Praha - „Začal jsem rozumět mayské víře, která se týkala života, smrti, života po smrti a tajuplného podsvětí. Každý nález ale přinesl nové otázky,“ tak popisuje Stanislav Chládek svůj 14letý výzkum mayských jeskyní. Při svém bádání viděl místa, kde před víc než tisícem let Mayové prováděli posvátné rituály - často krvavé a plné obětí. A také sledoval, jak ti současní Mayové mluví se svými předky a vysmívají se obavám západního světa z konce mayského kalendáře.
Současní Mayové se hysterii kolem konce světa smáli
„Pořádali rituály pro turisty, ale všeobecně tu pozornost příliš neuvítali. Staří Mayové nikdy neřekli, že svět skončí, takže se tomu smáli,“ popsal v Hyde Parku Civilizace Stanislav Chládek dopad celosvětového šílenství kolem konce mayského kalendáře.
Současní Mayové žijí v jižním Mexiku, Guatemale, Belize a Hondurasu. Je jich kolem osmi milionů. Mluví zhruba třiceti různými jazyky a mezi sebou si nerozumí. Někteří stále dodržují staré zvyky. „Takoví se dají potkat zejména na guatemalských vysočinách. Měl jsem možnost zúčastnit se jejich rituálů a šel z toho strach. Byl jsem v temné místnosti, seděly tam dvě zahalené ženy a šaman – zřejmě pod vlivem drog – komunikoval s bohy a předky,“ popsal jedinečnou zkušenost Chládek. Tajně se zúčastnil i rituálu, při kterém Mayové na hřbitově nad otevřeným hrobem mluvili s mrtvými. Mayští šamani ještě dnes provozují černou magii, kterou lze přivodit něčí smrt či nemoc – k takovým rituálům se ale podle Chládka „člověk zvenku“ nikdy nedostane.
Mayská kultura
Ke studiu Mayů a jejich kultury se vystudovaný biochemik dostal čirou náhodou – díky knize Maya Cosmos, kterou mu věnovala dcera. „Zaujalo mě to a začal jsem toužit ony tajemné mayské jeskyně prozkoumat a zjistit, jak se jejich obsah vztahuje k mayským mýtům,“ popisuje autor knihy Rituální jeskyně starých Mayů.
Skrytý temný vodní podzemní svět měl a dodnes má velký náboženský význam pro staré i současné Maye. Považovali jej za vstup do podsvětí. Proto byly jeskynní prostory Mayi často považovány za posvátné a sloužily jako dějiště mnoha tajemných rituálů, ve kterých byli účastníci v kontaktu s bohy, předky a ostatními nadpřirozenými bytostmi.
Jak si Mayové představovali svůj počátek?
„Bohové se pokusili stvořit Maye. Dvakrát neuspěli – jednou je udělali z hlíny a jednou ze dřeva. Tito lidé ale nesplňovali požadavek bohů, protože se neuměli modlit. Konečně byla tedy stvořena lidská rasa – z kukuřičné mouky, kterou bůh Čak uvolnil bleskem z posvátné jeskyně a vznikla z kostí kukuřičné bohyně. A dál jsou tři verze – bohové mouku smíchali buď s vodou, nebo vlastní krví, nebo se směsí krve tapíra a hada. Verze o použití boží krve je nejběžnější, a to je asi důvod, proč Mayové prováděli lidské oběti. Svou krví totiž spláceli dluh bohům.“
Podle archeologických nálezů byly oběti ještě před rituálním obětováním mučeny. „Nejcennější oběti byly královské oběti – protože králové byli potomci bohů. V raném období mayské civilizace byly vedeny války hlavně kvůli tomu, aby se získali zajatci k obětování. Když zajali krále, neobětovali ho hned, ale třeba 15 let ho drželi ve vězení a denně mu pouštěli krev.“ Ani samotné obětování se neobešlo bez násilí – obětem bylo vytrháváno srdce zaživa, byla jim oddělována dolní čelist, nebo byly svazovány do kozelce, přičemž jim byla zlámána páteř.
Ve srovnání například s Aztéky ale byl počet lidských obětí u Mayů nesrovnatelně menší. „Prozkoumal jsem jednu jeskyni, kde jsem napočítal čtrnáct lidských obětí za pět set let užívání. Aztékové klidně obětovali deset tisíc lidí za den,“ podotkl Chládek.
Mayský rituál
Hlasy z jeskyně
Stanislav Chládek v Hyde Parku Civilizace také popsal zážitek, který hluboce ovlivnil jeho chápání současných Mayů. Došlo k tomu při neúspěšném průniku do jeskyně: "Bylo to velmi nebezpečné. Snažili jsme se plavat proti ohromnému proudu podzemní řeky do hlavního dómu jeskyně. Byly tam peřeje a balvany v řece byly podemleté, takže každou chvíli hrozilo, že se pod ně dostaneme a utopíme se. Najednou uprostřed toho proudu se objevil balvan a na něm hrnec, který už byl do něj zarostlý. Po návratu ven, už v přítmí, jsme seděli před jeskyní a najednou jsme slyšeli, že na nás někdo z jeskyně volá. Slyšeli jsme lidské hlasy. Racionální člověk věděl, že tam nemůže nikdo být. Můj přítel San Juan – současný May – mi řekl 'To jsou moji předci a volají mě'. Bylo to o strach a měl jsem k tomu velkou úctu."
Chládek tvrdí, že na mayské bohy ani po tomto zážitku z jeskyně nevěří. „Ty zvuky pravděpodobně způsobilo proudění vody jeskyní, které znělo jako lidské hlasy. Ale měl jsem úctu k tomu, že San Juan ještě ve 21. století na své mayské bohy věří.“
Hyde Park Civilizace (zdroj: ČT24)