Nová metoda usnadní identifikaci pohřešovaných. Nepotřebuje DNA od blízkých příbuzných

Vědci z Mezinárodní komise pro zmizelé osoby pomohli od začátku tisíciletí identifikovat devatenáct tisíc pohřešovaných. Na západním Balkánu se podíleli na vyřešení víc než sedmdesáti procent případů lidí, kteří zmizeli v průběhu konfliktů na území bývalé Jugoslávie. Jejich práce na klíčových úkolech dnešní doby – identifikaci zemřelých migrantů nebo zapomenutých obětí syrské války – by se teď měla výrazně zrychlit a zjednodušit. A to díky novým technologiím.

Video Horizont ČT24
video

Horizont ČT24: Nová metoda využívá molekuly z kostí zmizelých

Pomohli desítkám rodin, které roky sžíral osud zmizelých blízkých po ničivém thajském tsunami, a identifikovali také stovky obětí srebrenického masakru.

Špičkoví vědci pracující v laboratoři komise pro zmizelé při identifikaci tisíců těl dosud naráželi na limity rychlosti i složitost procesu. Omezovalo je třeba to, že pro určení totožnosti potřebovali vzorky od nejbližších, tedy matky, otce nebo sourozence.

S novou metodou, jejíž podstatou je extrakce molekul z kostí zmizelých, ale tahle nutnost mizí. „Miliony a miliony sekvencí DNA teď můžeme zkoumat simultánně, což nám dává mnohem víc genetických informací než obyčejný DNA test,“ vysvětluje Thomas J. Parsons, šéf vědy a technologií v komisi.

V praxi to znamená, že bude stačit vzorek i od vzdálenějšího člena rodiny, třeba bratrance. Celý proces se tak výrazně zjednoduší a umožní mnohem lépe čelit výzvám dnešní doby, třeba při identifikaci obětí masivních exodů nebo syrské války.

„Představte si pohřešovaného migranta ve Středozemním moři a to, jak asi složitý může být proces v případě několika států, které budou zahrnuty do pátrání po ostatních členech rodiny,“ konstatuje Parsons.

Identifikace obětí pomáhá pozůstalým

Švédce Ingrid před třinácti lety vzala vlna tsunami na dovolené v Thajsku manžela, dceru i vnučku. Rok o nich nic nevěděla, i přes mizivou šanci stále věřila, že mohli přežít. Díky týmu haagských vědců, kteří její blízké identifikovali, sice ztratila naději, ale po čase mohla zase začít normálně žít. 

„Bylo to pro mě velmi, velmi důležité a myslím, že pro všechny, kteří tam tehdy o někoho přišli. Když nevíte, kde jsou, když jsou pohřešovaní, v hlavě máte pořád nějakou naději, i když vám intelekt napovídá, že to je nemožné,“ říká Ingrid Gudmundsonová.

Pokud se metoda poslední generace zkoumání DNA osvědčí, vědci by mohli identifikovat až deset tisíc pohřešovaných ročně. Jen po syrských bojích jich zůstává skoro 150 tisíc.