Amsterodam - Českem otřásají protiromské nepokoje, Francie vyhošťuje východoevropské Romy a problémy hlásí i Británie nebo Německo. Na protiromskou strunu hraje čím dál víc politiků, u voličů to zabírá. Naděje tu ale je - romský „Obama“ v Nizozemsku. Roman Krok se narodil v Náchodě, už dvacet let ale žije v Severním Holandsku. Vystudoval sociální práci a coby stážista se se svým proslovem dostal až do Evropského parlamentu. O svém osudu píše blog - svůj příběh nazval Z ghetta do parlamentu.
Nizozemský „Obama“ bojuje za práva Romů v Evropském parlamentu
Zpráva o protiromských nepokojích v České republice dorazila až do provincie Severní Holandsko. Sedmadvacetiletý Roman je prožívá osobně. „Když vidím ty demonstrace v televizi, tak mi někdy připadá, že koukám na záběry z Iráku. A nejhorší na tom je, že to vidí i romské děti. Co ony si řeknou? Nejsme tu vítáni, nemají nás rádi,“ uvažuje Roman, jenž do Nizozemska přišel v osmi letech jako romský kluk z Česka.
Přesně to ale řada Evropanů cítí - vadí jim vybydlené domy, nepořádek a kriminalita v ghettech. Lokality, ve kterých sociálně slabí žijí, jim připomínají slumy v zemích třetího světa.
Protiromský pochod v Ostravě
V půlmiliardové Evropské unii žije 12 milionů Romů, politická elita jim ale chybí. V Evropském parlamentu mají jednu jedinou zástupkyni, Lívii Járokaovou z Maďarska. „Potřebujeme kulturní změnu mezi Romy. Z uzavřené, zoufale se bránící komunity v otevřenou, sebevědomou a integrovanou evropskou menšinu,“ prohlásila ve svém nedávném projevu na půdě europarlamentu.
Stejný sen jako romská europoslankyně má i Roman. Nabízí svůj životní příběh. Na svém blogu nazvaném Z ghetta do parlamentu popisuje, co musel překonat, aby si mohl potřást rukou s předsedou Evropského parlamentu. Píše v angličtině, problém pro něj nebylo ani vystřihnout projev před europoslanci. „Můj hlavní jazyk je holandština. Ale stále se pokouším mluvit česky, doma mluvíme taky česky. Jinak umím anglicky a ještě trošku romsky,“ vyjmenovává mladý blogger.
Roman Krok se narodil v chudé romské ulici Šafránice ve východočeském Náchodě. V roce 1994 se jeho rodiče rozhodli opustit Českou republiku a hledat lepší život za hranicemi. V Nizozemsku strávili tři roky po azylových domech. Nakonec přesvědčili úřady, že v Česku nejsou jako Romové v bezpečí. Romanův otec si udělal zkoušky na svářeče a šoféra kamionu, matka prošla kurzem sociální péče o nizozemské seniory. On vystudoval sociální práci na Univerzitě aplikovaných věd v Utrechtu.
A vzor nehledá Roman v nikom jiném než v prvním černošském prezidentovi Spojených států amerických Baracku Obamovi. I proto si heslo jeho kampaně Yes, we can vytiskl v Europarlamentu na pracovní stůl. „My jako Romové si můžeme vzít Obamu jako vzor, který nám ukázal, že se to dá. On dokázal to, že co bylo před pár lety nepředstavitelné, je teď skutečnost,“ říká Roman.
Realita je ale zatím daleko od snu. Exploze rasově motivovaných nepokojů nevybuchla jen v Česku. Francouzská vláda vyhošťuje Romy zpět do Bulharska a Rumunska, ve Švédsku si policie dokonce dělá seznamy Romů včetně dětí. Za téhle situace se vytrácí i politická korektnost, kvůli které se mnozí Evropské unii posmívají. Kdo si myslí, že v Evropském parlamentu zní o Romech jen pochvalná slova, byl by překvapen.
- „Bohužel v romské komunitě jsou gangsteři, kteří z dětí dělají kapsáře a prostituty.“ Paul Nutall, britský europoslanec, Strana nezávislosti Spojeného království
- „Takovouto integraci chcete? Pomáhat kriminálníkům, kteří neposílají děti do školy, zatímco mladé italské páry nemají ani peníze na vlastní bydlení?“ Claudio Morganti, italský europoslanec, Liga severu
- „Mnoho problémů si Romové způsobují sami, svými tradicemi.“ Philip Claeys, belgický europoslanec, Vlámský zájem
Příběh českého Roma v Nizozemsku (zdroj: ČT24)
Roman přitom problémy nezastírá. Jeho hlavní cíl je změna. Dokázat, že všichni Romové nejsou stejní. „Myslím, že politici by neměli ukazovat jen tu špatnou stránku Romů, že jsme kriminálnící, že myslíme jen na svůj prospěch, že nic neděláme. Jsou i Romové, kteří jsou vzdělání, kteří chodí do školy a do práce, kteří jako každý jiný občan mají svoje povinnosti, ale i svoje práva,“ konstatuje Roman.
On sám už dostudoval a skončila mu i stáž v Evropském parlamentu. Teď hledá, co dál. Dvanáctiprocentní nezaměstnanost mladých v Nizozemsku mu nenahrává. Věří ale, že s univerzitním diplomem práci najde. A na pár let by klidně šel pomáhat i zpátky do rodné země. „Chtěl bych pracovat s romskou mládeží. Chtěl bych být dobrým vzorem a hlavně je stimulovat, aby chodili do školy,“ uzavírá.