Libyjká krize

Libye v zajetí chaosu: Ústřední vláda v nedohlednu, posilující měnová a uprchlická krize hrají do karet IS

Sedm let po konci občanské války v Libyi – od října 2011 – je země stále v zajetí chaosu. V současné chvíli se mezi sebou přetahují o moc dvě vlády, další boje vedou různé klany, etnika, mocenské skupiny a rebelové. Zmatku využívá Islámský stát (IS), jeho radikální bojovníci se z Libye připravují na proniknutí do Evropy.

Země se od května 2014 potýká již s druhou občanskou válkou, která nebere konce. Veškerá vyjednávání o ústřední vládě krachují z několika důvodů. Těmi hlavními jsou roztříštěnost země, chybějící společná národní identita a absence tradice demokraticky zvolené vlády.

Roztříštěnosti a chaosu nahrává i rozloha země, Libye je zhruba 22apůlkrát větší než Česká republika, přičemž má téměř o polovinu méně obyvatelstva. Většina z šesti a půl milionu Libyjců žije podél pobřeží. Důsledkem toho jsou k dispozici obrovské prostory, které zbraněmi ovládají různé skupiny. V případě, že by tam vznikla ústřední vláda, měla by problém tak rozsáhlé území dostat fyzicky pod kontrolu.

„Funguje tu fenomén takzvaného squattingu. V praxi to znamená, že když si klan obsadí nějaké místo, například letiště či ropný terminál, a dokáže ho kontrolovat, tak ho používá jako ,rukojmí‘ k politickým vyjednáváním,“ vysvětluje arabista Jan Veselý.

Libye se po pádu Kaddáfího stala „otevřenou bránou do Evropy“

Problematická a základní otázka je, kdo za těchto okolností střeží libyjské hranice. „Salafi-džihádistické skupiny upevňují v libyjské poušti svoje pozice. Země se stává prioritní destinací pro radikální bojovníky, kteří sem prchají například z Iráku nebo Sýrie a připravují se z Libye na proniknutí do Evropy,“ upozorňuje koordinátor Centra energetické politiky Lukáš Tichý a dodává, že Libye již „pomohla“ destabilizovat Tunisko, oslabila Egypt a Alžírsko.

Po pádu Kaddáfího se podle Tichého Libye stala otevřenou branou do Evropy. Upřesňuje, že území Libye by pro islamisty mohlo být výchozím prostorem k teroristickým útokům proti státům jižní Evropy, včetně jejich energetické infrastruktury a průmyslu. Už nyní se podle Tichého snaží někteří bojovníci IS dostat do Evropy a využívají k tomu uprchlickou vlnu, která proudí právě přes de facto volně průchodnou Libyi.

Chaos v Libyi nahrává Islámskému státu 

Chaos nahrává Islámskému státu v Libyi, pokud se lidem bude jevit jako lepší varianta a dokáže-li obyvatelstvu zajistit základní potřeby. Může pro něj být snadné ovládnout například pouštní oblasti. 

Arabista Jan Veselý předpokládá, že i když chaos v Libyi „hraje do karet“ aktivitám Islámského státu, tak bude mít problém se kvůli etnické roztříštěnosti ukotvit ideologicky v některých oblastech země, natož získat dominantní postavení v celé Libyi. „ Například Berbeři jsou muslimové, ale identifikují se hlavně etnicky, nikoliv nábožensky,“ vysvětluje Veselý a upřesňuje, že Berbeři žijí v horách, mají svůj jazyk, svébytnou kulturu i území.

Islámský stát může oslovit například arabské etnikum, které se s ním dokáže snáze ztotožnit, naproti tomu pro Tebu nebo Tuarégy bude IS sotva přijatelný. Navíc například Tuarégové a Berbeři jsou výborní bojovníci a Veselý má zato, že by případné výboje Islámského státu v podmínkách současné Libye dobře odráželi.

Kromě nebezpečí IS se Libyjci denně potýkají s nedostatkem bankovek

Únosy, zabití během bojů mezi soupeřícími milicemi či džihádistickými skupinami nepatří podle Tichého za současných podmínek k bezpečnostním hrozbám, které by měly dopad na každodenní život mnoha libyjských domácností.

Mnohem závažnějším důsledkem nefungující politiky Libye je monetární krize. „Chronický nedostatek bankovek spolu se slabým ohodnocením libyjské měny na černém trhu se poprvé objevily v roce 2014, tehdy začala i probíhající občanská válka. Na rozdíl od ní se měnová krize v poslední době výrazně zintenzivnila,“ upozorňuje Tichý.

V Tripolisu od roku 2011 vzrostlo obyvatelstvo o čtvrtinu – na téměř tři miliony. Denně tam přes noc až do rána stojí před bankami stovky lidí, aby si vybrali své peníze. Tichý dodává, že podobná situace panuje také v Tobruku, Syrtě a dalších libyjských městech.

Dlouhá čekací doba před bankami v řadě případů přerostla do násilných incidentů, včetně střelby místních milic, které tvrdí, že „chrání“ bankovní pobočky. „Tyto ozbrojené skupiny tvrdí, že dohlíží na respektování a dodržování zákona a pořádku, ale často se účastní zpronevěry,“ vysvětluje Tichý.

IS by mohl z Libye snadno expandovat do Alžírska nebo Egypta

Tichý vysvětluje, že libyjská odnož Islámského státu - Provincie Libye (Wilayah Barqa, IS-PL), která vznikla 13. listopadu 2014, si v zemi za několik let postupně vybudovala poměrně dobré zázemí. Koncem loňského roku okupoval IS centrální části severní Libye v oblasti táhnoucí se západně podél pobřeží od města Bani Walid, které částečně ovládá přes Abu Grein, okolí města Syrta až na východ k městu Nawfaliya. (Město Syrta ztratil v prosinci 2016). Zároveň IS kontroluje některé části města Benghází, které představuje jeho hlavní sídlo v Libyi, a své operační buňky má i ve městě Sabratha v severozápadní části Libye.

Navíc z území Libye, jak vysvětluje Tichý, by mohl IS posílit svůj vliv i v okolních afrických zemích bohatých na energetické zdroje, například Alžírska a Egypta. Tam by IS mohl pomocí svých odnoží, tedy alžírské provincie Islámského státu - Jund al-Khilafah (Vojáci chalífátu v Alžírsku) a Islámský stát - Provincie Sinaj (IS-SP, Wilayah Sinai), opět dále útočit na jejich energetický sektor, včetně Suezského průplavu a ropovodu SUMED. Vedle toho se bojovníci IS z Iráku a Sýrie přesouvají do všech severoafrických zemí.

Lákavé zásoby ropy

Libye je země nejvíce postižená útoky na energetický sektor. Má největší zásoby ropy na africkém kontinentě, které dosahují zhruba 48 miliard barelů, to znamená 2,8 procenta světových rezerv ropy.

Ropa je podle Tichého klíčová pro celou ekonomiku Libye. Výnosy z vývozu ropy a plynu představují 94,4 procenta celkového vývozu země, export ropy a zemního plynu představuje 28,1 procenta libyjského HDP a sektor nerostných surovin představuje přibližně 93 procent příjmů libyjského státního rozpočtu. Největším odběratelem jsou evropské země.

Toho využívá Islámský stát, jak vysvětluje Tichý, a snaží se Libyi oslabit útoky na ropná pole, energetická zařízení, přepravní infrastrukturu a elektrárny. Výjimkou nejsou ani únosy západních pracovníků energetických společností. Tím chce IS poškodit energetický sektor Libye, přerušit dodávky do západních zemí a zároveň ekonomicky a politicky destabilizovat a hlavně zdiskreditovat libyjskou vládu v očích místních obyvatel.

IS se zatím nesnaží ropná pole ovládnout a efektivně využívat, jako to činil například v Iráku nebo Sýrii. Spíše se snaží o jejich zničení, aby poškodil Libyi jako takovou.

Lukáš Tichý dodává, že na ropná pole v Libyi kromě IS útočí další salafisticko-džihádistické teroristické organizace a militantní islamistické skupiny, napojené například na al-Káidu. „Třeba v březnu 2017 islamistická skupina napojená na al-Káidu - Ansar al-Šaría zaútočila v Libyi na ropné terminály Ras Lanuf a As-Sidr,“ doplňuje Tichý.

Generál Haftar má hlavně starosti udržet se naživu

Vlivný libyjský generál Chalíf Haftar, který je pro Evropu častým partnerem při vyjednávání, se snaží získat pod kontrolu co největší území. Jeho Libyjská národní armáda (LNA) v první polovině září 2016 zaútočila na ropné terminály As-Sidr, Rás Lanúf a Zuvajtín a bez větších problémů je ovládla. „Ovšem radikálové z Obranných brigád Benghází na začátku března 2017 vyhnali jednotky LNA z lukrativních ropných přístavů As-Sidr a Rás Lanúf a obsadili je. Nicméně již kolem 14. března 2017 získaly jednotky LNA generála Haftara znovu kontrolu nad oběma ropnými přístavy,“ uvádí Tichý.

Arabista Jan Veselý ovšem nevidí v Haftarovi osobnost, která má reálnou šanci vytvořit ústřední vládu Libye. Podle něj má obdivuhodnou schopnost udržet se v chaosem zmítané Libyi naživu jak v doslovném slova smyslu, tak politicky. „Chybí mu však dostatečně široká podpora doma i ze zahraničí,“ dodává Veselý.

Podle Lukáše Tichého Trumpova administrativa a prezident Francie uvažují o užší spolupráci s Chalífou Haftarem a LNA. Egypt, Spojené arabské emiráty, Saúdská Arábie, Jordánsko a Rusko už generála Haftara podporují. Tichý upozorňuje, že Haftarova osobnost je považována za nezbytnou součást jakéhokoli budoucího míru v Libyi, i když jeho síly byly obviněny ze zvěrstev, které jsou údajně vnitřně vyšetřovány. 

O tom, že by se Haftar dokázal prosadit do čela Libye, pochybuje Veselý i vzhledem ke generálovým vlastnostem. „Je voják, dokáže zabrat další města v některých částech země a expandovat z nich. Ale už neumí mít nějakou vizi, pod kterou by sjednotil všechna etnika, klany a kmeny.“ Navíc podle Veselého nepatří mezi nejlepší vojenské stratégy a provázejí jej opakované nezdary.

Přesto generál Haftar je tím, kdo v tuto chvíli může mít v části Libye rozhodující slovo. Jan Veselý ovšem podotýká, že se jedná jen o případy, kdy je potřeba lokálně vyřešit nebo zklidnit problematickou situaci, například osvobození rukojmích nebo zprovoznění ropovodu.

Vyjednávání s etniky by se nemuselo vyplatit

Za poslední rok připlulo do Itálie o 87 procent migrantů méně a to díky „pouštní diplomacii“ italského ministra vnitra Marca Minniti. Podařilo se mu vyjednat spolupráci s kmeny Awlad Sulejman a Tebu. Ty ovládají poušť na jihu Libye.

Aby spolupráce byla efektivní, musel Minniti nejprve dosáhnout míru mezi kmeny. Proces lokálního řešení problémů s přistěhovalectvím podle Veselého z krátkodobého hlediska funguje velmi dobře, ale dlouhodobě udržitelný není.

„Itálie a možná některé další členské státy EU se snaží řešit situaci lokálně a soustřeďují se nikoliv na snahu o vytvoření silné ústřední vlády v Libyi, ale na podporu některých etnik a milicí v pohraničních oblastech Libye s cílem omezit počet migrantů, jež do země vstupují.“ upozorňuje Veselý a dodává, že nejde z dlouhodobého hlediska o konstruktivní řešení.

„Členský stát EU tak buď přímo, nebo skrze prostředníky poskytuje podporu pololegálnímu subjektu a obchází centrální vládu. Vedlejším efektem toho je, že evropské státy, byť nechtěně, tím zabraňují vytvoření státní moci a respektu k ní,“ vysvětluje Veselý s tím, že tato roztříštěná a lokalizovaná pomoc zčásti blokuje efektivní poválečnou obnovu Libye.