Piloti nemohli tušit, že je zaměřili

Praha – Pokud bylo malajsijské dopravní letadlo zničeno raketou BUK, neměli o tom piloti stroje ani tušení. Civilní letadla totiž nemají v běžné výbavě přístroje schopné zaznamenat signál radiolokátoru ani přibližující se raketu. Letecký publicista Martin Velek ve vysílání ČT24 ovšem upozornil, že šanci zareagovat by piloti stejně neměli.

Velek: S největší pravděpodobností to byl akt vojenské síly (zdroj: ČT24)

„Normální civilní letadla nemají vybavení, které by umožňovalo zachytit ozáření radiolokátorem nebo blížící se raketu. Nejsou ani vybavena zařízením na infračervené rušení těchto raket. Jako standard mají toto vybavení pouze letadla izraelských aerolinek, Air Force One amerického prezidenta nebo iljušin ruského prezidenta Putina,“ poznamenal Velek.

I v případě, že by piloti zaměření věděli, šanci na reakci neměli - raketa se pohybuje rychlostí kolem 4 000 kilometrů za hodinu. „Samotná hlavice BUKu má hmotnost asi 70 kilogramů a funguje jako brokový náboj. Má v sobě částečky vyrobené z těžkého a tvrdého materiálu, které devastují cíl. V okamžiku nárazu do letadla zničí elektrické a hydraulické systémy, motory a zdevastuje trup. V případě přímého zásahu to může letadlo úplně rozlámat,“ dodal publicista.

Martin Velek: „Letadlo muselo padat z výšky v nerozloženém stavu, protože po dopadu se udělal hřibovitý mrak spáleného paliva. To znamená, že muselo mít plné nádrže, tudíž byly celistvé. Kdyby byl stroj roztrhán ve výšce, tak palivo vyteče.“

Příčinu nehody by měly pomoct objasnit černé skříňky. Obě už byly podle zpráv z Ukrajiny nalezeny. Podle Velka bude v případě sestřelení boeingu na záznamu letových parametrů vidět, že došlo k dekompresi trupu a ztrátě vzduchotěsnosti. 

Letecký publicista Martin Velek
Zdroj: ČT24

Co jsou černé skříňky?

Černá skříňka je zařízení zaznamenávající důležité parametry letu pro objasnění příčin případné havárie. V současné době se do letadel umisťují dvě skříňky, a to do zadní části strojů, které jsou v případě katastrof zpravidla poškozeny nejméně.

  • První zařízení (Flight data recorder) zaznamenává důležité údaje o samotném letu, stavu motorů a systémech letadla, mimo jiné také výšku, rychlost, tlak vzduchu v letadle a stav paliva. Údaje jsou nahrávány na odolné polovodičové médium. Samotné nahrávací zařízení je podle Velka při požáru většinou zničeno, ale nahrávka zůstává neporušena.
     
  • Druhé zařízení (Cockpit voice recorder) nahrává zvuk z pilotní kabiny: radiokorespondenci pilotů mimo letadlo a vzájemnou komunikaci na palubě letadla. „A v případě katastrof tam jsou i poslední výkřiky, je to velice drastická záležitost. I to je na vysoce odolném médiu, které má vysokou pravděpodobnost přežití havárie bez poškození,“ dodal Velek.

Černá skříňka je konstruována tak, že je schopna 45 minut odolávat teplotě 1 000 °C, vydrží silné přetížení (3 600G), je vodotěsná a vyrobená z nekorodujících materiálů. Uvnitř je umístěn i miniaturní vysílač, který po katastrofě vysílá signál, podle něhož se dá skříňka najít. Navzdory svému názvu má černá skříňka křiklavě oranžovou barvu – pro snazší nalezení ve změti trosek.

Při interpretaci dat se oba záznamy seřadí na jednu časovou osu, což dává expertům poměrně přesný obraz toho, co se s letadlem při havárii stalo. 

Černá skříňka pro záznam zvuku z pilotní kabiny
Zdroj: EVAN SCHNEIDER/UNDPI/ČTK

Obsluha vyspělého protiletadlového systému vyžaduje výcvik

Podle odborníků na výzbroj, které citují deníky The Wall Street Journal a The Daily Telegraph, se vojáci učí s protivzdušnými obrannými systémy zacházet nejméně několik měsíců. „Pokud to byl BUK, pak jde o velmi sofistikovaný systém, který vyžaduje určitou míru znalosti toho, jak funguje,“ řekl listu The Wall Street Journal Douglas Barrie z londýnského Mezinárodního institutu pro strategická studia (IISS). „Není to systém, který byste mohli začít bez dalšího okamžitě používat.“ Prý ale není vyloučeno, že se i mimo armádu najdou jedinci, kteří prošli vojenskou službou a vědí, jak rakety fungují.

Systém BUK je dnes ve výzbroji řady států v postsovětském prostoru, nejmodernějšími verzemi disponuje ruská armáda, pro kterou se stále vyvíjí. Disponují jím ale také ukrajinské ozbrojené síly. Pravděpodobnost, že by civilní letadlo omylem sestřelili vojáci zvyklí podrobně monitorovat letový provoz, je podle expertů malá. Systémy protivzdušné obrany jsou navíc často umístěny na základnách, kde jejich obsluha přesně zná pravidelné trasy leteckých linek v dosahu.

Raketový systém BUK
Zdroj: ČT24/Euromaidan

Celý protiletadlový systém se skládá z několika pásových vozidel – velitelského vozu, vozidla vybaveného radiolokátorem a dvou druhů mobilních odpalovacích zařízení. Pásové mobilní odpalovací zařízení vybavené radarem přitom dokáže fungovat i nezávisle. Pokud při odpalování ze země chybí radarové vozidlo, snižuje to schopnost rozeznávat civilní stroje od nepřátelských letadel.

Každý odpalovací komplet je vybaven čtveřicí raket s poloaktivním radarovým řízením, které jsou dlouhé zhruba 5,5 metru a váží přibližně 700 kilogramů. Dosahují čtyřnásobku rychlosti zvuku a jejich dolet a dostup se liší podle verze. Nejmodernější střely dokážou zasáhnout cíl vzdálený až 50 kilometrů a letící 25 kilometrů vysoko.

Vydáno pod