Roosevelt měl rozhlas, Kennedy televizi, Trump má Twitter. Éra sociálních sítí mění i svět politiky a globální diplomacie. Americký prezident svou aktivitou na sociálních sítích vzbudil během svého prvního roku v úřadě dojem, že i hrozba jaderným konfliktem může zaznít v několika desítkách znaků ranního tweetu.
Sociální sítě a půlminutové podání ruky. Trump přinesl do Bílého domu nový styl
Trumpův styl: Twitter a silné stisky rukou (zdroj: ČT24)
O Donaldu Trumpovi se říká, že je prvním digitálním prezidentem. On sám přiznává, že sociální sítě jsou silným nástrojem jak v politice, tak v boji s médii. „Sleduje mě 125 milionů lidí na Twitteru, Instagramu a Facebooku, to je úžasný nástroj. Takže když o mně někdo něco řekne, udělám bim bim bim a postarám se o to. Jinak bych neměl šanci se ozvat,“ tvrdí Trump.
Na Twitteru zveřejňuje průměrně devět až deset zpráv denně. Dosah mají obrovský, objeví se víc než 42 milionům sledujících. Včetně jeho nepřátel například v Severní Koreji. „Hezké chování na rakeťáka nezabralo posledních 25 let, proč by mělo teď? Selhal Clinton, selhal Bush a selhal Obama. Já neselžu,“ psal v jednom ze svých tweetů.
„Musím udržovat u lidí zájem. Ale bez sociálních sítí si nejsem jistý, jestli bych tu dnes seděl. Pravděpodobně bych tu dnes neseděl,“ domnívá se americký prezident.
Stejnou pozornost jako jeho krátké komentáře vzbuzuje i prezidentova řeč těla, zvlášť gestikulace a podání ruky s dalšími státníky. Při setkání s japonským premiérem byla na jeho protějšku patrná úleva, když silný stisk povolil.
S Vladimirem Putinem se netradičně zdravil na zasedání států skupiny G20 v Hamburku. „V tomto případě prezidentu Putinovi svou druhou rukou podepře předloktí, což je skutečně velmi netradiční a je to svým způsobem dehonestující,“ říká Noemi Zárubová-Pfeffermannová, profesorka HAMU.
V souboj o silnější a delší stisk, kterým se bavil celý svět, se změnila setkání s novým francouzským prezidentem. Na oslavách Dne Bastilly trvalo potřesení půl minuty.
„Normální podání ruky je jednadvacet dvaadvacet. Dvě vteřiny. A pokud prodloužíme podání, tak je to buď přesilová hra, že toho druhého nepustíme, nebo je to nějaký záměr. Záměr ale rozhodně nebývá podání prodlužováno až na 28 vteřin, což bylo v tomto případě,“ dodává Zárubová-Pfeffermannová.
Pokud ale chce prezident Trump dát najevo nesouhlas s postoji svého protějšku, neostýchá se mu ruku před fotografy jednoduše nepodat. Jako při jeho prvním setkání s německou kancléřkou Angelou Merkelovou.