EXKLUZIVNĚ: Nejen Corbyn. Rozvědčík české StB Sarkocy se snažil vlákat do sítí i poradce britských poslanců

Špionské hry mezi komunistickým Východem a kapitalistickým Západem (zdroj: ČT24)

Rozvědčík komunistické tajné policie Ján Sarkocy se nestýkal jen s nynějším předsedou labouristů Jeremym Corbynem, ale také s poradcem Dolní sněmovny Parlamentu Spojeného království Alexem Pravdou. Jeho schůzky s komunistickým špionem byly přitom mnohem intenzivnější. Dle hlášení, které zpravodajec zasílal na ústředí, se setkali celkem dvanáctkrát. Tématu se věnovaly i úterní Události, komentáře ve 22. hodin na ČT24.

Bývalý příslušník zahraniční rozvědky Ján Sarkocy v polovině letošního února přišel s tvrzeními, že kandidát na post ministerského předsedy Velké Británie a stávající šéf opozičních labouristů Jeremy Corbyn vědomě spolupracoval s komunistickou Státní bezpečností. A dokonce za to měl brát peníze. Corbyn i čeští historici, kteří studovali příslušné dokumenty StB, to vyvrací.

Diplomat Dymič a jeho jediný důvěrný styk

Nicméně dokumenty uložené v tuzemských archivech ukazují ještě na jednu věc. Jediný člověk, kterého ve skutečnosti Sarkocy nadřízeným navrhoval jako potenciálního spolupracovníka StB, byl zmiňovaný Alex Pravda – uznávaný sovětolog, někdejší poradce poslaneckého zahraničního výboru, šéf sovětského programu zahraniční politiky Královského institutu mezinárodních vztahů (RIIA / Chatham House) a dnes profesor na oxfordské univerzitě. „Jsem ohromen, když slyším, že mě pan Sarkocy navrhoval jako potenciálního agenta,“ reaguje nyní z anglického Oxfordu Pravda.

Sarkocy ho dokonce označoval za prvního poradce tehdejší premiérky Margaret Thatcherové, který má vazby nejen na vysokou politiku, ministerstvo zahraničí a obrany, ale třeba i na britské speciální služby MI6, respektive MI5. Historik Ústavu pro studium totalitních režimů Petr Blažek odhaduje, že právě kontakt s ním mohl stát za Sarkocyho pozdějším vyhoštěním z Velké Británie.

Československý agent s krycím jménem Dymič měl – jak to bylo běžné – diplomatické krytí. Od druhé poloviny 80. let působil na ambasádě v Londýně jako třetí tajemník velvyslanectví. A pravděpodobně z tohoto titulu inicioval na jaře 1987 s Pravdou, jehož StB vedla pod krycím jménem Rave, první schůzku. Během následujících pětadvaceti měsíců se pak dle Sarkocyho hlášení sejdou ještě desetkrát.

„Dosavadním rozpracováním Rave je otevřena jeho reálná možnost plnit rozvědné úkoly, což bylo potvrzeno na základě odevzdaných zpráv a je nalezena motivace pro spolupráci s čs. organizací. Rave si je vědom, že jeho informace napomáhají čs. organizaci,“ píše se v návrhu na zavedení svazku z 10. října 1988.

Nicméně podle historika Blažka je nutné Sackocyho hlášení číst velmi kriticky. Je totiž podle něj evidentní, že své zprávy nadřízeným minimálně zveličoval. A i připisovanou roli Alexe Pravdy historik zpochybňuje. Nasvědčuje tomu několik indicií. Ale o tom až později.

Obava z protiakce britské kontrarozvědky

Přísně tajný svazek číslo 49651 má zhruba sto listů. Základem jsou hlášení ze schůzek s „důvěrným stykem Rave“ a informace na nich získaných. Zároveň obsahují lustrace Alexe Pravdy a jeho rodiny. Lze se například dočíst, že budoucí uznávaný vědec se dostal do Velké Británie v šesti letech. Jeho rodiče – oba herci Realistického divadla – emigrovali z Československa po únoru 1948, když mu byl rok. Nejprve žili v Paříži, pak v australském Melbourne. Do Anglie přijeli v roce 1956 (ve složce se objevuje i rok 1953).

Je nutné zdůraznit, že „důvěrný styk“ zařazuje názvosloví Státní bezpečnosti do kategorie, kdy je zdroj ochoten předávat zpravodajské poznatky, aniž by musel vědět, že je předává rozvědce.

V polovině března 1987 Sarkocy kontaktuje Pravdu po jeho přednášce v institutu RIIA. Domluví se s ním na schůzce a ústředí posílá hlášení: „Rave je ochotný se potkávat a poskytovat názory na sovětskou zahraniční politiku. Schůzku jsem záměrně načasoval na období po návratu Thatcherové z Moskvy, aby bylo možné získávat ohlasy.“ Nadřízení ho varují, ať postupuje opatrně.

„Jmenovaný má velmi dobrý přehled o sovětské zahraniční politice a také se rýsuje možnost získávání informací k záměrům britských speciálních služeb vůči SSSR a ostatním socialistickým státům,“ píše do zprávy Sarkocy alias Dymič o čtvrt roku později. A doplňuje, že si u něj „důvěrný styk“ objednal periodickou dodávku tištěného deníku Rudé právo, aby měl přehled.

Sovětské tankové divize v NDR musí pryč

Výstupy ze schůzek – které se zachovaly v Archivu bezpečnostních složek – se týkají hlavně náplně Pravdovy práce, jeho názorů na sovětskou politiku či fungování některých britských poradních či politických skupin a institucí.

„Rave je ředitelem Soviet Foreign Policy Group v RIIA. Tato skupina má za úkol vypracovávat podkladové materiály o současné vnitropolitické situaci v SSSR a zahraniční politice nynějšího sovětského vedení. Ty pak slouží jako základní informace pro potřeby britského vládního kabinetu, ministerstva zahraničí i britské speciální služby, prioritně podléhajícím ministerstvu obrany,“ hlásí koncem roku Sarkocy.

„Z titulu své funkce je A. P. členem konzultační skupiny britských odborníků na otázky SSSR tvořené osmi členy. Skupina '8' se schází každé dva měsíce,“ doplňuje s tím, že ke své práci osmička expertů využívá informací CIA a MI5.

Vedle toho tlumočí Pravdovy názory na mezinárodní politiku – například na budoucí existenci sovětských tankových divizí ve Východním Německu nebo na rázné kroky vůdce Sovětského svazu Michaila Gorbačova vůči „rebelujícímu“ křídlu politbyra v čele s Borisem Jelcinem. Ostatně rozjímání nad mezinárodní politikou je hlavním obsahem většiny svodek.

Nervy jsou dobré, snad jsme splnili plán

Po několika měsících velitelé však již očekávají nějaké hmatatelné výsledky, zatím totiž čtou pouze obecné a poměrně vágní informace. Apelují na nadporučíka StB, aby předložil komplexní zprávu a také zhodnotil reálnost vztahu se zdrojem.

Nedostatečné výsledky si zřejmě uvědomuje i sám Sarkocy. „Začátkem následujícího roku budu moct přejít k aktivnějšímu rozpracovávání jednotlivých osob. Styková základna je dobrá, budu ji rozvíjet, ale nedají se dělat zázraky ze dne na den. Nervy jsou dobré, doufám, že jsme splnili plán práce stanovený na r. 1987,“ píše zpravodajec do Prahy na sklonku roku s jistou dávkou pochybností.

Špioni nasazují kontrasledování

A pochybnosti jsou i v jiné rovině. Uvnitř Státní bezpečnosti panují obavy, že jsou schůzky jejich rezidenta s Pravdou monitorovány britskou kontrarozvědkou. I proto je při několika setkáních v londýnských restauracích nasazen zpravodajec s krycím jménem Axler z důvodů kontrasledování. Nic zvláštního, slovy StB závadného, ale ani jednou nezaznamená.

Kontakt udržují oba muži i v následujícím roce 1988. Sejdou se celkem čtyřikrát. Alespoň to vyplývá ze zpráv i seznamu schůzek, které jsou součástí spisu. Na konci léta Alex Pravda od československého zpravodajce – „diplomata“ – žádá nápomoc při zajišťování vstupních víz pro jeho plánovanou návštěvu Československa. Zároveň by rád, aby mu pomohl zabezpečit dvoutýdenní studijní pobyt v Ústavu mezinárodních vztahů v Praze.

„Mám zato, že v průběhu nadcházejícího setkání bych měl přistoupit k sondování jeho finanční situace a jeho vztahu k penězům vůbec. Zdá se mi, že tu existují určité neprozkoumané rezervy,“ naznačuje začátkem podzimu Sarkocy velitelům naději, že Pravdu ke spolupráci zlanaří.

Příslušníci Státní bezpečnosti se činí i v Praze. Lustrují rodinu Alexe Pravdy a zjišťují okolnosti její emigrace. Na konci podzimu pak údaje posílají do Londýna. A přidají i radu. „Dosud jsou hodnocené poznatky od Raveho dobré, pokračuj ve styku při dodržení dosavadního zaměření. Skrze něho získávej i komplexní materiály k RIIA z pohledu potřeb zahraniční kontrarozvědky.“

V Československu se rodí nový diktátor Ceausescu

Společenská situace v Československu se dává zkraje roku 1989 do pohybu. V polovině ledna protestuje proti normalizační moci v rámci tzv. Palachova týdne tisíce lidí. Intenzita protestů vládnoucí komunisty překvapuje. A je předzvěstí revolučních událostí v listopadu 1989.

To se samozřejmě promítne i do tématu rozhovoru při další schůzce počátkem května. Tentokrát se uskuteční v londýnské restauraci Wheeler's of St. James. Místo navrhne Sarkocy. Kvůli kontrasledování je totiž předem vytipované. Kádrový příslušník Axler vše sleduje z protější restaurace.

„K otázce ČSSR Rave uvedl, že současné hodnocení a postoje britské vlády vůči ČSSR jsou krajně negativní a není možné očekávat žádné oteplení ani po návštěvě čs. parlamentní delegace vedené Štěpánem (člen předsednictva ÚV KSČ, pozn. red.) v Británii,“ tlumočí z londýnské rezidentury Sarkocy Pravdovy úvahy do Prahy. „Štěpánovi připisují odpovědnost za tvrdé a nekompromisní zásahy vůči aktivitě nezávislých v Praze už během lednových událostí. V mnohých hodnoceních je jméno Štěpána vázané na novodobého Ceauseska (rumunský diktátor, pozn. red.).“

Vyhoštění špiona Dymiče

Je to labutí píseň jeho působení ve Velké Británii. Za pár dnů je ze země vyhoštěn. A s ním další dva Čechoslováci. Tamní ministerstvo zahraničí svůj krok oficiálně zdůvodní tím, že vyvíjeli činnosti neslučitelné s jednáním diplomatů.

Poslední zaznamenaný kontakt slovenského rozvědčíka z toho času již profesorem St. Anthony Clollege v Oxfordu je z poloviny července 1989. To už je Sarkocy v Praze. A Pravda tou dobu také.

Do Československa přijel na čtyři dny s delegací britské organizace náboženského hnutí Kvakerů. Sejdou se v restauraci U Tří pštrosů na Malé Straně. A řeší hlavně problematiku Dymičova vyhoštění.

„P. se vyjádřil, že v jeho instituci nebylo vyhoštění čs. diplomatů z Británie spojováno se zpravodajskou aktivitou, ale s tzv. tit-for-tat (oko za oko, pozn. red.) mezi SSSR a Británií s proniknutím na čs. Zastupitelský úřad, jako nejbližšího spojence SSSR,“ informuje Sarkocy. Je to jeho poslední záznam uložený ve složce Rave.

Řadový estébák stojí proti mocné MI6

„Spis je nutné brát s rezervou. Je evidentní, že Sarkocy svou roli přeceňuje. Nadřízení mu dali nějakou volnost, on se scházel s člověkem, kterého ani neoznačoval za agenta. Byl to jen důvěrný styk, z čehož vyplývá, že jde v podstatě pouze o kontakt s osobou, která je ochotna se stýkat, ale to neznamená, že se považuje za spolupracovníka tajné služby,“ vysvětluje historik Petr Blažek, který na existenci svazku upozornil.

Podle něj rozvědčík ani nezískal moc konkrétních informací, zaznamenané jsou v podstatě pouze obecné fráze. Navíc v některých údajích jsou informace pravděpodobně lživé či minimálně zveličené. Například nikde nelze dohledat, že by byl Pravda skutečně prvním poradcem britské premiérky Margaret Thatcherové.

„Vedle toho jsem přesvědčený, že o jejich styku britská kontrarozvědka věděla. Tipnul bych si, že to speciální službě oznámil Pravda sám. Pokud ne, určitě byl sledován,“ říká Blažek. „Sarkocy nebyl žádný James Bond, jeho výsledky byly obecně velmi tristní a myslím, že Britové jeho snahu o kontaktování Alexe Pravdy využili k jeho vyhoštění. Na jedné straně máme MI6, Dolní sněmovnu, oxfordského profesora a proti nim stojí řadový příslušník StB… co jim tak asi mohl nabídnout,“ pochybuje Blažek.

Margaret Thatcherová
Zdroj: ČT24

Zahraniční rozvědka na kolenou

Československá zahraniční rozvědka byla v té době v troskách. Rozvědčíci přebíhali k druhé straně. Například Vlastimil Ludvík (krycím jménem Pantůček), který se koncem roku 1988 ztratil z dohledu československých úřadů v Indii. Posléze se ukázalo, že je k dispozici britské tajné službě. Svými znalostmi ohrozil utajení desítek svých kolegů v několika zemích.

V té době tedy rozvědka mnoho úspěchů při sledování či získávání cizích státních občanů ke spolupráci nezaznamenala, pokud vůbec nějaké. Československo mělo na sklonku 80. let velmi špatné jméno, bylo izolované a jeho špioni bojovali s problémem, aby je vůbec někdo bral vážně.

Navíc do zahraničí pod diplomatickým krytím odjížděli již od roku 1969 často lidé v podstatě za odměnu, kvůli protekci. Pocházeli z komunistických rodin a podle Blažka si většina byla maximálně schopná přečíst anglické noviny, natož aby dělala nějakou rozvědnou práci.

Profesor agentem StB? Těžko

O tom, že Pravda nespolupracoval s StB, hovoří i argument, že po Sarkocyho vyhoštění pokračuje v úspěšné akademické kariéře, vydává knihy a není nijak upozaděn. 

Dokumenty zkrátka ukazují, že kmenový pracovník StB – který nyní obviňuje předsedu labouristů Corbyna z vědomé spolupráce s československou tajnou službou – získal ve skutečnosti ve Velké Británii jediný kontakt, jenž byl ochoten se s ním pravidelněji stýkat. A nakonec to během několika měsíců skončí jeho vyhoštěním.

„V té době jsem se z pozice ředitele sovětského programu zahraniční politiky RIIA dostal do kontaktu s velkým počtem diplomatů převážně ze sovětského velvyslanectví a také některých východoevropských ambasád,“ odpověděl ČT e-mailem Alex Pravda.

„Určitě jsem se setkal i s několika československými diplomaty, ale po všech těch letech si nevzpomenu na jejich jména, natož obsah našich diskusí. Obecně na všech mých schůzkách s nimi dominovaly výměny názorů na pozoruhodné změny, které proběhly v Sovětském svazu i ve vztazích Moskvy se Západem, stejně jako se státy východní Evropy,“ píše dále Pravda s tím, že by ho samotného zajímalo, jaké zprávy Sarkocy o jejich schůzkách podával do Prahy.

Tehdy se podle něj naprosto standardně přepokládalo, že jakékoliv informace, které padnou na schůzkách s diplomaty komunistických států, budou obratem předány „nepřátelským“ zpravodajským službám.

obrázek
Zdroj: ČT24

Neoblíbený všeználek, píší o rozvědčíkovi kolegové

„Myslím, že pan Sarkocy je rád centrem pozornosti. A zajímavým se snažil být už tehdy ve službách StB. Považoval se za hvězdu a ostatní pro něj byli druhořadí. To se ostatně píše i v hodnocení jeho osoby. Ale zase úplně neschopný asi nebyl, ve spise ho hodnotí třeba i s tím, že má dobré nápady,“ popisuje ředitelka Archivu bezpečnostních složek Světlana Ptáčníková.

„Vzhledem k nadřazenému jednání, kdy skrytou nebo méně skrytou formou dává najevo, že pouze on je hvězda a všeználek, se prý kapitán Dymič dostal do izolace na rezidentuře a prý je neoblíben i u československé kolonie,“ píše se v jeho personálním spisu.

„Podle všeho je to podvodník a i tento případ to může doložit. Navíc se zřejmě jedná o člověka, který rozšiřuje dezinformace,“ dodává Blažek.