Počet lidí trpících hladem loni činil 815 milionů, což je 11 procent světové populace. Číslo vzrostlo poprvé za více než deset let, upozorňuje agentura Reuters. Na vině jsou války, ale i změna klimatu či špatná ekonomická situace, uvádí OSN.
Na světě hladoví 11 procent lidí, podíl vzrostl poprvé za více než dekádu
Gruber (Lékaři bez hranic): Vymýtit hladomor do roku 2030 je nereálné (zdroj: ČT24)
Asi 489 milionů hladovějících lidí žije v zemích zasažených válkami. „Během uplynulého desetiletí se počet konfliktů dramaticky zvýšil a zkomplikoval,“ uvedli šéfové pěti agentur OSN v tiskové zprávě o stavu potravinové bezpečnosti a výživy ve světě.
Podle nich poplašné signály nelze ignorovat – při tomto trendu svět nedosáhne cíle, kterým je vymýtit hladomor a podvýživu po celé planetě do roku 2030. Hladomor postihl počátkem roku části jižního Súdánu a existuje velké riziko, že se tam vrátí. Víc lidí může trpět hlady i v Nigérii, Somálsku a Jemenu.
Podíl podvyživených dětí přitom mezi lety 2015 až 2016 klesl celosvětově z 29,5 procenta na 22,9 procenta. Nyní trpí hladem 155 milionů dětí mladších pěti let, podle agentur OSN ale není proces dost rychlý.
Zprávu vypracovala Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO), Mezinárodní fond pro rozvoj zemědělství (IFAD), Dětský fond OSN (UNICEF), Světový potravinový program (WFP) a Světová zdravotnická organizace (WHO).
Nejvíc osob hladoví v Asii (520 milionů), Afrika drží smutné prvenství, pokud jde o procento populace (20 procent). Vedle válečných konfliktů či útoků místních islamistických skupin přispívají ke zhoršování situace rovněž sucho či povodně, které jsou zčásti spojeny s klimatickým jevem El Niňo.
Problém představuje pro řadu států včetně Venezuely klesající cena ropy, na níž je ekonomika země závislá.
Agentury uvedly, že potřebují víc času na pochopení jádra konfliktu a práci na budování míru. Podle expertů sice nedostatek jídla nevede ke konfliktům přímo, často jde ale o silný spouštěč. Nutné je tak zajistit v zasažených zemích potravinovou bezpečnost.
I pomoc přitom může paradoxně způsobit napětí v komunitě – třeba ve chvíli, kdy se dostane k uprchlíkům, už ale ne k jejich hostitelům, přičemž místní rodiny jsou mnohdy také chudé a nemají peníze na základní věci.
Je třeba podpořit programy, díky nimž vznikají nová pracovní místa, opravuje se infrastruktura a podporuje zemědělství.