Moskva - Konstruktér legendární sovětské útočné pušky AK-47 Michail Kalašnikov je po smrti. Dožil se úctyhodných 94 let. Kalašnikov vyrobil jednoduchou AK-47 v roce 1947. Původně se přitom vyučil zámečníkem. V 70. letech pak přišel s novou verzí AK-74, kterou sovětští vojáci používali zejména za války v Afghánistánu. Kalašnikov ale působil i v politice - několik let byl poslancem Nejvyššího sovětu SSSR. Pojmenována po něm byla také vodka.
Otec slavné útočné pušky AK-47 Kalašnikov zemřel
Kalašnikov v poslední době trpěl různými zdravotními problémy. Před měsícem byl v Iževsku hospitalizován na jednotce intenzivní péče. Udmurtský ministr zdravotnictví Vladimir Muzlov tehdy závažnost události před médii zlehčoval, teď ale agentuře ITAR-TASS napsal, že Kalašnikova na klinice přijali s žaludečním krvácením.
Kalašnikův dětský sen se vyplnil, stal se vynálezcem
Jeden z nejslavnějších Rusů se narodil ve vsi Kurja na Altaji v roce 1919 v rodině, která byla později označena za kulaky. V roce 1938 byl povolán do armády a narukoval k tankistům. Mladého kutila si všimlo velení a po ukončení tankové školy byl převelen do tehdejšího Leningradu (nyní Petrohrad). „Nebýt války, asi bych vynalezl nějaké zemědělské nástroje,“ vzpomínal později muž, který se původně chtěl věnovat průmyslovému návrhářství.
GALERIE
videogallery_402896
Po napadení Sovětského svazu Německem narukoval na frontu jako velitel tanku. Při prvních bojích u města Brjansk v roce 1941 byl ale vážně zraněn. Na nemocničním lůžku začal přemýšlet o zbrani, která by nahradila málo výkonné pušky a nepřesné samopaly. První plán legendární útočné pušky pochází z roku 1944. O tři roky později pak s jeho vylepšenou verzí uspěl v armádním konkurzu. V létě 1949 byla puška zařazena do výzbroje Rudé armády pod označením AK-47 (Avtomat Kalašnikova).
Ruská armáda v současnosti paradoxně hledá moderní náhradu za Kalašnikovovu zbraň, které má stále plné sklady. Většina exportu z Iževska tak směřuje na americký trh, kde se uchytily civilní verze „kalašnikovů“, prodávané pod názvem Sajga.
Obdivovatelé kalašnikova na zbrani oceňují zejména její úhlednost, lehkost a jednoduchost. Kalašnikov zůstává funkční i v těžkých podmínkách, odolává písku, vodě a bahnu. Slavná zbraň má i své vlastní muzeum a jmenuje se podle ní například jedna italská punková kapela. Objevila se také na státních znacích několika zemí a je například na vlajce Mosambiku.
Ilustrační foto
Kalašnikovy v rukou teroristů i dětských vojáků
Kromě Sovětského svazu se kalašnikovy vyráběly licenčně v řadě dalších států a celkový počet vyrobených pušek jde do desítek milionů kusů. O jejich přednostech se mohla přesvědčit vojska více než pěti desítek zemí, nemluvě o různých povstaleckých a teroristických skupinách.
Kalašnikov tak sice byl na svůj vynález velice hrdý, když ale zbraň viděl v rukou kupříkladu dětských vojáků, prý mu tekly slzy. Ze své zbraně přitom nedostal ani halíř, protože nebyla patentována. Na to si ale Rus nikdy nestěžoval - od své vlasti dostal chatu, čtyřpokojový byt a žil z penze. Byl také nositelem nejvýznačnějších sovětských i ruských vyznamenání.
Michail Kalašnikov
„Dosud se nikomu nepodařilo vyrobit lepší pušku než je ta, která nese mé jméno.“