Bývalý šéf bosenských Chorvatů dostal v Haagu 25 let

Haag - Ke 25 letům vězení odsoudil Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii bývalého předáka bosenských Chorvatů Jadranka Prliče. Tribunál ho uznal spolu s dalšími pěti někdejšími činiteli samozvaného útvaru Chorvatů v Bosně a Hercegovině vinnými z válečných zločinů.

Šestice bývalých politických a vojenských vůdců bosenských Chorvatů nese podle soudu odpovědnost za pronásledování, vyhánění a vraždění Muslimů během války v Bosně v letech 1992–1995. Tyto zločiny přitom byly součástí plánu podporovaného tehdejším vedením sousedního Chorvatska na vytvoření chorvatského státního útvaru v Hercegovině.

Soud dospěl k závěru, že tehdejší chorvatský prezident Franjo Tudjman, který již zemřel, byl klíčovým účastníkem plánu, jehož cílem bylo vytvořit chorvatský ministát s možností později ho případně připojit k Chorvatsku.    

Pětici ostatních tribunál odsoudil k trestům odnětí svobody na deset až dvacet let. Jeho verdikt je podstatně mírnější než tresty, jež navrhovali žalobci. Ti žádali pro Prliče a další tři obžalované 40 let vězení a pro dva zbývají 35 a 25 let.

Kdo je Jadranko Prlić?

Jadranko Prlić (54), vzděláním ekonom, působil před válkou jako profesor ekonomické fakulty v hercegovském Mostaru. Do politiky se zapojil už v 80. letech, kdy vedl mostarskou radnici, v roce 1989 zasedl do vlády tehdejší jugoslávské svazové republiky Bosny a Hercegoviny, kterou koncem roku 1990 dokonce vedl. Od roku 1992, kdy Bosna a Hercegovina vyhlásila nezávislost, se Prlić angažoval ve vedení separatistického hnutí bosenských Chorvatů. V létě 1993 se stal premiérem neuznané, ale Záhřebem podporované Chorvatské republiky Herceg-Bosna.

Ve vládních funkcích ale působil Prlić i po zániku Herceg-Bosny, nejprve byl ministrem obrany muslimsko-chorvatské Federace Bosny a Hercegoviny (1994–1996) a v letech 1996 až 2001 zastával funkci ministra zahraničí celé Bosny. Jako šéf zahraničí navštívil Jadranko Prlić také Českou republiku. Poprvé v březnu 1996, kdy mj. v rozhovorech se šéfem Černínského paláce Josefem Zieleniecem poděkoval za českou pomoc během občanské války. V květnu 1998 pak jednal v Praze i s tehdejším ministrem zahraničí Jaroslavem Šedivým nebo šéfy resortů obrany a průmyslu a obchodu Michalem Lobkowiczem a Karlem Kühnlem.

Vydáno pod