„Sto tisíc lidí kouká na hořícího člověka a neptá se proč“

Varšava - Je tomu 45 let, kdy zemřel Polák Ryszard Siwiec. V září 1968 se zapálil na protest proti invazi do Československa na varšavském Stadionu desetiletí během velkých dožínkových slavností. „Sto tisíc lidí kouká na člověka, který udělá tak šílenou věc, snaží se protestovat proti bezpráví, a neptají se proč,“ říká historik Petr Blažek, který byl hostem Studia ČT24.

Ryszard Siwiec se na svůj čin připravoval několik dnů. Nahrál záznam, na kterém vyzval Poláky k odporu totalitnímu režimu, napsal letáky, koupil si hořlavinu a po vzoru vietnamských buddhistických mnichů se zapálil na stadionu, kde bylo sto tisíc lidí.

  • „Byly to dožínkové slavnosti. Mělo to podobu v podstatě pohanské slavnosti, kdy stranické vedení přebíralo dary od svých občanů, kteří tam poníženě přicházeli, a tancovaly se polské národní tance. Za těchto okolností Siwiec šokujícím způsobem protestoval proti okupaci Československa,“ vypráví historik Petr Blažek.

Až v roce 2003 se našel relativně rozsáhlý záznam sebeupálení natočený příslušníky tajné policie. „Kolem Siwiece se vytvořil poměrně rozsáhlý kruh a vyděšení lidé se ho snažili uhasit. Byli mezi nimi nejen tajní, ale i hasiči. Když ho zhruba po minutě uhasili, byl odveden do civilního vozu a odvezen zřejmě na výslech,“ rekonstruuje Blažek incident.

Spíš forma než smysl

Později byl Ryszard Siwiec držen v nemocnici na samotce, kde po čtyřech dnech zemřel. Celou dobu tvrdil svou verzi, tedy že jednal z vlastního racionálního rozhodnutí. Lidé, kteří jeho čin viděli na stadionu, si však povšimli spíš drastické formy než smyslu protestu. Vznikla také řada fám, například že se upálil kvůli Władysławu Gomułkovi nebo že vzplanul omylem při pití vodky.

Komentář Petra Blažka (zdroj: ČT24)

„Rádio Svobodná Evropa od informátora z vedení polské komunistické strany zjistilo, že se čin odehrál, ale neměli to potvrzeno z druhého zdroje. Ale nikdo nebyl ochotný to potvrdit,“ vysvětluje historik. Siwiec svůj magnetofonový testament zanechal u přítele, který se však publikace zalekl a záznam nakonec médiím poslal až s půlročním zpožděním, po činu Jana Palacha. Rádio tehdy odvysílalo pouze krátkou zprávu.

Teprve na začátku devadesátých let získal protest Ryszarda Siwiece opět svůj smysl, když režisér Maciej J. Drygas objevil filmový záběr hořícího muže a natočil filmový dokument Slyšte můj křik a rozhlasový pořad Testament. V roce 2003 se pak archivářům podařilo najít nové filmové záběry, které na Stadionu Desetiletí natočili příslušníci tajné policie.

Další informace o Ryszardu Siwiecovi a jiných živých pochodních hledejte na webu věnovaném Janu Palachovi.

Vydáno pod