Německo nemění svůj dosavadní postoj v migrační politice. Solidární přerozdělování běženců zůstává nadále ústřední součástí azylové politiky. Řekl to mluvčí spolkového ministerstva vnitra Johannes Dimroth, který tak v podstatě opravil vyjádření svého nadřízeného, ministra vnitra Thomase de Maiziéra.
Německo od kvót ruce pryč nedává. Musíme být solidární, tvrdí mluvčí ministerstva vnitra
Německá vláda je připravena prozatím ukončit diskusi o rovnoměrnějším přerozdělování uprchlíků, prohlásil ve čtvrtek de Maiziére na okraj neformálního jednání unijních ministrů vnitra v Sofii.
Mluvčí ministerstva vnitra Dimroth ale v pátek konstatoval, že solidární přerozdělování uprchlíků mezi jednotlivé státy EU nadále zůstává „jednou z centrálních součástí aktuálních snah o reformy společného evropského azylového systému“.
De Maiziére, který je členem CDU kancléřky Angely Merkelové, se ve čtvrtek nechal slyšet, že pokud se má dospět k reformě azylové politiky v EU, je třeba nejdřív řešit jiná témata, jako jsou společná pravidla azylového řízení a podmínky pro přijímání uprchlíků.
Německý ministr také ve čtvrtek nejednoznačně odpověděl na otázku, zda by Německo souhlasilo i s takovou reformou systému přijímání uprchlíků, která by nepředpokládala jejich přerozdělování na základě kvót, a to ani při velké uprchlické vlně. „O tom bychom pak rozhodovali na konci jednání,“ nechal ministr otázku otevřenou.
Čtvrteční slova de Maiziéra přivítal český premiér v demisi Andrej Babiš, ohradil se vůči nim naopak eurokomisař pro vnitro Dimitris Avramopulos, který upozornil, že postoj Evropské komise se nemění. Není přijatelné, aby některé státy odmítaly akceptovat uprchlíky, podotkl.
Kvůli sporu o případném novém nastavení kvót na přerozdělování uprchlíků v EU se plánovaná reforma unijní azylové politiky od roku 2016 nehýbe z místa. Ve sporu jde především o otázku, jak lze do budoucna v případě další uprchlické krize ulehčit obzvlášť zasaženým státům.
Evropská komise a země jako Německo jsou v zásadě pro to, aby přinejmenším při velmi silném příchodu uprchlíků byl uplatňován princip přerozdělování, včetně povinného přijímání uprchlíků. To ale už dříve odmítlo Polsko, Maďarsko i Česká republika, kterým se dostalo podpory od nového rakouského kancléře Sebastiana Kurze.
Evropská komise podala v lednu na zmíněné tři země žalobu u Soudního dvora Evropské unie kvůli nesplnění povinnosti. Slovensko a Maďarsko se dříve kvůli způsobu rozhodnutí o kvótách obrátily na unijní soud, který ovšem jejich stížnost zamítl.
Praha, Varšava a Budapešť opakovaně upozorňují na malou funkčnost celého mechanismu a na výrazně nižší počty skutečně přesunutých migrantů oproti původnímu záměru.
Státy takzvané Visegrádské skupiny také opakovaně zdůrazňují, že při pomoci v migrační krizi solidární jsou – byť právě jinými způsoby než nepopulárním přebíráním žadatelů o azyl. Třeba penězi, příspěvky na ochranu vnější hranice či podporou libyjské pobřežní stráže.
Do Německa loni přišlo 186 644 žadatelů o azyl – poprvé po několika letech jejich počet klesl pod 200 tisíc. Číslo odpovídá hranici, na níž se v sondovacích rozhovorech shodla vznikající vláda konzervativní unie CDU/CSU kancléřky Angely Merkelové a sociální demokracie (SPD).
V oblasti migrační politiky kompromis počítá s tím, že bude i nadále omezeno slučování rodin běženců, kteří nemají status uprchlíka. Zároveň má odpadnout přijímání tisícovky migrantů z Řecka a Itálie měsíčně.
Celkový počet příchozích běženců by ročně neměl překročit 180 tisíc až 220 tisíc a všechny žádosti o azyl by se měly prověřovat ve zvláštních centrech. Alžírsko, Tunisko a Maroko mají být prohlášeny za bezpečné země původu.
Na vrcholu migrační krize v roce 2015 přišlo do Německa 890 tisíc žadatelů o azyl. Uprchlíci nejčastěji pocházejí ze Sýrie, Iráku a Afghánistánu.