Barma na prahu války? Tisíce Rohingů prchají ze země, v boji mezi vládou a rebely zemřelo sto lidí

Násilí v barmském Arakanském státě si už vyžádalo na sto mrtvých. Úřady z oblasti evakuovaly kolem čtyř tisíc nemuslimských vesničanů. Tisíce příslušníků menšinového muslimského etnika Rohingů pokračují v útěku do sousedního Bangladéše.

Rohingové
Zdroj: REUTERS Autor: Mohammad Ponir Hossain

Napětí v zemi eskaluje od pátku, kdy začali muslimští rebelové útočit na policejní stanoviště. Ozbrojené střety mezi vládními složkami a stovkami povstalců se během soboty rozšířily na řadu míst Arakanského státu, který leží na západě Barmy a na severu svého území sousedí s Bangladéšem.

Mezi mrtvými je podle úřadů již od pátku jen dvanáct příslušníků bezpečnostních sil, zatímco množství zabitých rebelů stouplo na osm desítek.

Vleklý konflikt v Arakanském státě se naposledy výrazně vystupňoval loni na podzim. Podobné útoky povstalců tehdy měly za následek rozsáhlé tažení ozbrojených sil proti Rohingům, kvůli jehož tvrdosti byla barmská vláda obviňována ze závažného porušování lidských práv. Z domovů ze strachu tehdy uteklo 87 tisíc Rohingů.

Bangladéšská hraniční stráž
Zdroj: REUTERS
Autor: Mohammad Ponir Hossain

Barma považuje Rohingy za ilegální imigranty z Bangladéše

V multietnické Barmě žije odhadem asi milion muslimských Rohingů. Oni sami tvrdí, že jsou potomky arabských obchodníků a jiných skupin, které zde žily po celé generace. Úřady v převážně buddhistické Barmě je ale považují za ilegální imigranty z Bangladéše a vláda jim upírá občanství. Mnozí Barmánci je ani nepovažují za lidi.

Snahy zbavit Rohingy občanství začaly krátce po získání nezávislosti v roce 1948, kdy byl odsouhlasen zákon o občanství. Teprve legislativa z roku 1982 ale zakotvila popření jejich práva na státní příslušnost. To omezuje jejich právo na svobodu pohybu, přístup ke vzdělání a službám a umožňuje kdykoli zabavit jejich majetek.

„Rohingy dostaly do úzkých bezcitné akce úřadů v Barmě a Bangladéši. Prchají před kolektivními tresty v Barmě a bangladéšské úřady je tlačí zpět.“

Champa Patel z Amnesty International

Su Ťij zklamala aktivisty i svět svou nečinností

To se nezměnilo ani s nedávným příchodem demokraticky zvolené vlády, v níž figuruje armádou po dlouhá léta vězněná Su Ťij – držitelka Sacharovovy ceny a Nobelovy ceny míru. „Neříkám, že tu nejsou problémy, ale pomáhá, když se lidé víc zaměří na jejich řešení než na přehánění, aby pak vše vypadalo hůř, než to ve skutečnosti je,“ řekla nedávno Su Ťij.

Su Ťij
Zdroj: ČTK/AP
Autor: Aung Shine Oo

Aktivisté považují její neochotu bránit muslimy za velké zklamání. „Kryje trestnou činnost páchanou armádou,“ upozornil aktivista Tun Khin. BBC ale připomíná, že vliv armády v zemi je stále velmi silný, když řídí klíčová ministerstva, takže je otázkou, co Su Ťij reálně zmůže.

Poslední vlna násilí vypukla v Arakanském státě naplno v roce 2012. Vyžádala si desítky obětí a 100 tisíc vysídlených osob, z nichž tisíce stále zůstávají ve špatných podmínkách v provizorních uprchlických táborech, odkud mají zakázáno vycestovat.

Rohingové jsou mnohými považováni za vůbec nejpronásledovanější menšinu světa, kterou nechtějí Barmánci, ale ani sousední státy. Stovky tisíc Rohingů žijí nelegálně v Bangladéši, kam začali utíkat v 70. letech. Někteří využívají pašeráků lidí, jiní se přes hranice dostávají tak, že podplatí stráž.

„Pro bangladéšskou vládu je obtížné říct, že hranice jsou otevřené, protože to by podporovalo vládu v Barmě v dalších zvěrstvech, dokud by nedosáhla svého konečného cíle – etnických čistek muslimské menšiny.“

John McKissick z UNHCR

Rohingy nechtějí přijímat ani okolní státy

Bangladéš ale Rohingy nepovažuje za uprchlíky a v zemi je nechce. Podle lidskoprávní organizace Amnesty International tamní úřady zadržely a násilím vrátily stovky lidí. Amnesty to považuje za porušení mezinárodního práva. „Mnozí byli donuceni se skrývat a trpí nedostatkem jídla a lékařské péče,“ upozorňuje skupina.

Bez právní ochrany jsou Rohingové v Bangladéši snadnými terči. Kvůli omezeným pracovním možnostem jsou často nuceni k obchodování s drogami nebo pašování lidí, aby si vydělali aspoň trochu peněz. Ženy jsou často znásilňovány, protože se bojí oznámit trestný čin na policii, aby nebyly vyhoštěny, píše Amnesty.

Aktivisté viní mezinárodní společenství z nečinnosti. Někteří z nich mluví o Srebrenici jihovýchodní Asie – odkazují tak na masakr více než osmi tisíc bosenských muslimů v červenci 1995, které měla ochránit organizace OSN.

Ta v případě Rohingů zůstává u slov. V roce 2009 mluvčí organizace popisovala tuto muslimskou menšinu jako „nejpřátelštější lidi na světě“. Úřad pro lidská práva pak letos varoval před skutky proti lidskosti a vyjádřil politování nad tím, že barmská vláda nedala na jeho doporučení, pokud se týká třeba zrušení omezení pohybu.

UNHCR zase apeloval na sousední státy, aby nechaly hranice otevřené a ujaly se Rohingů. Asijské státy, které si většinou do svých vnitřních záležitostí navzájem nemluví, v případě Rohingů volají po změně.

„Svět nemůže nečinně sedět a dívat se na to, jak se někde odehrává genocida. Svět nemůže jen říct, že to není náš problém. Je to náš problém,“ řekl v prosinci malajsijský premiér demonstrantům v Kuala Lumpuru, kteří přišli Rohingy podpořit.

V květnu 2015 ale vratké lodě plné Rohingů nechtělo přijmout Thajsko, Malajsie ani Indonésie, připomíná Amnesty. Řada Rohingů skončí v Malajsii v přeplněných špinavých věznicích. Ani ti, kteří se dočkají statusu uprchlíka, přitom nemají formálně právní status, takže nemohou pracovat a mohou kdykoli skončit za mřížemi.

Tvrdá je vůči imigrantům také Austrálie. „Po nebezpečné a zoufalé cestě čelí někteří (Rohingové) jedné z nejtvrdších politik vůči žadatelům o azyl a končí (v detenčních zařízeních) na ostrovech Manus nebo na Nauru,“ konstatovala Amnesty.