Palio di Siena

Bez sedel třikrát kolem náměstí. Kouzlo drsného dostihu v hávu středověku

Lidé ve starodávných kostýmech, různobarevné vlajky na všech domech, bariéry a několik tun písku na náměstí Piazza del Campo. Závodní dráha ve středoitalské Sieně hostila nejdůležitější koňský závod – nelítostné palio. Město se na něj chystá celý rok. A nejen kvůli turistům, kteří na akci míří ve velkém.

Palio je především soupeřením 17 městských čtvrtí, takzvaných kontrád, a jeho historie sahá až do 16. století. Systém pochází z 13. století, kdy bylo jednodušší organizovat jednotlivá povolání a vojenské jednotky podle bydliště.

Jednotlivých čtvrtí bylo ve městě původně 59, postupně se ale slučováním zredukovaly na současný počet. Každá má své barvy, stejnokroj, vlajku a obyvatele, kteří jsou na svůj původ hrdí a dávají to velmi jasně najevo. Sieňané říkají, že jako člen kontrády se člověk rodí a jako její člen také umírá.

Štěstí? Občas mu pomohou zákulisní pletichy

Každého závodu se ovšem kvůli rozměrům náměstí a dráhy může zúčastnit jen deset koní. (V dnešním to je výjimečně pouze devět.) Na start se postaví zástupci sedmi kontrád, které se do minulého dostihu nedostaly. O zbylá tři místa čtvrti losují. Jednotlivé městské části si rovněž najímají žokeje, kteří na neosedlaných koních během závodu oběhnou náměstí celkem třikrát.

Koně, na kterých jezdci pojedou, pak kontrády dostanou přidělené během losování, jež se koná tři dny před samotným závodem. Losuje se 10 ze třiceti koní, jezdci si zvířata mohou vyzkoušet během několika testovacích jízd. Nic tak není jisté a celý závod je z velké části o zákulisních dohodách a také o štěstí. Celý dostih pak netrvá více než půl druhé minuty.

Před startem městem pumpuje adrenalin a nadšení. Na náměstí se tísní hlava na hlavě, u dřevěných bariér lidé čekají i deset hodin, aby si zajistili nejlepší místa na sledování závodu.

Dostihu předchází několikahodinová přehlídka, při které se představují vlajkonoši, náměstím projíždí vůz tažený voly a obyvatelé se převlékají do historických kostýmů. Že se závod bere smrtelně vážně, je patrné i z toho, že v kostelech jednotlivých čtvrtí dostává před závodem jezdec i kůň požehnání a do závodu vyráží v doprovodu své kontrády za zpěvu tradiční písně.

Vyhrát jde i bez žokeje

Palio každým rokem spolehlivě rozproudí krev fanouškům – natolik, že si příznivci jednotlivých kontrád často vyřizují své spory ručně. Rivalita mezi čtvrtěmi jde tak daleko, že pokud žokej některé z městských částí nemá šanci na vítězství v závodě, snaží se alespoň shodit nebo jinak znevýhodnit soupeře, se kterým má jeho čtvrť největší spory.

Ani shodit soupeře ale není úplně spolehlivé, palio může vyhrát i kůň bez jezdce. Nějaké té ráně občas neunikne ani žokej, který sice do cíle dojede, ale závod pro svou čtvrť zkazí: její rozvášnění obyvatelé si s ním vyřídí účty po svém.

Zájemci se mohou na palio přijet podívat dvakrát do roka – 2. července a 16. srpna. Pro samotné žokeje je hodnotnější vítězství v srpnovém závodě. Vítěz se pak účastní i se svým koněm oslav, které mimo jiné probíhají také ve slavné sienské katedrále. Ta je u této příležitosti vyzdobena vlajkami vítězné kontrády.

Mimochodem – letos se zabarví na počest kontrády Onda. Po čtyřech letech pro ni vítězství získal závodník Carlo Sanna s koněm Porto Alabe.