj z OSN.
Nyní agentura Reuters přinesla informaci, že právní sekce Červeného kříže dění na východě Evropy hodnotí jako válku; zatím se ale neodhodlal k žádnému veřejnému vyjádření, aby se nedotkl Ukrajiny nebo Ruska. Informaci ale rozšířil důvěrně a sdělil ji i účastníkům konfliktu.
„Je to očividně mezinárodní konflikt, takže sestřelení malajsijského letadla je válečným zločinem,“ řekl agentuře jeden ze západních diplomatů. „Informace byla předána dvoustranně a důvěrně. Veřejně se o tom nediskutuje,“ uvedla mluvčí MVČK Anastasia Isyuková. Případný postih za sestřelení letadla nebo jiné válečné zločiny, ke kterým by mohlo na Ukrajině dojít, by posuzoval Mezinárodní trestní soud, jehož status však Ukrajina neratifikovala. „Je tady Rada bezpečnosti, která by případ mohla vnést do Mezinárodního trestního soudu. Rada bezpečnosti to asi dlouho neudělá, poněvadž je tam Čína a Rusko,“ poukázala bývalá soudkyně tribunálu pro bývalou Jugoslávii Ivana Janů. Dodala, že Ukrajina letos uznala jurisdikce mezinárodního soudu, může proto alespoň začít vyšetřování.
Ženevská úmluva zakazuje střílet jinam než na zdravé vojáky
Válečné zločiny jsou obecně vykládány jako porušení válečného nebo humanitárního práva, závažnost porušení přitom bývá vnímána odlišně u mezinárodních konfliktů a občanských válek. Přesně je termín „válečný zločin“ popsán v osmém článku statutu Mezinárodního trestního soudu. Ten ovšem dále odkazuje především na Ženevské úmluvy z 12. srpna 1949 (vycházející z Ženevské úmluvy z roku 1929), které mají chránit raněné a nemocné vojáky, válečné zajatce a civilisty. Fakticky tak zapovídá střílet jinam než na zdravé vojáky.
V případě raněných vyžaduje úmluva, aby „strana v konfliktu, v jejíž moc upadnou“ s nimi jednala „lidsky, bez jakéhokoli nepříznivého rozlišování“ a zakazuje jejich zabíjení, mučení i ponechání bez lékařské pomoci. Zákaz rozlišování například z důvodů národnostních či náboženských platí také u civilního obyvatelstva, nařizuje pro ně také zřídit bezpečné „nemocniční a bezpečnostní oblasti a místa“. Důrazně pak Ženevské úmluvy zakazují útoky na civilní nemocnice.
Ženevské úmluvy se týkají také konfliktů „povahy jiné než mezinárodní“. I v tomto případě vyžaduje „lidské chování“ vůči civilistům, vojákům, kteří složí zbraně, raněným či nemocným a odmítá jejich rozlišování. Zakazuje vraždění, mučení, ale i braní rukojmí a ponižující zacházení a nařizuje ošetření zraněných. Status Mezinárodního trestního soudu ovšem rozlišuje konflikty a vyjímá z problematiky válečných zločinů například veřejné nepokoje nebo izolované násilné činy. Podle Ivany Janů je proto klíčové zjistit, o jaký typ konfliktu na Ukrajině vlastně jde. „Vnitřní konflikt může přerůst v mezinárodní konflikt, ale musejí se zjistit určité insignie – že to někomu slouží nebo povstalci jednají v zájmu dalšího státu,“ poukázala.
Kromě činů, ke kterým může dojít přímo v rámci bojů, se řadí mezi válečné zločiny i některé skutky, které jim předcházejí. Jde zejména o přípravu útočné války a použití zakázaných zbraní jako nášlapné miny. Způsoby vedení války ustanovily Haagské úmluvy platné již od roku 1907.
Soudkyně Ivana Janů: Je třeba zjistit, zda probíhá mezinárodní či vnitrostátní konflikt (zdroj: ČT24)
Kromě Mezinárodního trestního soudu zbývají dva speciální tribunály
Mezinárodní trestní soud se v současnosti zabývá válečnými zločiny během občanských válek v Kongu, Ugandě, Súdánu, Pobřeží slonoviny, Keni, Středoafrické republice a Libyi. Zvláštní trestní tribunály vznikaly již před jeho zřízením a stále působí tribunály pro vyšetřování zločinů při válkách v bývalé Jugoslávii a při rwandské genocidě. V minulosti existovaly i další obdobné specializované soudy, mezi nejznámější patří tribunály v Norimberku a Tokiu, které trestaly zločiny spáchané ve druhé světové válce.
Mezinárodní trestní soud se zabývá například případem bývalého prezidenta Pobřeží slonoviny Laurenta Gbagbo s manželkou obviněných z rozsáhlých vražd a perzekuce svých odpůrců nebo súdánskéhp prezidenta Umara Bašíra jako iniciátora dárfúrského konfliktu obviněného kromě válečných zločinů také z genocidy a zločinů proti lidskosti. Kvůli útokům na civilisty během občanské války se měl soud zabývat také případem Muammara Kaddáfího, nyní však vyšetřuje okolnosti jeho smrti pro podezření z válečného zločinu.
V případě Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii jsou obžalováni vůdci jednotlivých stran válčících v Bosně, jejich generálové, před soudem stanul i bývalý jugoslávský prezident.
Jako příklad lze pohlédnout na případ velitele bosenskosrbské armády z občanské války v Bosně Ratka Mladiče. Jeho případ ještě soud neuzavřel, dvaasedmdesátiletý Mladič je ale obviněn jednak z genocidy, jednak z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Konkrétně ho obžaloba viní, že se spolu s dalšími srbskými představiteli snažil „trvale odstranit bosenskomuslimské a bosenskochorvatské obyvatele z oblastí Bosny a Hercegoviny prohlášených za bosenskosrbské teritorium“ a že organizoval útoky „proti civilnímu obyvatelstvu Sarajevo s hlavním cílem šířit teror“. Žalobci ho činí také zodpovědným za masakr v Srebrenici a také braní rukojmí, „aby přinutil NATO zastavit letecké útoky proti bosenskosrbským vojenským cílům“.