Italský král Viktor Emanuel III. byl panovníkem, který závažná rozhodnutí nečinil buď vůbec, nebo až příliš pozdě. Muž malého vzrůstu se do dějin Itálie nesmazatelně zapsal svým liknavým postojem ke krokům Benita Mussoliniho, kterému de facto umožnil nastolit v zemi fašistický režim. Že mu to Italové stále neodpustili, se zřetelně projevilo v prosinci, kdy byly královy ostatky oficiálně převezeny zpět na Apeninský poloostrov.
Italové neodpouští: Král šavlička, který otevřel dveře Mussolinimu, nesmí po bok ostatních panovníků
Viktor Emanuel III.
Viktor Emanuel III. zemřel v roce 1947 v exilu v egyptské Alexandrii a na návrat domů čekal dlouhých 70 let. Rakev s jeho ostatky byla loni 17. prosince uložena v bazilice ve Vicoforte nedaleko Turína.
Jenomže jeho potomci požadují, aby byly ostatky panovníka přemístěny do římského Pantheonu po bok dalších italských králů. Jeho pravnuk Emanuel Filiberto je toho názoru, že by neměl být pohřben „jen tak v nějaké hrobce“. „Králové by měli být respektováni,“ řekl tisku. Přitom už samotný návrat ostatků jeho předka spustil v Itálii lavinu emocí.
Představitelé italské židovské obce nechtějí o spočinutí Viktora Emanuela v Pantheonu ani slyšet. „Byl spojencem fašistického režimu. Nikdy nebránil jeho vzestupu,“ zdůraznila prezidentka židovských komunit Noemi di Segniová. Židovské organizace navíc připomínají, že nedaleko Pantheonu je ghetto, odkud bylo v roce 1943 odvlečena tisícovka židů do nacistických táborů smrti.
Převoz ostatků Viktora Emanuela III. do Itálie
Další nevoli veřejnosti vyvolal způsob transportu králových ostatků z Egypta do vlasti. Převoz vojenským letadlem se totiž platil ze státního, nikoli z kapes královské rodiny. „Měli bychom být opatrní na signály, které vysíláme. Otevíráme staré rány naší historie,“ míní lídr Hnutí pěti hvězd Luigi di Maio, který by se po březnových parlamentních volbách mohl stát novým italským premiérem.
Pravnučka Viktora Emanuela Maria Pia vzpomíná na krále jako na „roztomilého“ člověka. „Byl postižen křivicí a měl velmi krátké nohy, takže když se chtěl postavit, musel ze židle seskočit. Úplně jako malé dítě.“ Italové však mají na svého předposledního panovníka poněkud trudnější vzpomínky.
Panovník bez nadání panovat
- Kvůli drobné postavě – měřil pouhých 153 centimetrů – přezdívali Italové svému králi Sciaboletta (Šavlička). Museli pro něj dokonce vyrobit speciální šavli, protože klasická by mu při nošení u pasu škrtala o zem. Malý tělesný vzrůst krále kontrastoval zejména vedle jeho ženy, královny Eleny, která měřila úctyhodných 180 centimetrů a svého muže oslovovala „můj malý králi“.
Muž, který v roce 1900 nastupoval na trůn s otcovým ujištěním, že se král musí umět akorát podepsat, přečíst noviny a osedlat koně, neměl žádnou chuť pouštět se do spletitostí vysoké politiky. Bohužel Evropu čekaly dvě světové války a působení Viktora Emanuela během nich se na osudu země výrazně podepsalo.
Na začátku velké války vystupovala Itálie jako neutrální země, po podepsání několika tajných dohod král rozhodl o vstupu země do války na straně Dohody. Navzdory odporu italského lidu i politiků. Králi se nakonec podařilo zachovat přízeň poddaných a s pomocí královny, která se zapojila do ošetřování raněných, první světovou válku tak přestál bez újmy na pověsti.
Po válce se ale ve zbídačené zemi začaly projevovat fašistické tendence a naplno se projevila panovníkova neschopnost činit rázná rozhodnutí.
V říjnu 1922 provedl Benitto Mussolini se svou Národní fašistickou stranou státní převrat, známý jako Pochod na Řím. Král, který se obával propuknutí občanské války, však odmítl v zemi vyhlásit stanné právo. Navzdory tlaku demokratických politiků a navzdory ujištění, že armáda stojí plně za svým panovníkem a její vítězství by v případných konfliktech s fašisty bylo zcela jisté. Viktor Emanuel raději pozval Mussoliniho do Říma a pověřil ho sestavením nové vlády. Mussolini přitom měl pouhých 35 poslanců.
Král Viktor Emanuel III. s Benitem Mussolinim
Ve vleku Mussoliniho
Král navíc nedokázal reagovat na fašistické čistky a rostoucí porušování demokracie. Mussolini tak postupně dosáhl situace, kdy byl prakticky neodvolatelný. Nepodléhal parlamentu, z funkce jej mohl odvolat jedině král – a to pouze se souhlasem fašistů. Viktor Emanuel byl v bezvýchodné situaci.
V roce 1938 Mussolinimu podepsal zákon diskriminující židovské obyvatelstvo. Židovští studenti museli odejít ze škol, židé nesměli vykonávat veřejné funkce a uzavírat manželství s osobami nežidovského původu. Zákon, jehož zavedení si na Itálii vynutila nacistická třetí říše, král veřejnosti raději zatajil.
Pověst panovníka utrpěla také italskou invazí do Etiopie, po které získal funkci etiopského císaře. V roce 1939 převzal po vpádu italských vojsk také korunu Albánie.
Vstup Itálie do druhé světové války po boku Německa, výrazné porážky na bojištích a bombardování Říma v červenci 1943 byly pro pověst krále i celé monarchie definitivní ranou. I když se Viktor Emanuel snažil napravit, co šlo – vrátil albánskou korunu, odvolal Mussoliniho z funkce, vydal na něj zatykač a bez vědomí vlády podepsal příměří se spojenci – jeho dny na trůně byly sečteny. V obavách před zatčením Němci svou vlast v září 1943 definitivně opustil.
Viktor Emanuel III. opouští anglickou školu v Římě v lednu 1936
Královská rodina se do Itálie vrátila až v roce 2002
V exilu v egyptské Alexandrii zemřel v roce 1947. Na dálku tak ještě sledoval zánik svého království, když se Italové v červnu 1946 rozhodli pro vznik republiky. Mužským potomkům savojské dynastie bylo navíc zapovězeno vkročit na italskou půdu.
Klatba padla až v roce 2002, kdy se syn Umberta II. Viktor Emanuel veřejně vzdal všech nároků na trůn a uznal republiku. Rehabilitace vztahů Italů a jejich někdejších vládců sice umožnila převoz ostatků Viktora Emanuela III. a královny Eleny zpět do vlasti, reakce veřejnosti ale jasně ukázala, že rány ještě ani zdaleka nejsou zhojeny.